Článek
Potkala jsem chlapa. Myslela jsem, že mě balí. Vypadal ze mě nadšeně. Vypadal, že se mu líbím a mně se líbil taky. Náš rozhovor vypadal zhruba takto: „Já mám strašně složitý životní příběh,“ povídá. Já na to: „Výborně, budeš mi ho vyprávět a já o tobě napíšu knihu.“ Zdálo se mu to jako dobrý nápad.
Plynula mezi námi vášeň jako prase. Dokud jsem nezmínila sex. Říkal, jak je sex skvělá věc, tak jsem zmínila sýr. Rozpovídali jsme se o lásce k sýru. No, já tím zkoušela jeho smyslnost, protože jsem cítila, že tenhle člověk sex má a bála jsem se chvíli zeptat, proč je se mnou teda tak rozvášněný?
No, nicméně jsem se zeptat musela, aby mezi námi bylo jasno. Přiznal vdanou milenku. Lidi, kteří provozují vztahy ve více lidech nejsou ochotni citově investovat. (Nic pro mě.) Závazek lásky je pro ně velký strach. Navrhla jsem, že když se na mě nedívá jako na ženu (no evidentně se díval), že mu budu dítětem. Budeme si hrát na otce a dceru. Souhlasil.
Vyhlásila jsem teda pravidla: Jsem dcera asi osmiměsíční, protože jsem zrovna na čtyřech a učím se lézt. Že o mně neví, protože jsem byla počata ze sexu na jednu noc a moje máma uznala, že mu o mojí existenci vůbec neřekne. On se o mojí existenci dozvěděl od jednoho známého a tak mu to začalo vrtat hlavou. Taky jsem mu řekla, že potřebuju, aby mi dělal tátu, který dobře chápe potřeby dcery.
Přiznal, že doma jednu dceru má, a že se to učí u své dcery. Tak říkám jako osmiměsíční dítě: „Nenávidím tvoji první dceru.“ „To máš blbý!“ Odpověděl mi a mě to pobavilo. „Nenávidím ji, protože ona Tě má a já ne!“ Začala mě ta hra velmi bavit.
„Chci sýr,“ a on: „Proč? Máš hlad? Jako dítě sýr nemůžeš!“ A já: „Proč ne?“ Pak dal pár výchovných argumentů, jak je to neprospěšné pro střeva, vývoj dítěte a tak.
A já zas: „Chci sýr! Bééééé…“ „To nemůžeš. V tom jsem autoritativní.“ Mě pobavilo, že chce vychovávat dítě, které ani nezná😂.
Tak jsem se ho zeptala: „Jak cítí situaci, že má dítě?“ „V tom jsem trochu rozpolcen… protože v životě dělám vše pro to, aby se to nestalo… ale… budiž stalo se…“ „Co se v tobě děje?“ ptám se. „Smíšené pocity… radost z dcery…“ „A?“ „A zároveň obava, jak to všechno dopadne? Proč to neřekla?“ „Byl to jen sex na jednu noc.🤷♀️“ „Nechce mě jako otce její dcery? Sex na jednu noc bývá pudový, bez lásky.“ „Ano,“ říkám: „Pud chtěl, abys měl animální dítě. Co to pro tebe znamená?“ „Pragmaticky vyřešit náležitosti.“
„Jaké?“ „Jsem v rodném listě? Asi ne. Budeme řešit alimenty?“
„To nevím. Jsem jen dítě. Záležitosti úředního světa se mě netýkají.“ Vtom ho přepadají pochybnosti: „Otec je vždy nejistý.“
A já na to: „Takže budeš žít s pochybnostmi?“ On: „Já bych to dořešil.“ „Jak?“ „Je tam moc proměnných.“ „No“ A on: „Chceš asi vědět pohled na tebe?“ A já: „Já tu jsem a mám hlad.“ „Pokud jsem opravdu otec, postarám se.“
„Nenávidím Tě!“ říkám. „Proč?“ ptá se on. „Protože jsi použil mojí matku!“ „Na to musí být dva,“ brání se. „Mám začít nenávidět i svou mámu?“
Asi náš hovor dál rozvádět nebudu. Ani nevím, jestli to píšu srozumitelně? Tahle hra, náš však posunula ke skutečné postatě toho, co racionální lidi dělají s emocemi druhých. Dostali jsme se k tomu, kde by se měl omluvit a za co. Řekl, že to neudělá.
„Protože bys cítil hanbu? Ptám se? Omluv se jen potichu. Když budeš doma sám. Třeba nebudeš muset být konfrontován se svými emocemi.“ Tenhle příběh je složitější. Ano, jak mi na začátku řekl.
Z hlediska univerzálních zákonů příčiny a následku ne. Dobrali jsme se výsledku - UVĚDOMĚNÍ. Otevřela jsem mu kruh jeho mentálního zacyklení a byl vděčný.
Na konci jsem se ho ptala: „Jakou hodnotu má pro tebe uvědomění?“ A začali jsme licitovat o ceně. Na rozloučenou jsem mu dala pravidla jiné hry: „Vždycky, když si od této chvíle na mě vzpomeneš, vložíš do vesmírného měšce 50 korun. Za každou myšlenku na mě. I pozitivní, i negativní. Za každý vděk za to, co jsem pro tebe otevřela, 50 Kč. Než na mě zapomeneš.“
I tyhle pravidla přijal a rozloučili jsme se. Kdo by chtěl hrou otevřít svůj emočně - mentální příběh vnitřního utrpení, jsem zde.
