Článek
Na podzim 1964 přijede prezident do školní tělocvičny za voliči. Od Dallasu neuplynul ani rok a ve dveřích stojí lidé, kteří ho chtějí vidět na vlastní oči. Až se usadí, jeden z nich se může zeptat na něco, co s atentátem nemá nic společného. Proč Washington pořád posílá Američany do Vietnamu a jak dlouho tam ještě zůstanou?
Před takovou otázkou by Kennedyho ani bouřlivý potlesk neochránil. Jeho druhé prezidentské období by se mohlo lámat na tom, co by posluchači uslyšeli po něm.
Kennedy by se vrátil do kampaně. Johnson by zůstal viceprezidentem
John F. Kennedy byl 22. listopadu 1963 v Dallasu smrtelně zraněn. Viceprezident Lyndon B. Johnson ještě téhož dne složil prezidentskou přísahu. Cesta do Texasu měla původně úplně jiný účel. Kennedy tam jel získávat podporu pro volební kampaň v roce 1964.
Představme si, že Kennedy atentát přežije a může dál vykonávat úřad. Abychom mohli sledovat, jak by rozhodoval v dalších letech, počítejme také s tím, že v roce 1964 obhájí mandát. To je předpoklad našeho příběhu. Z výsledku skutečných voleb, v nichž zvítězil Johnson, se výsledek Kennedyho kampaně vyčíst nedá.
Kennedy se po Dallasu vrátí do Bílého domu s mimořádnou pozorností veřejnosti. Té může využít třeba k prosazení návrhu, který už leží v Kongresu. Pozornost ale vydrží kratší dobu než odpor senátorů rozhodnutých zákon zastavit.
Kdo by otevřel dveře restaurace?
Kennedy předložil návrh zákona o občanských právech už za svého života. Když se Johnson stal prezidentem, požádal Kongres, aby Kennedyho památku uctil jeho přijetím. Ani pak to nešlo hladce. Jižanští senátoři zákon dlouhé týdny blokovali a cestu k hlasování otevřela až dohoda, na níž se podílel i republikánský senátor Everett Dirksen. Johnson zákon podepsal 2. července 1964.
Pro jednu rodinu mohl mít takový zákon velmi konkrétní význam. Na cestě autem se konečně mohla zastavit na oběd v restauraci, která ji dřív kvůli barvě pleti odmítla obsloužit. Předpis sám nezaručil, že se k ní personál začne chovat slušně. Dal jí ale možnost domáhat se něčeho, co do té doby záviselo na majiteli podniku.
V naší variantě by Kennedy za stejný návrh dál bojoval. Opíral by se o hnutí za občanská práva a v Kongresu by potřeboval hlasy obou stran, stejně jako Johnson. Jako prezident, který se sám uchází o znovuzvolení, by však zároveň musel počítat s tím, jak se vyjednávání projeví v kampani. Pravděpodobný je stejný směr změny, ale méně jisté datum a prostor pro jiné ústupky. Pro lidi, kterým dosavadní pravidla zasahovala do života každý den, by i několik měsíců čekání mělo váhu.
Podobně bychom museli přemýšlet o zdravotním pojištění pro seniory. Kennedy ho veřejně prosazoval už v roce 1962. Zákon, kterým vznikly programy Medicare a Medicaid, ale podepsal Johnson v červenci 1965. Za Kennedyho by tedy návrh měl zastánce v Bílém domě. Jak brzy a v jakém rozsahu by prošel, by se znovu rozhodovalo v Kongresu.
Tisíc lidí domů. A co ti ostatní?
V říjnu 1963 Kennedy schválil plán stáhnout z Vietnamu do konce roku tisíc příslušníků amerických ozbrojených sil. Současně jeho vláda dál považovala bezpečnost Jižního Vietnamu za důležitý americký zájem. Na začátku listopadu tam navíc převrat svrhl prezidenta Ngô Đình Diệma. Kennedy by po Dallasu musel rozhodovat o americké podpoře v zemi, jejíž politické vedení se právě otřáslo.
Odtud vedou dvě různé otázky. Mohl Kennedy váhat s vysláním bojových jednotek? Ano. Byl už rozhodnutý stáhnout Ameriku z války i v případě, že se Jižní Vietnam nebude schopen udržet? Plán na odchod tisícovky lidí takovou odpověď nedává. Právě v tom se historici při hodnocení jeho možného druhého mandátu rozcházejí.
V našem příběhu Kennedy v roce 1965 zatím pokračuje ve vojenské pomoci a v činnosti poradců. K rozsáhlému nasazení amerických pozemních jednotek se nerozhodne. V březnu by tak Američané neviděli záběry mariňáků, kteří se ve skutečnosti vylodili v přístavu Đà Nẵng za Johnsonova prezidentství.
Pro některé americké rodiny by to znamenalo, že v daném roce jejich syn do Vietnamu neodjede. Pro lidi v Jižním Vietnamu by válka pokračovala. A pokud by se jejich vláda dál potýkala s krizí, vrátila by se stejná otázka na Kennedyho stůl. Má vyslat vojáky, které dosud poslat odmítal, nebo připustit, že dosavadní pomoc nemusí stačit? Odklad by změnil, kdo a kdy do války vstoupí. Jestli by změnil její konec, by záviselo až na odpovědi na tuhle další otázku.
V učebnicích by po Dallasu následovala ještě jedna kapitola
Dnes si můžeme do Kennedyho nedokončeného prezidentství dosadit leccos. Jedni v něm vidí člověka, který by Ameriku ušetřil velké války. Druzí mu přisuzují rozhodnutí, k nimž nakonec dospěl Johnson. Kdyby Kennedy přežil a vládl i po roce 1964, při výročí bychom vedle záběrů z Dallasu pouštěli jeho pozdější tiskové konference. Měli bychom konkrétní odpovědi, které by šlo porovnat s tím, co skutečně udělal.
Kennedy by v této variantě získal šanci dotáhnout vlastní reformy a přinejmenším oddálit vyslání velkých bojových jednotek do Vietnamu. Zároveň by nesl odpovědnost za dobu, po kterou lidé čekali na ochranu svých práv, i za následky rozhodnutí, jak dlouho podporovat Saigon. Jeho pověst by možná byla méně zářivá. Mohla by ale stát na něčem, co má u prezidenta větší cenu než příslib. Na rozhodnutích, která stihl udělat a za jejichž výsledky se musel zodpovídat.
Kdyby Kennedy v roce 1965 odmítl vyslat velké bojové jednotky, ale dál podporoval Jižní Vietnam, považovali byste to za projev zdrženlivosti, nebo za odložení rozhodnutí, které stejně muselo přijít?
Použité zdroje
- Kennedyho cesta do Texasu a převzetí úřadu Johnsonem. LBJ Presidential Library – November 22, 1963
- Kennedyho návrh zákona o občanských právech, odpor v Senátu a přijetí za Johnsona. Senát USA – Civil Rights Act of 1964
- Kennedyho rozhodnutí o stažení tisíce příslušníků ozbrojených sil a tehdejší cíle americké politiky. Ministerstvo zahraničí USA – memorandum č. 263 a záznam jednání Rady národní bezpečnosti
- Rozdílné historické výklady Kennedyho plánů ve Vietnamu. Miller Center – If Kennedy Had Lived
- Skutečné vylodění amerických mariňáků v březnu 1965. Ministerstvo zahraničí USA – dokumentace k Vietnamu
- Kennedyho vystoupení na podporu zdravotního pojištění seniorů a Johnsonův podpis zákona. Prezidentský deník JFK, květen 1962 a LBJ Presidential Library – Medicare and Medicaid





