Hlavní obsah

Co by, kdyby se nezačala stavět katedrála svatého Víta? Hrad by měl jedinou hlavní věž

Foto: lustrace vytvořená pomocí AI - ChatGPT

Pohled z Malé Strany na Pražský hrad s pomyslným jagellonským chrámem.

Karel IV. by se nechal korunovat v románské bazilice. O několik generací později by ale o podobě nejdůležitějšího českého chrámu rozhodoval jiný král.

Článek

Na Malé Straně právě přestalo pršet. Chodec zavírá deštník a mezi střechami se na chvíli otevře pohled na Hrad. Nad paláci stojí kamenný kostel s vysokou střechou a jednou hranatou věží. Člověk, který tudy chodí denně, ani nezpomalí. Turista o kus dál si vyfotí přesně ten výhled, kvůli kterému do ulice odbočil.

V téhle Praze by nám na fotografii nic nechybělo. Od dětství bychom kreslili Hrad s jedinou výraznou věží a dovedli bychom ho podle ní poznat i na malé pohlednici. Dvě špičky, které dnes hledáme nad střechami Malé Strany, by neměl kdo navrhnout.

Karel už měl kde přijmout korunu

Když se Praha v roce 1344 stala sídlem arcibiskupství, na Hradě stála románská bazilika svatého Víta. Nová gotická katedrála měla odpovídat postavení, které město získalo. Pro nejbližší velkou slavnost ovšem pořád stačil dosavadní chrám. Právě v něm se roku 1347 odehrála hlavní část korunovace Karla IV. a Blanky z Valois. Svatováclavská koruna, kterou dal Karel zhotovit, tak vstoupila do českých dějin ještě mezi románskými zdmi.

Představme si, že po zřízení arcibiskupství dostanou přednost opravy a úpravy baziliky a Lucemburkové už velkou novostavbu nezahájí. Arcibiskup dál slouží v dosavadním chrámu a Karel v něm přijímá korunu. Teprve s odstupem generace se ukáže, o co Hrad přišel. Na místě, kde v našich dějinách vyrůstal gotický chór s věncem kaplí, se dál opravuje stará bazilika.

Václavův hrob by určoval, kde se bude stavět příště

Proč by se vůbec další panovníci drželi stejného místa? V bazilice byl hrob svatého Václava. Když se ve skutečnosti starší chrám boural kvůli gotické stavbě, hrob zůstal na svém místě a vznikla nad ním Svatováclavská kaple. Karel navíc Václavovi věnoval královskou korunu, kterou měli užívat jeho nástupci. Místo posledního odpočinku světce tak mělo význam i pro živé panovníky.

Také v naší variantě by dávalo smysl budovat nový chrám právě tady. Stavitel by musel počítat s hrobem, kolem něhož se chodilo a sloužily se bohoslužby dávno před jeho narozením. Kdyby nad ním vznikla menší kaple, poutník by pořád přicházel na stejné místo. Dnešní návštěvník by se však díval na jiné kamenné zdivo, jinou výzdobu a jiný prostor kolem hrobu. Změnila by se stavba, podle které si představuje jeden z nejstarších českých příběhů.

Král, kterého známe hlavně díky jednomu sálu

Po husitských válkách by na Hradě chyběl rozestavěný gotický chór, jaký ve skutečnosti zanechali Matyáš z Arrasu a Petr Parléř. K novému projektu by se mohl vrátit Vladislav Jagellonský. Když se po roce 1483 vrátil na Hrad, pustil se do rozsáhlé přestavby paláce. Právě tehdy vznikl Vladislavský sál. Jeho vláda tak nabízí skutečný příklad toho, že se na Hradě znovu dal uskutečnit velký stavební záměr.

Počítejme s tím, že v této verzi dějin najde král s kapitulou prostředky i na náhradu baziliky. Zadání je střídmější. Potřebují chrám pro bohoslužby, korunovace a hroby, který zvládnou dokončit. Výsledkem je pozdně gotický kostel s jednou věží. Jeho velikost i podoba patří k naší představě, ale právě z nich vychází rozdíl, který bychom dnes viděli z Malé Strany.

Pro Vladislava by to byla nečekaná změna pověsti. Dnes jeho jméno většině návštěvníků připomene sál uvnitř paláce. V tomhle světě by se s jeho stavbou setkali už cestou na Hrad. Byla by na obzoru pokaždé, když vyjdou z podloubí a podívají se nahoru.

Praha by přišla také o příběh dostavby

Na dnešní katedrále stojí za pozornost jedna věc. Dvě západní věže, podle nichž ji poznáme z dálky, vyrostly až při novogotické dostavbě. Ve středověku zůstala katedrála nedokončená. Když se v 19. století rozběhly práce, jejich organizátoři měli před sebou středověký chrám, ke kterému bylo možné přistavět chybějící část. Dokončenou katedrálu slavnostně vysvětili v roce 1929.

Dokončený jagellonský chrám by o několik staletí později potřeboval opravy jako každá stará stavba. Sbírka na novou střechu nebo obnovu kaple by však měla jiný cíl než dokončení rozestavěné katedrály. Právě tím by se zmenšila pravděpodobnost, že Praha dostane průčelí se dvěma vysokými věžemi. A kdyby někdo chtěl v devatenáctém století malý chrám nahradit velkým, musel by lidi přesvědčit, proč kvůli tomu měnit hotovou stavbu, kterou mají rádi.

Hrad by si podržel místo spojené s korunovacemi, Václavovým hrobem a slavnostními bohoslužbami. Získal by přitom výraznou jagellonskou památku. Na dnešních školních výletech by ale chyběl zvláštní okamžik, kdy průvodce ukáže na západní věže a řekne dětem, že nejznámější část jejich „středověké“ Prahy je mladší, než si myslely. Na Hradě by se učily jiný příběh a město pod ním by podle toho i jinak kreslily.

Kdybyste od dětství znali Hrad s jedinou věží, chtěli byste menší chrám rozšířit, nebo byste právě jeho podobu chtěli uchovat?

Použité zdroje

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz