Hlavní obsah

Co by, kdyby nevzniklo Občanské fórum? Klíče by zvonily. Kdo by jednal s vládou?

Foto: Ilustrace vytvořená pomocí AI-ChatGPT

Zástupci studentů, opozice a stávkových výborů hledají společný postup v pomyslném listopadu bez Občanského fóra. Menší výjev připomíná skutečné založení hnutí

Po 17. listopadu by se náměstí plnila i bez Občanského fóra. Generální stávka už měla své organizátory. Těžší by bylo dohodnout se, kdo smí za protestující vyjednávat. A právě na tom mohl záviset i Havlův nástup na Hrad.

Článek

Představte si konec listopadu 1989. V kanceláři stávkového výboru zvoní telefon. Z Prahy přišla zpráva, že vláda přistoupila na jednání. Za chvíli volá někdo další. Podle něj má vláda zatím mluvit jen se studenty. A pak přijde třetí zpráva, že se teprve vybírá delegace.

Všichni vědí, proč v poledne přerušili práci. Mnohem méně jasno mají v tom, kdo může jejich jménem přijmout dohodu a říct, že protest splnil svůj účel.

V neděli se rozejdou bez společného hnutí

Občanské fórum skutečně vzniklo 19. listopadu 1989 v pražském Činoherním klubu, dva dny po policejním zásahu na Národní třídě. Sešli se tam lidé z různých opozičních iniciativ, studenti i představitelé kultury. Ve společném provolání požadovali mimo jiné vyšetření zásahu a propuštění politických vězňů. Přihlásili se také k výzvě studentů ke generální stávce. Na Slovensku téhož dne vznikla Verejnosť proti násiliu.

Kdyby účastníci schůzky ustavili stejné hnutí v pondělí, rozdíl by mohl být malý. Naše alternativa proto začíná tím, že se širší spojení nepodaří ani v následujících dnech. Studenti, disidenti a stávkové výbory se shodnou na základních požadavcích. Společné politické hnutí však nevytvoří. Slovenská Verejnosť proti násiliu dál působí.

Tím se mění jedna důležitá věc. Protestující mají dost společného na to, aby vyšli do ulic. K jednání s vládou ale musejí zvlášť rozhodnout, kdo je zastoupí a v čem smí jejich zástupci ustoupit.

V poledne se zastaví práce. Pak přijde těžší část

Generální stávka by v této variantě proběhla. Výzva vzešla od studentů a rozhodnutí připojit se dělali lidé přímo na pracovištích. I skutečné pokyny ke stávce z 27. listopadu svěřovaly její řízení místním výborům. Občanské fórum jim se studenty pomáhalo sjednotit začátek a předávat informace.

Bez této podpory by víc záleželo na tom, kdo se kam dovolá, kdo má spojení se studenty a kdo dokáže v podniku vysvětlit, proč se přidat. V jednom městě by se továrny, školy a divadla domluvily rychle. Jinde by lidé před polednem ještě zjišťovali, jestli se přidá i sousední závod.

Vláda by tak pořád viděla, že nespokojenost sahá daleko za pražská divadla. Získala by však víc prostoru jednat s jednotlivými skupinami zvlášť. Už ve skutečnosti se ukázalo, jak záleží na výkladu obyčejné schůzky. Po informativním setkání s premiérem Ladislavem Adamcem 21. listopadu Občanské fórum veřejně odmítlo vládní výklad, že zahájením rozhovorů pominuly důvody ke stávkám a demonstracím.

V našem příběhu by po stávce vznikla dočasná delegace studentů, opozice a stávkových výborů. Dostala by mandát jednat o konci mocenského monopolu KSČ a o svobodných volbách. Na Slovensku by vláda měla zřetelného partnera ve Verejnosti proti násiliu. Na české straně by se členové delegace při každém větším kompromisu vraceli pro souhlas ke skupinám, které je vyslaly. Takové vyjednávání by bylo pomalejší, zároveň by bylo lépe vidět, koho jednotliví lidé u stolu zastupují.

Havel by mohl do konce roku zůstat vyjednavačem

Ve skutečnosti vedl Václav Havel delegaci OF při jednání s Adamcem 26. listopadu. O tři dny později Federální shromáždění vypustilo z ústavy vedoucí úlohu KSČ. Dne 29. prosince poslanci zvolili Havla prezidentem. Byl společným kandidátem Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu.

Bez OF by Havel pořád patřil k výrazným osobnostem opozice a mohl by se účastnit rozhovorů s vládou. Obtížnější by bylo proměnit jeho autoritu v dohodu o konkrétní funkci. Delegace pověřená vyjednáváním o svobodných volbách by musela teprve získat souhlas také k tomu, aby za všechny navrhla prezidenta.

V této variantě dostanou přednost dohody o vládě a volbách. Shoda na prezidentském kandidátovi se protáhne do nového roku. Havel by stále mohl uspět. Ve vzpomínkách na závěr roku 1989 by nám ovšem chyběl okamžik, kdy se někdejší disident stal prezidentem ještě před Silvestrem. Přechod k demokracii by v televizních záběrech vypadal víc jako série dohod a méně jako příběh s jasnou poslední scénou.

Už u prvních voleb by se ukázalo, kdo chce jakou změnu

V červnu 1990 získalo Občanské fórum ve volbách do České národní rady téměř polovinu hlasů a 127 z 200 mandátů. Pod jednou značkou tak získali silné zastoupení lidé, kteří se shodli na změně režimu a mohli mít odlišné představy o tom, co přijde potom.

Dočasná listopadová delegace by v naší alternativě společnou kandidátku nesestavila. Část jejích lidí by šla do voleb s již existujícími stranami, další by zakládali vlastní uskupení. Volič, který v listopadu stál na náměstí, by už při prvních volbách víc řešil, jakou hospodářskou politiku chce nebo jak velkou pravomoc mají mít obce.

To by mohlo být užitečné. Rozdíly mezi lidmi, kteří ještě nedávno stáli na stejné tribuně, by se probíraly otevřeněji a dřív. Současně by víc záleželo na tom, kdo se po volbách s kým dohodne. Získat většinu pro první reformy by mohlo být pracnější než přesvědčit voliče, že chtějí změnu.

Jak bychom si listopad pamatovali

Bez Občanského fóra by zůstala síla protestů, studentů i lidí na pracovištích. Rozptýlená opozice by dokázala přimět vládu jednat a mohla by otevřít cestu ke svobodným volbám. Větší část společné práce by ale musela odvést až během vyjednávání, kdy už na každé dohodě záleželo.

Dnes by se v muzeích a výročních pořadech vedle známých osobností častěji objevovali konkrétní lidé ze stávkových výborů a místních iniciativ. Mohli bychom lépe vidět, kdo přenesl protest z náměstí na pracoviště a kdo dostal požadavky svého města až k vládě. První politické spory po listopadu by zároveň začaly dřív a byly by viditelnější.

Společné hnutí pomohlo zkrátit dobu, po kterou museli lidé na ulici dokazovat, že jejich požadavky mají váhu. Bez něj by se dalo dojít ke svobodným volbám také. Cesta by ale nejspíš vedla přes víc schůzí, méně jistých dohod a první volební kampaň, ve které by se někdejší spojenci postavili proti sobě.

Komu byste tehdy svěřili právo jednat vaším jménem? Společné celostátní opozici, nebo zástupci svého města či pracoviště, jehož rozhodnutí byste mohli přímo ovlivnit?

Použité zdroje

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz