Článek
Většina lidí se shodne nejen na tom, že zdravotnictví potřebuje více peněz, ale i na tom, že „ti druzí“ s nimi plýtvají. Zdravotníci budou pochopitelně tvrdit, že je peněz nedostatek a je to legitimní. Totéž budou říkat zdravotní pojišťovny a poskytovatelé zdravotní péče a následně i pacienti (pokud to nebude znamenat zvyšování odvodů na zdravotní pojištění). Stejně tak se ale všichni shodnou na tom, že se v systému plýtvá. Na čem se ale výše uvedené skupiny neshodnou, je to, kde se plýtvá a kde je prostor k úsporám, protože u sebe chybu obvykle nevidí nikdo. Shoda ale je, že by se toho mělo „ze systému solidárního zdravotního pseudopojištění“ platit stále více.
Kdo je tu od efektivity?
Kdo by tedy měl „tlačit“ na to, aby byl systém efektivní? Obecně je to samozřejmě stát skrze ministerstva zdravotnictví a financí, ale dle mého názoru by to měly být především pojišťovny. Úhradová vyhláška určuje, kolik peněz a na jakou péči má pojišťovna vydat. Nerozděluje ale všechny peníze, které pojišťovny mají a nebrání nijak tomu, aby pojišťovny zaváděly opatření, která zvýší efektivitu systému a budou směřovat ke zlepšení dostupnosti primární péče v regionech, kde péče chybí. Podle mého názoru i v případě, že úhradovou vyhlášku píše Ministerstvo zdravotnictví, mají pojišťovny dostatek prostoru, jak hledat úspory.
To se některým pojišťovnám daří lépe, jiným hůře a některé to nedělají vůbec. Počítají s tím, že pokud budou peníze chybět, zvýší stát úhrady za státní pojištěnce nebo peníze některých z nich přerozdělí mezi ostatní. To se v historii opakovaně dělo – v rámci dohodovacího řízení se segmenty dohodly, Ministerstvo zdravotnictví vydalo vyrovnanou úhradovou vyhlášku, která ale naprosto nepočítala s růstem osobních výdajů (platů), což je ale 60 a více procent rozpočtu zdravotnických zařízení. A když pak vláda schválila růst platů (osobních nákladů) ve zdravotnictví, tak také rozhodla o navýšení úhrad za státní pojištěnce tak, aby bylo hospodaření pojišťoven vyrovnané.
To se v různých variacích opakovalo a nevyhnutelně to vedlo k tomu, že pojišťovny neměly žádný důvod tlačit na to, aby byl systém více efektivní. Takto nastavený systém vedl k tomu, že se náklady na zdravotní péči postupně zvyšovaly meziročně o desítky miliard až přesáhly půl bilionu. Přitom se ale odpovídajícím způsobem nezvedla dostupnost péče.
Automatická valorizace jako konec nesystémového práškování
Tento začarovaný kruh rozetnula až změna zákona, která zavedla automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce, čímž dosavadní praxi znemožnila. Úhradová vyhláška tak byla v posledních letech „deficitní“. Uvozovky používám proto, že ten deficit je značně relativní. Záleží totiž i na tom, jak efektivně se pojišťovna chová. Stačí se podívat na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, jejíž ředitel byl odvolán ještě dříve, než byla správní rada této pojišťovny kompletní. Ta má totiž zjevně tolik peněz, že je možné jí 8 miliard sebrat (tedy každý její pojištěnec přijde o téměř 1400 korun), aniž by to mělo dopad na dostupnost péče jejích pojištěnců. A koneckonců i reklamy v médiích v čele s televizí jasně ukazují, že pojišťovny plánují utratit letos více, než jim nařizuje úhradová vyhláška.
Abych se vrátil k úvodu – nejsem přesvědčen o tom, že v českém zdravotnictví chybějí peníze, jakkoli je nesporné, že jakékoli další prostředky by dokázalo bez problému využít. Co chybí, je efektivita. Já jsem přesvědčený, že není možné situaci řešit opakovaným nesystémovým zvyšováním úhrad za státní pojištěnce. Je nutné vyvíjet tlak na pojišťovny, aby jejich prioritou vedle zajištění dostupnosti péče, především primární, byla i ekonomická efektivita systému. Aby se systém stal skutečným systémem zdravotního pojištění a ne pseudopojištění v kombinaci se zdravotní daní.
A samozřejmě ruku v ruce s tím je nutné zavést funkční systém připojištění nebo alespoň možnost volby pacienta. Bez toho to nikdy nebude fungovat. Tedy i v případě zdraví - robustní systém povinného ručení (solidárního zdravotního pojištění) a volitelného havarijního pojištění (připojištění). Jinak totiž chybí to zásadní - odpovědnost. Odpovědnost pojišťoven za řádné hospodaření s prostředky pojištěnců, odpovědnost občanů za řádnou péči o svoje zdravé a nezneužívání systému a odpovědnost zdravotníků za kvalitní zdravotní péči.
