Článek
Článek ke 109. výročí bolševického převzetí moci, které připadá na 7. listopadu 2026.
Proč se říjnová revoluce připomínala v listopadu
Kdo si pamatuje školní oslavy Velké říjnové socialistické revoluce, nejspíš si vybaví i vysvětlení poněkud matoucího data. Rusko tehdy používalo juliánský kalendář. Tamnímu 25. říjnu odpovídal v gregoriánském kalendáři 7. listopad 1917.
Bolševici tehdy svrhli prozatímní vládu v Petrohradě. Cara už svrhnout nemohli. Mikuláš II. se vzdal trůnu po únorové revoluci, která podle našeho kalendáře proběhla v březnu. Země tak měla za sebou několik měsíců nejistoty, politických sporů a nenaplněných očekávání.
Představme si, že tentokrát vláda zasáhne včas. Naruší přípravy povstání, udrží důležitá místa v hlavním městě a bolševický pokus o převzetí moci ztroskotá.
Car se tím nevrátí na trůn a Rusko se přes noc neuklidní. Vojáci budou dál v zákopech, zásobování bude váznout a před obchody zůstanou fronty. Vláda získá čas. Zda ho dokáže využít, je ovšem jiná otázka.
Odvrátit převrat by nestačilo
Bolševická hesla nacházela ohlas z dobrého důvodu. Lidé chtěli konec války, dostatek jídla a vyřešení otázky půdy. Prozatímní vláda jim zatím nedokázala nabídnout přesvědčivou odpověď.
Vojákovi, který už několik let neviděl rodinu, by zpráva o potlačeném povstání sama o sobě mnoho neřekla. Zajímalo by ho hlavně, kdy se dostane domů. Jeho žena by potřebovala vědět, z čeho uživí děti. A na venkově by se dál rozhodovalo, komu má patřit půda a kdo ji bude obdělávat.
Pokud by všechno zůstalo při starém, mohla by brzy přijít další vzpoura. Nebo by se moci chopil někdo, kdo by slíbil nastolit pořádek silou. Ani občanská válka a rozpad někdejší říše nebyly hrozbou, která by s porážkou bolševiků jednoduše zmizela.
Pro náš příběh tedy zvolme příznivější pokračování. Politické strany se dohodnou na širší spolupráci, pokračují v přípravě ústavního uspořádání a začnou řešit půdu i odchod z války. Bolševici už další příležitost k uchopení moci nedostanou.
Bez tohoto předpokladu bychom jejich vítězství možná jen odložili. Teprve schopnější vláda by mohla Rusko odvést jinam.
Bez Stalina, ale ne nutně bez diktatury
V takovém Rusku by nevznikl sovětský režim, jaký známe. Stalin by neměl k dispozici stejnou stranu a státní aparát, jejichž prostřednictvím později soustředil moc.
Za touto změnou si lze představit nespočet konkrétních životů. Něčí otec by nebyl zatčen při čistkách. Jiná rodina by nepřišla o blízkého v pracovním táboře. Spisovatel by mohl vydat knihu, kvůli které ve skutečných dějinách skončil ve vězení.
Jinak by se vyvíjel také venkov, hospodářství a vztahy mezi národy někdejší říše. Neznamená to ale, že by se Rusko nutně stalo poklidnou demokracií. Zůstalo by velkou zemí s hlubokými rozpory a vlastními mocenskými zájmy. Také jiná vláda mohla pronásledovat odpůrce, potlačovat menšiny nebo vést válku.
Ani socialistické a komunistické myšlenky by porážkou bolševiků nezanikly. Existovaly dávno před rokem 1917. Chyběl by jim však sovětský stát jako mocenské zázemí a příklad vítězné revoluce.
Tady už se naše alternativa dotýká celé Evropy. Jinak by vypadaly vztahy mezi státy, síla politických stran i obavy, které ovlivňovaly voliče. Nemůžeme proto vyškrtnout Sovětský svaz a předpokládat, že Hitlerův vzestup, druhá světová válka i její výsledek zůstanou stejné.
Čím dál od roku 1917 postupujeme, tím méně si můžeme být dalším vývojem jistí.
Legionáři by možná přijeli domů jinudy
Do českých a slovenských rodin by změna zasáhla mnohem dřív než v únoru 1948.
V Rusku působily československé legie. Bolševické převzetí moci, další průběh války a následný občanský konflikt zásadně změnily jejich postavení. Legionáři se zapojili do bojů proti bolševikům a jejich návrat domů vedl dlouhou cestou přes Sibiř.
Bez úspěšného převratu mohli dostat jiné rozkazy a odcházet v jinou dobu nebo jinou cestou. Některý pradědeček by se možná vrátil dřív. Jiný by zůstal déle na frontě. Samotná porážka bolševiků by totiž válku neukončila.
V rodinném albu by tak mohla chybět fotografie z Vladivostoku. Vyprávění o cestě kolem světa by vystřídala docela jiná vzpomínka.
Ještě větší změny se nabízejí při pohledu na pozdější Československo. Komunistický režim po únoru 1948 přebíral sovětský vzor a země se dostala do závislosti na Moskvě. Sovětské vedení pak v srpnu 1968 prosadilo a vedlo vojenskou intervenci proti zdejším reformám.
Bez sovětské velmoci by únor 1948 ani srpen 1968 nemohly proběhnout tak, jak je známe.
Některé rodiny by možná nepřišly o hospodářství. Někomu by nezakázali studovat, jiný by nemusel po okupaci odejít do zahraničí. Lidé, kteří se ve skutečných dějinách vídali jen při vzácných návštěvách, mohli bydlet pár ulic od sebe.
Bylo by však poctivé slíbit jim život v nepřerušené demokracii? Nebylo. Tu ohrožovaly i domácí spory, nacionalismus, hospodářské krize a další diktatury. Jiné dějiny by přinesly také jiná nebezpečí, o jejichž podobě už můžeme jen uvažovat.
Co by zůstalo v našich vzpomínkách
Některé rozdíly si představíme snadno. Sedmý listopad by se nespojoval s povinnými oslavami. Ve školních učebnicích by bolševický pokus o převrat mohl zabírat jen několik odstavců. Slova Rusko, revoluce nebo socialismus by v rodinách vyvolávala jiné vzpomínky.
Mnohem obtížnější je říct, kde bychom dnes žili a jak by naše země vypadala. Za více než století by do vývoje zasáhlo tolik rozhodnutí a náhod, že nelze spolehlivě určit ani hranice států, natož životní úroveň jejich obyvatel.
Naděje této alternativy přesto není malá. Nabízí možnost, že by nevznikl konkrétní systém diktatury a represí, který poznamenal miliony lidí v Sovětském svazu i za jeho hranicemi. Zda by se podařilo zabránit také jinému útlaku, by záleželo na těch, kteří by dostali moc místo bolševiků.
Vraťme se proto ještě na chvíli do Ruska roku 1917. Žena ve frontě na potraviny neví nic o budoucím rozdělení Evropy ani o osudech československých rodin. Potřebuje koupit jídlo, dostat zprávu od muže z fronty a věřit, že zítra nebude hůř.
Pokud by jí vláda, která právě odvrátila převrat, nedokázala nabídnout nic z toho, její úleva by dlouho nevydržela.
Co si v této alternativě představíte nejdřív: jiné Rusko, Evropu bez sovětského bloku, nebo vlastní rodinný příběh, který se mohl odehrát úplně jinak?
