Článek
Jsem si jistý, že obrazy zkázy z Buči nebo Mariupolu máme všichni vryty v paměti jako symboly absolutní barbarské nelidskosti ruských vojáků. Nebudu tedy zabíhat do detailů. A to zatím neznáme celou pravdu. Informace z řady okupovaných míst jsou kusé, nebo chybí úplně. Na okupovaných územích se zločiny proti lidskosti a válečné zločiny dějí nadále, jsou unášeny ukrajinské děti a ti, kteří proti okupačním úřadům vystoupí, mizí a často už nejsou nikdy nalezeni. Rusko vrátilo do Evropy neuvěřitelné zlo, kterému každý slušný člověk čelí celou svou existencí. Protože tohle barbarství dnes ve slušné společnosti prostě nemá co dělat.
Demagog Putin
Vladimír Putin ve svém projevu 21. února 2023, tedy takřka v předvečer tohoto smutného výročí, ukázal, že navzdory destrukci, utrpení nevinných a masivním ztrátám na obou stranách nemá zájem ukončit válečné běsnění, které rozpoutal. On je sice hlavním viníkem, nicméně spolupachateli jsou aktivní politruci, oligarchové a hrdlořezové typu Jevgenije Prigožina, šéfa polovojenské Wagnerovy skupiny, generála Valerije Gerasimova a armády propagandistů rozdmýchávajících nenávist ve státem kontrolovaných médiích. Ti, jak kolovrátek, opakují jeho lži o zdegenerovaném Západu vzývajícím pedofilii a mnoho dalších blábolů.
Ukrajina se rozhodla, kam chce patřit
Ukrajinci se ruské invazi už rok hrdinně brání, jako by odpovídali Václavu Havlovi na jeho výzvu z roku 2004, ve které říká, že Ukrajinci se musí rozhodnout, ke kterému regionálnímu uskupení chtějí patřit. Razantnější odpověď jsme skutečně dostat nemohli. Bývalý český prezident pak dodal, že pokud se Ukrajina svobodně a demokraticky rozhodne ucházet se o členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii, pak musí mít absolutně otevřeny všechny dveře tímto směrem a Evropa by jí měla poskytnout maximální pomoc. Nezbývá než souhlasit a za dané situace vytrvat v poskytování humanitární pomoci i obranného vojenského materiálu. Bez nás invazi neodrazí.
Vážení spoluobčané, jsem na vás hrdý
Jestli tato invaze, která otřásla samotnými základy naší každodenní reality, něco ukázala o nás, Češích, tak to, že máme velká srdce a jsme schopni obrovské solidarity. Hned po invazi Česká republika vyslala vojenskou i humanitární pomoc a je dodnes lídrem nejen v pomoci, ale i v tlaku na její zvýšení. Přijali jsme nejvíce ukrajinských uprchlíků na počet obyvatel na světě. Otevřeli jsme jim nejen náš zdravotnický systém a systém dočasné ochrany, ale také naše srdce a často i domovy. Díky každému, který přiložil ruku k této pomoci, se zde Ukrajinci mohli a můžou cítit jako vážení hosté, o které je postaráno stejně jako o našince.
„Držíme tak basu“ se Západem. Ukázali jsme obrovskou sílu, když jsme se za Ukrajinou sjednotili a spolu s nejbohatšími ekonomikami světa se podíleli na vojenské, finanční i humanitární pomoci. Uvalili jsme tvrdé sankce na Putinův režim, utáhli kohoutky jeho plynu a ropy, a dali jasně najevo, že za Ukrajinou budeme stát tak dlouho, jak bude třeba. S tím Putin nepočítal a ruská ekonomika kvůli tomu dnes krvácí a ruská společnost chudne. Smutná, ale nezbytná daň za imperialistické choutky nejhoršího evropského diktátora od Adolfa Hitlera.
Dnes je to rok, co Ukrajinci vedou hrdinský boj nejen za svoji svobodu a demokracii. Je naší morální povinností jim v tom všemi prostředky pomoc a ani po roce na tuto povinnost nezapomínáme.
Až do vítězství. Sláva Ukrajině, hrdinům sláva!
