Článek
Tak jsem zas jednou udělala pěknou blbost. Napadlo mě, že zjistím, co po nás ta EU v rámci kulturní politiky vlastně chce? Dlouho jsem to zjišťovat nevydržela, vlastně se mi z toho chtělo zvracet, ale přesto jedna věc.
Po tom průšvihu v Českém Krumlově se sbírkou ilustrací pro děti, jsem si do ruky vzala pár knih pro děti a koukala jsem, čím se dnešní děti vlastně sytí? Po otevření několika knih jsem je zase ihned zavřela, protože mě naprosto nezajímaly.
Kromě jedné. Z té jsem cítila něco víc. Byla o vesmíru. Opakovaně jsem jí otevřela s tím, jestli se ten cit bude opakovat? Světe div se, opakoval. Nečetla jsem jí, vůbec, jen jsem opakovala ten závan citu, který na mě z té knížky šel? Otevíráním a zavíráním.
Přirovnala bych to k poznání Anny Kareninové - překladatelky, která měla za rodiče operní pěvce. Jejich svět se celý život točil jen kolem toho, kdo má, či nemá čárkované C. A malá holčička Anička, si našla svůj svět. Překládá knihy, které jí znějí? Když jí je příjemný zvuk, který z knihy zní, přeloží ji. Došla jsem se podívat, jak vypadá její překlad autora, kterého má oblíbeného a jaký tón v té knize je? A nestačila se divit. Přeložila infantilní slova pro mě oslizlého starce s takovou láskou, až mě to dojalo.
Co tím chci říct? Nevím co to je, co na mě jde, když otevřu knihu? Nevím, jestli je to zvuk, či hudba, či co to je? Opakuje se to však a většina knih mi nestojí ani za prolistování. Člověk nemá čas objevit všechno. Ani snad nechce.
No a tak mě zaujalo, že existuje výzkum, financovaný penězi EU, tedy spíše těmi, kdo s těmi penězi nakládají, který zkoumal, jak kresba určená pro děti, na ty děti působí? No chtěla jsem ten výzkum vidět, to dá rozum, když mám vlastní radar k tomu, jak na ty kresby reaguji já?
Jenže myslíte si, že existuje někdo, kdo by ten výzkum mezi 14 000 dalších výzkumů našel? Hlavně, že má ten projekt povinnost propojovat subjekty v různých zemích. Co na tom, že se třeba ani s nikým propojovat nechtějí, že?
Prostě EU řekla, že je potřeba se propojovat, nebo to bylo spolupracovat? Tak je to potřeba. Nějaká virtuální bezemoční hra totiž prokázala, že přežijí jen Ti, kdo budou spolupracovat. No taková spolupráce s někým, kdo tě jednou zradil, nebo podrazil, je pro člověka jistě slastí. Hned poté, co je potrestán, vrhneme se do nové spolupráce. Odpouštíme na počkání, nebo nejpozději do rána. Ale ani tohle nechci úplně říct.To jen tak mimochodem.
Ten výzkum mi správci vůbec nebyli schopní ukázat. Nalézt. Musela bych znát název. Jenže ten zná maximálně ten, kdo ten výzkum publikoval. Teda pokud se za něj nestydí a nezapřel by ho. Je navždy ztracen v propadlišti dějin, nebo ho najde někdo, kdo mu dá nějakou hodnotu?
