Článek
Po rozbití Československa a nastolení Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939, začala v zahraničí vznikat československá zahraniční armáda. Její první zárodek vznikl již koncem dubna 1939 v Polsku, kde vznikla československá vojenská skupina. Následovala Francie, kde vznikla československá pěší divize, jejíž části se zapojily do bitvy o Francii. Po evakuaci dobrovolníků z Francie do Velké Británie začala tam vznikat jednotka, která dostala název československá smíšená brigáda. Po pádu Francie byla na území dnešní Sýrie izolována skupina československých vojáků, kteří nestihli opustit tuto francouzskou kolonii a připojit se ke svým kamarádům ve Francii. Tito lidé následně odešli do Palestiny, kde byl založen československý pěší prapor, pod velením Karla Klapálka. V roce 1942 začíná vznikat naše jednotka i v Sovětském svazu. Ne všichni vojáci naší zahraniční armády byli uprchlíci z Protektorátu či Slovenského státu. Někteří žili a pracovali v zahraničí už před vypuknutím války. Ať to již byli lidé, kteří během hospodářské krize odešli do Francie, Ameriky či Sovětského svazu, či zaměstnanci významných firem, jako například firmy Baťa, jejíž jméno i výrobky byly ve světě známy. Mezi lidmi, kteří nezaváhali splnit svoji vlasteneckou povinnost, a opustili tím bezpečné pracovní místo, byl i Alois Horký. Bohužel se tento muž zařadil mezi ty, kteří se do rodné vlasti již nikdy nevrátili.
Alois Horký
Narodil se 15. června 1912 v Dřevohosticích nedaleko Holešova. Stejně jako další mladí muži nastoupil základní vojenskou službu, a to v roce 1934 u pěšího pluku 35 v Plzni. Po odchodu do civilu začal pracovat u firmy Baťa. Absolvoval též Baťovu školu práce. Jako perspektivní pracovník byl firmou poslán do zahraničí, konkrétně do iráckého Bagdádu, kde pracoval jako nákupčí.
V roce 1942 se rozhodl vstoupit do československé zahraniční armády. Musel však získat výstupní vízum z Iráku, což bylo problematické, a navíc musel za sebe zacvičit náhradu. Pak odjel do Jeruzaléma, kde se u československé vojenské mise přihlásil do armády. Byl zařazen v hodnosti vojína do 200. československého lehkého protiletadlového pluku, který sloužil na Středním východě a v Africe. Byl zařazen ke 2. rotě 500. praporu, s níž se v roce 1943 účastnil protiletadlové obrany přístavu Tobruk. 7. března 1943 byl povýšen na svobodníka. Po skončení války v Africe byl pluk rozpuštěn, a vojáci byli lodí přepraveni do Velké Británie. Zde se díky této významné posile začala reorganizovat československá samostatná brigáda na brigádu obrněnou. Pěší prapory byly přeměněny na tankové prapory, a také vznikl motorizovaný prapor, který tvořili většinou veteráni afrického tažení. 7. března 1944 byl Alois Horký povýšen na desátníka. Byl přidělen ke 2. rotě motorizovaného praporu.
Na konci léta 1944 se obrněná brigáda přesunula z Velké Británie do Francie, kde byla soustředěna u města Falaise. Spojenecké velení pro ni hledalo vhodné místo nasazení. Brigáda totiž měla problémy s doplňováním stavů, jelikož ji tvořili dobrovolníci. Velké bojové nasazení by mohlo brigádu zdecimovat, a nebylo by možné ji znovu postavit. Proto bylo rozhodnuto, že československá obrněná brigáda převezme obléhání přístavu Dunkerque. Zde brigáda spolu s posilovými britskými a francouzskými jednotkami obléhala početnou posádku Němců, kterým velel fanatický nacista Friedrich Frisius. Na frontě docházelo často ke střetům průzkumných hlídek obou stran. Jeden takový střet se odehrál i na Štědrý den roku 1944. Ten den vyrazila hlídka vedená Aloisem Horkým, aby pozorovala předpolí u obce Bray-Dunes. Kolem půl páté ráno zjistila hlídka pohyb skupiny Němců. Horký připravil hlídku k boji a na jeho rozkaz zahájila na Němce palbu. Němci palbu opětovali, ale nakonec byli nuceni se stáhnout. Během tohoto boje byl však Alois Horký zabit. Československá hlídka se bez velitele vrátila zpět a podala na velitelství zprávu. Ihned byla vyslána další hlídka, která měla za úkol přinést tělo padlého. Odpoledne se konal pohřeb. Alois Horký obdržel Československý válečný kříž 1939.
Zdroje
Plachý Jiří – Kříže a hvězdy od Dunkerque, Svět křídel, 2011
