Prodej HHC skončil: suboptimální, ale nezbytný krok

Již loni jsem, vědom si rizik zejména pro dětskou populaci, navrhoval vládě zákaz HHC. Tehdy mé argumenty nebyly vyslyšeny a až medializované případy otravy dětí těmito látkami donutily některé mé vládní kolegy změnit názor. A nejde o žádné banality či izolované případy. Stovky dětí skončily v nemocnicích s různě vážnými stavy. Některé případy vyžadovaly ambulantní ošetření, jiné i hospitalizaci na jednotkách intenzivní péče či anesteziologicko-resuscitačním oddělení. A to vše museli sledovat zoufalí rodiče, kteří si opravdu nepředstavovali, že u svých často jen několikaletých dětí budou řešit předávkování drogami. Přesně tohohle jsem se obával už na jaře minulého roku, když jsem neúspěšně prosazoval zařazení HHC na seznam návykových látek. Jako lékař nerad říkám „já jsem vám to říkal,“ protože to obvykle znamená, že utrpělo zdraví, a to nechce žádný lékař. Soustřeďme se proto nyní na to, co je důležité, že HHC míří do ilegality, kde nezletilí zpravidla nenakupují a pokud ano, tak rozhodně míň než v nejbližší večerce.

Jak jsem zmínil úvodem, zákaz HHC není ideální řešení. Jako pravicový politik nemám a priori potřebu zakazovat to, co zakázáno být nemusí. Proto jsem i zde poměřoval přínosy a náklady tohoto kroku a případně jiná řešení. Bohužel jiná řešení nebyla v tuto chvíli možná. Tvrzení, že jsme mohli udělat opatření obecné povahy a zakázat to jen do 18 let nebo zakázat jen tzv. „edibles,“ se nezakládá na pravdě. Hned vysvětlím.

Právní argumenty pro to byly chatrné a pravděpodobně by to shodil první soud. Opatření této povahy byla zaváděna během pandemie a soudy je rušily jako na běžícím páse. Tím se dostávám k samotné podstatě problému – a to konzumovatelnosti těchto upomínkových předmětů. Tak totiž v řadě případů byly HHC produkty prodávány a prezentovány. Hláška „Určeno jako sběratelský a upomínkový předmět. Chraňte před dětmi. Není určeno k přímé konzumaci ani jinému vnitřnímu či obdobnému užití“ byla nebyla ničím jiným než zřeknutím se odpovědnosti u těchto produktů, čímž jejich prodejci obcházeli pravidla spojená s případným prodejem potravin. Šlo o výsměch českým zákonům i samotným zákazníkům. Už jen toto ukazuje na nezájem řady prodejců o férovou činnost. Asi i proto apely protidrogového koordinátora na etické chování prodejců a neprodávání jejich produktů nezletilým mělo na veřejné zdraví dopad asi jako pavlačové vyhlášení. Pokud ve svém byznysu počítáte s obcházením zákonů, tak jsou apely na etiku něco jako moucha na čelním skle.

Argument alkoholem je mimo mísu
V rámci diskuze o legitimitě zákazu HHC se nám do toho také zamíchal alkohol. Někteří zastánci mi vyčítají, že tak přísně jako k HHC nevystupuji i proti alkoholu a že dokud tohle nezměním, nemám nárok na tvrdý postup vůči jiným látkám. To je míchání jablek s hruškami. Nikdo nepopírá, že tuzemský přístup k alkoholu potřebuje změnu, ale v této souvislosti jde o laciný argument, jak vystřižený z filmu Děkujeme, že kouříte.

Úplně stejným nesmyslem je některými šířený drb, že mediálně propírané děti otrávené HHC v Karlovarské krajské nemocnici byly hospitalizovány kvůli kombinaci HHC s alkoholem. Jednak to vyvrátila samotná nemocnice, jednak šlo o evidentní snahu zlehčit dopady HHC a podobných látek na dětský organismus. Ano, je nesporné, že konzumace alkoholu dětmi a mladistvými je v České republice problém, stejně jako široká tolerance rizikového pití. To ale nelze používat jako klacek v boji proti zákazu návykových látek. A mimochodem dovede si někdo představit, že by v situaci, které jsme v posledních měsících ve věci HHC čelili, jakýkoli jiný ministr zdravotnictví a lékař postupoval jinak? Mojí povinností je dělat vše pro to, aby veřejné zdraví bylo v co nejvyšším stavu. Někdy to vyžaduje složitá a dlouhá jednání v Poslanecké sněmovně a někdy je nutný rázný krok skrze vládní nařízení, což byl tento případ. Nehodlám se nikomu omlouvat za to, že se snažím předcházet tomu, aby děti končily na jednotce intenzivní péče s otravou drogami. Fakt ne.

V této souvislosti bych si ještě dovolil poznámku. Zamýšlel se některý z prodejců či zastánců prodeje HHC, kolik stojí taková péče o pacienty na jednotce intenzivní péče, jaké jsou dopady na pacienty a případně kolik práce s tím již tak velmi vytížený zdravotnický personál má? I to jsou totiž faktory, které je třeba vzít v potaz a obávám se, že na ně mnozí zapomínají.

Chystáme i zákon, který regulaci pojme komplexně

Jsem si ale zároveň vědom, že prostý zákaz není nikterak samospasitelný. Proto ve spolupráci s poslanci a Úřadem vlády chystáme i novelu zákona o návykových látkách. Ta mimo jiné nově zavede kategorii psychoaktivních látek, jejichž dopady na lidské zdraví budou zkoumány a následně bude rozhodnuto, jak bude vypadat jejich regulace. Tato poslanecká novela nabrala zpoždění a legislativci Ministerstva zdravotnictví nyní chystají komplexní pozměňovací návrh, který ji na základě shody s poslanci z koalice i opozice vyladí tak, aby co nejdříve prošla Sněmovnou a mohli jsme ji poslat k notifikaci Evropské komisi. Pokud se vše podaří, budeme první v Evropské unii, kdo úspěšně zavede takový regulatorní rámec. Právě proto, že jde o poměrně revoluční řešení, nebude prosazení této legislativy u Evropské komise jednoduchým úkolem. Nechci proto slibovat regulovaný prodej té či oné látky od 1. ledna 2025. Nemohu však vyloučit, že do doby přijetí této úpravy ještě budu muset sáhnout k novelizaci nařízení vlády o seznamech návykových látek.