Článek
Čechoslováci v cizinecké legii
Po vypuknutí první světové války čeští krajané ve Francii projevili zájem bojovat po boku Francouzů proti Němcům. Původně chtěli vstoupit do francouzské armády. To ale jako cizinci nemohli, a tak jim bylo umožněno vstoupit do cizinecké legie. 31. srpna 1914 vzniká 1. rota praporu C 2. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie. Jelikož Francouzi neustále slyšeli od příslušníků této roty pozdrav „Nazdar!“, začali jí říkat rota Nazdar. Rota 12. října 1914 slavnostně přísahala v Bayonne. 23. října odjíždí rota na frontu do Champagne. Zde prožila první frontové nasazení, přičemž utrpěla ztráty na padlých i raněných. 9. května 1915 byla rota Nazdar nasazena do útoku v rámci bitvy u Arrasu. Během bojů přišla o 42 padlých a zhruba 100 raněných. Rota Nazdar po těchto bojích zaniká, a ze zbylých vojáků vzniká česká četa. Ta se účastní v červnu 1916 bojů na Sommě u vesnice Belloy-en-Santerre. Zde ale ztratí 15 padlých a 28 raněných, a tím zaniká poslední česká jednotka v cizinecké legii. Další Češi bojují v různých jednotkách cizinecké legie, jako například Ladislav Kotík, který se účastnil bojů ve Francii, u Gallipoli a posléze na Balkáně.
Přísaha roty Nazdar 12. října 1914 v Bayonne
Vznik československých jednotek
Vedoucí představitelé československé odbojové akce zahájili rozsáhlou politicko-diplomatickou aktivitu, jež si kladla za cíl ustavit samostatné čs. jednotky. Výsledkem byl dekret francouzské vlády o zřízení autonomní čs. armády, která po vojenské linii podléhala vrchnímu velení francouzské armády a po linii politické ji řídila Československá národní rada. Tento dekret podepsal francouzský prezident Raymond Poincaré 19. prosince 1917. Do Francie přijely dva transporty československých legionářů z Ruska, přijelo na 450 mužů, kteří sloužili v srbské armádě, několik krajanů z Austrálie či USA. V USA byl ale problém. V té době totiž vstoupily do války, a tak mohl být nábor do legií prováděn jen mezi muži, kteří překročili odvodový věk, anebo ještě nezískali americké občanství. Další posilou pro legie byli zajatci z Rumunska, Srbska a Itálie, mezi kterými proběhla náborová akce. Do legií vstoupilo i několik mužů, kteří do té doby bojovali v cizinecké legii. Z těchto mužů vzniká 19. ledna 1918 21. československý střelecký pluk a 20. května 1918 22. československý střelecký pluk. Tyto dva pluky vytvoří Československou střeleckou brigádu ve Francii. 30. června 1918 proběhne slavnostní přísaha a předání praporu 21. střeleckému pluku v Darney.
Na frontě
Jako první je na frontu odeslán 21. československý střelecký pluk. Ten je nasazen v Alsasku. Na začátku října 1918 byla brigáda převezena na frontu do oblasti Argonne. Zde se brigáda účastnila od 18. do 31. října 1918 bojů o Terron, Vandy a Vouziers. Během těchto bojů padlo 9 důstojníků a 174 mužů, 876 bylo raněných a 68 zůstalo nezvěstných. Tyto boje se mohou srovnávat se slavnou bitvou u Zborova, kterou svedli naši legionáři v Rusku. Je jistě nutno zmínit, že bojů u Argonne se účastnili i Otakar Husák či Václav Šidlík, kteří u Zborova bojovali.
Vandy
Po příchodu k řece Aisně byl III. prapor 21. čs. střeleckého pluku nejprve v plukovní záloze u vesnic Loisy a Vrizy, kde byl pod neustálým německým dělostřeleckým ostřelováním. Zde dostal 23. října rozkaz převzít od části 319. pluku okraj vesnice Vandy. Kolem 17. hodiny vojáci po jediném nezničeném mostu, pod prudkou dělostřelbou a se ztrátami, překonali rozvodněnou řeku Aisnu a zaujali pozice proti vsi. Následně na obec zaútočili, a rychle ji obsadili. Večer byl dán rozkaz k útoku na výšinu za vesnicí, jejíž vrchol se podařilo obsadit. Zde zcela chyběly zákopy, takže postavení bylo vybudováno v kráterech po granátech, které byly propojeny narychlo vyhloubenými chodbami. Tato činnost samozřejmě neunikla Němcům, kteří okamžitě zahájili ostřelování těchto postavení. Brzy se přidaly i letecké útoky. Českoslovenští legionáři v těchto postaveních odrazili několik německých útoků, přičemž s každým jejich neúspěchem jen rostla dělostřelecká palba, včetně použití plynových granátů. Dokonce se podařilo 27. října sestřelit jedno z německých letadel. Bohužel večer 29. října byl střepinou granátu zabit oblíbený velitel 10. roty poručík Jan Martínek, který předtím sloužil jako důstojník u srbského dobrovolnického sboru. Den po vyhlášení ČSR. V těchto tvrdých podmínkách vydržel prapor do noci z 30. na 31. říjen, kdy byl vystřídán Francouzi.
„Jene Martínku, poručíku revoluční, vítězné armády československé, my, bratři 10. roty lkáme za Tebou. Uchováme světlou Tvoji památku ve svých srdcích na vždy. Jsme Ti vděční za Tvoji lásku k nám, jsme Ti vděčni za Tvoji lásku k vlasti. Ty, který jsi pro vlast krev svou vycedil, slyš: Národ zvítězil! Vlast je svobodna! Spi klidně svůj věčný sen, posvátná půda Francie Ti bude lehkou! Tys vykonal vše, co v moci bylo, pro blaho národa! A národ bude Tobě, jakož i ostatním padlým bratřím vděčen.“ Takto vzdali hold svému veliteli vojáci 10. roty.
Rekonstrukce československých legionářů z Francie
Prameny
Mojžíš, Milan. Československé legie 1914-1920 Katalog k výstavám Československé obce legionářské
