Článek
Článek ke 104. výročí objevu Tutanchamonovy hrobky, které připadá na 4. listopadu 2026.
Schod, který zůstane pod sutí
Čtvrtého listopadu 1922 ještě Howard Carter neobdivoval zlatou masku. Jeho tým toho dne odkryl první schod vedoucí ke vstupu do hrobky. Do předsíně zaplněné pohřební výbavou nahlédl až 26. listopadu.
Nález byl výsledkem dlouhého hledání. Carter vedl vykopávky, při nichž odvedli podstatnou část práce egyptští dělníci. Peníze poskytoval lord Carnarvon, jehož trpělivost už po letech bez očekávaného úspěchu docházela. Carter ho přesvědčil, aby financoval ještě jednu sezonu.
Představme si, že ani tentokrát nic nenajdou. Práce skončí jen kousek od schodiště, peníze dojdou a výprava místo opustí.
Samotné zpoždění o několik dnů by ovšem dějiny příliš nezměnilo. Pro náš příběh proto počítejme s tím, že hrobku neobjeví ani žádná z dalších výprav a zůstane skrytá až do současnosti.
Údolím králů budou dál procházet archeologové i turisté. Někteří se možná zastaví nedaleko jejího vchodu, upraví si klobouk a napijí se vody. Nebudou tušit, co leží pár metrů od nich.
Faraon, jehož jméno bychom si nepamatovali
Který egyptský panovník vás napadne jako první? Pro mnoho lidí to bude právě Tutanchamon. Neproslul však délkou vlády ani obrovskými stavbami. Za svou dnešní slávu vděčí především nálezu mimořádně zachované pohřební výbavy.
Bez něj by z dějin nezmizel. O jeho existenci se vědělo už před objevem hrobky, Carter tedy nehledal zcela neznámého vládce. Mimo odborné knihy by se ale jeho jméno nejspíš objevovalo jen zřídka.
Poznali bychom to i na drobnostech. Na obálce dětské encyklopedie by místo zlaté masky byla třeba sfinga. Ve školních referátech by dostali víc prostoru jiní panovníci. A z egyptského tržiště bychom si přivezli jiný suvenýr.
Pyramidy, chrámy i příběhy starověkého Egypta by nás přitahovaly dál. Chyběla by nám ovšem tvář, kterou dnes poznají i lidé, kteří se o historii nijak zvlášť nezajímají.
Možná by také některé děti přešly v knihovně bez povšimnutí knihu, po níž by jinak sáhly právě kvůli lesklé zlatomodré masce na přebalu.
Móda i strašidelné příběhy by přišly o vydatnou inspiraci
Zprávy o objevu nezajímaly jen archeology. Egypt se dostal do novin, reklam, šperkařských dílen i módních salonů. Tvůrci si z jeho umění půjčovali barvy, tvary a ozdobné motivy.
Nedělali to poprvé. Zájem o starý Egypt byl v Evropě a Americe mnohem starší. Tutanchamonův poklad mu však dodal nový podnět a především spoustu námětů, které si lidé chtěli prohlížet a napodobovat.
Bez objevu by tedy ze šperkovnic nezmizeli všichni skarabi. Některé náhrdelníky, látkové vzory nebo reklamní plakáty by ale vypadaly jinak. Jiné by vůbec nevznikly.
O vděčné téma by přišli také autoři strašidelných příběhů. Mumiina kletba se v literatuře objevovala už v 19. století, novinové senzace spojené s Tutanchamonovou hrobkou ji však pomohly proslavit.
Poklad ukrytý po tisíciletí, otevřený hrob a zprávy o úmrtích lidí spojovaných s objevem: pro senzační tisk to byla neodolatelná kombinace.
Filmové mumie by si nejspíš našly cestu na plátno i bez ní. Jen by se jejich příběhy nemohly tak snadno odvolávat na nález, o kterém slyšel skoro každý. Tutanchamon by nás nestrašil z novin ani z televizních dokumentů. Dál by nerušeně odpočíval ve své hrobce.
Archeologům by chyběly i docela obyčejné věci
Zlatá maska ostatní nálezy snadno zastíní. V hrobce přitom ležel také nábytek, vozy, oděvy, nádoby, šperky a mnoho dalších předmětů. Pro odborníky má cenu nejen každý z nich zvlášť, ale i to, kde ležel a co se nacházelo kolem něj.
Židle může prozradit, jak zruční byli tehdejší řemeslníci. Oděv zase něco napoví o materiálech a způsobech zpracování. Celá pohřební výbava umožňuje zkoumat, co mělo panovníka provázet na onen svět a jak lidé jeho poslední cestu připravovali.
Bez Tutanchamonovy hrobky by se egyptologie samozřejmě rozvíjela dál. Jiné vykopávky by přinášely další nálezy a některé dosavadní představy by se měnily. Takto bohatý soubor předmětů z královského pohřbu by ale odborníkům citelně scházel.
Neobjevená hrobka by na druhou stranu zůstala ušetřena návštěvnického provozu. V té skutečné bylo později nutné řešit vlhkost, oxid uhličitý i prach a upravovat podmínky, za kterých do ní lidé vstupují.
Zda by pro ni dalších sto let v podzemí bylo ve všem lepších, ovšem nelze jednoduše rozhodnout. Jisté je, že bychom po celou tu dobu nemohli zkoumat nic z toho, co ukrývá.
A kdyby schodiště odkryli právě dnes?
Představme si, že by zpráva přišla až nyní. Archeologové v Údolí králů narazili na schody. Za nimi našli vstup, chodbu a další uzavřený prostor. Zatím postupují opatrně, ale začínají tušit, komu hrobka patří.
Fotografie by během chvíle obletěly svět. Pod články by přibývaly otázky, kdy už konečně uvidíme dovnitř. Televize by sháněly odborníky a na sociálních sítích by se vedle skutečných záběrů brzy objevily i obrázky, které s nálezem nemají nic společného.
Samotný výzkum by se přitom uspěchat nedal.
Dnešní archeologové mají k dispozici jiné možnosti dokumentace a zkoumání než Carterův tým. Mohou využívat i metody, které v roce 1922 neexistovaly. Také skutečná Tutanchamonova mumie byla později vyšetřena počítačovou tomografií.
Ani moderní přístroje by však neudělaly z otevření hrobky práci na jedno odpoledne. Bylo by potřeba zaznamenávat polohu nálezů, posuzovat jejich stav a rozhodovat, jak s nimi bezpečně zacházet. Zatímco by veřejnost čekala na další zlato, konzervátoři by se možná dlouhé hodiny zabývali jediným křehkým předmětem.
A pak by jednou přišla chvíle, kdy by svět poprvé spatřil zlatou masku.
Neznali bychom ji z učebnic, pohlednic ani televizních znělek. Prohlíželi bychom si její tvář jako něco nového. Večer bychom kvůli ní zavolali rodině nebo si sedli ke zprávám, přestože je jindy nesledujeme.
Někdo by si možná vzpomněl na vlastní návštěvu Údolí králů a začal hledat fotografie. Byl tehdy blízko? Neprošel náhodou právě kolem?
Hrobka by tam ležela celou dobu. Jen my bychom se teprve učili vyslovovat jméno panovníka, kterého dnes zná téměř každý.
Přáli byste Tutanchamonově hrobce, aby počkala na dnešní výzkumné možnosti? Nebo by byla škoda přijít o celé století objevů a zájmu, který její nález vzbudil?
