Článek
Mládí
Narodil se 17. listopadu 1895 v Mělníku nedaleko Sázavy. Absolvoval české nižší reálné gymnázium v Kolíně. Na podzim 1911 nastoupil na střední hospodářskou školu v Chrudimi. V červenci 1914 maturoval. Jeho další život ovlivnilo vypuknutí první světové války.
První světová válka
V březnu 1915 narukoval k pěšímu pluku 36 v Liberci. Zde absolvoval základní výcvik i školu pro důstojníky v záloze. V červenci 1915 odjel na ruskou frontu, kde byl zařazen k pěšímu pluku 66. 3. září 1915 byl u Dněstru v hodnosti desátníka zajat. Dostal se do ruského zajetí, kde se v březnu 1916 přihlásil do československého vojska. 24. června 1916 byl zařazen do 2. střeleckého pluku. S tímto plukem se účastnil nebezpečných rozvědek v oblasti Pinských močálů, a dne 2. července 1917 se účastnil jako zástupce velitele čety památné bitvy u Zborova. V únoru 1918 se začali naši legionáři stahovat ze svých pozic na Ukrajině, jelikož ukrajinské území bylo zabíráno německou i rakousko-uherskou armádou. Legionáři navíc měli opustit Rusko a odjet na západní frontu do Francie, kde se měli přidat k již budovaným plukům. V březnu 1918 došlo u Bachmače k boji mezi legionáři a Němci, kteří se snažili legionářům přetnout ústupovou cestu, a tím je obklíčit a zničit. Díky odhodlání a urputné obraně legionářů se jim to nepovedlo a legionáři mohli ustoupit hlouběji do Ruska. Bojů s Němci se účastnil i Jaroslav Vedral. Legionáři zpočátku vyhlásili neutralitu v probíhající Ruské občanské válce, ale vzápětí byli do ní bolševiky vtaženi. Bojů proti bolševikům se Vedral účastnil jako velitel kulometné roty. Bojoval u Marjanovky, Kazaně, Čeljabinsku či Nižního Tagilu. V legiích to dotáhl na kapitána. V dubnu 1920 přijíždí do Československa.
Českoslovenští legionáři v Rusku
Meziválečné období
Do října 1922 sloužil u pěšího pluku 2 v Litoměřicích. Jako inteligentní a schopný důstojník byl Jaroslav Vedral vybrán ke studiu na prestižní Válečné škole v Praze a po jejím úspěšném absolvování působil od října 1924 na velitelství litoměřické 3. divize. Na konci února 1928 byl ustanoven náčelníkem štábu 2. horské pěší brigády ve Spišské Nové Vsi a tuto funkci zastával až do počátku října 1932, kdy se stal velitelem horského praporu 10 v Sabinově. Ne však na dlouho. Již o rok později byl přidělen jako profesor všeobecné taktiky k Velitelské škole v Praze. Ani zde však nepůsobil dlouho, neboť se již v srpnu 1934 stal přednostou výcvikové skupiny 5. oddělení Hlavního štábu. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl na základě svého mobilizačního určení ustanoven náčelníkem štábu VIII. sboru v Uherském Hradišti. Zde zažil osudné přijetí Mnichovského diktátu.
Okupace
Po okupaci se zapojil do odboje v organizaci Obrana národa. Zde spolu s Vilémem Stanovským organizoval útěky našich letců za hranice. Spolu s podplukovníky Houškou a Adlerem se zasloužil o navázání radiového spojení s exilem. Po odchodu Čeňka Kudláčka za hranice převzal po něm funkci náčelníka štábu Ústředního vedení Obrany národa. Gestapo se však dostalo i na jeho stopu, a tak v lednu 1940 v obavách před zatčením odchází za hranice. Dostal se do Francie, kde působil jako přednosta II. odboru Čs. vojenské správy Československého národního výboru v Paříži. Ve Francii začal používat krycí jméno Sázavský.
Velká Británie
Po porážce Francie v červnu 1940 odchází do Velké Británie. Zde působí na Ministerstvu národní obrany. V letech 1941 – 1943 působí jako československý vojenský atašé u norské exilové vlády. Kromě toho přednášel na polské Válečné škole ve Skotsku, a dokonce si prošel i paravýcvikem na STS 51 v Ringway. V únoru 1943 se stal přednostou 3. oddělení Štábu pro vybudování branné moci. Tuto funkci vykonával až do srpna 1944, kdy odjíždí na východní frontu.
Východní fronta
V roce 1944 se dobrovolně přihlásil na východní frontu. Spolu s plukovníky Bočkem a Klapálkem se 29. srpna 1944 vydává na cestu. Během cesty jsou všichni tři plukovníci povýšeni na brigádní generály. Všichni tři přichází na Duklu, kde se tou dobou již urputně bojuje. Jaroslav Vedral – Sázavský přebírá funkci velitele 1. čs. samostatné brigády, zatímco Karel Klapálek k velké nelibosti přebírá funkci velitele 3. čs. samostatné brigády. Klapálek si dělal zálusk na starší a boji ostřílený útvar, ale dostal brigádu plnou nováčků, kteří si bojové zkušenosti získávali až během dukelských bojů. Ani jeho známost s Ludvíkem Svobodou jakožto velitelem sboru mu nebyla nic platná. Ani Vedral nebyl plně spokojený, protože chtěl původně velet 2. čs. paradesantní brigádě. Jaroslav Vedral – Sázavský tak 21. září 1944 přebírá velení nad 1. čs. samostatnou brigádou, se kterou se účastní bojů na přístupech k hranici. Dne 6. října 1944 konečně po krvavých a urputných bojích překračují vojáci 1. československého armádního sboru v SSSR státní hranici.
Rekonstrukce bojů na Dukle
Smrt na hranici
Na hranici přijíždí i Vedral – Sázavský. U právě vztyčeného hraničního sloupu se spolu s několika vojáky nechá vyfotografovat. Poté se vydal na cestu k Vyšnému Komárniku. Vůz přejel hraniční čáru a ujel asi 20 metrů, když mu vozidlo před ním zatarasilo cestu. Řidič přidal plyn a překážku objel. Přitom sjel kolem na krajnici, kde přejel nástražný kolík, který přivedl k výbuchu hluboko zakopanou minu. Vozidlo se následkem výbuchu zcela přetočilo okolo příčné osy. Tělo generála výbuch vymrštil vysoko do vzduchu, přičemž Vedral – Sázavský utrpěl těžká zranění. Několik vojáků se snažilo přijít posádce automobilu na pomoc, ale dostali se do palby německého dělostřelectva. Teprve po skončení ostřelování se mohli vojáci k autu přiblížit. Vedrala – Sázavského se sice ještě snažili oživit, ale zranění byla naprosto fatální a neslučitelná se životem. Rakev s jeho ostatky nesli k hrobu na Dukelském bojišti čtyři generálové- Ludvík Svoboda, Karel Klapálek, Bohumil Boček a Antonín Hasal.
Jaroslav Vedral-Sázavský
Prameny
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan: Československé vojenské jednotky na východě
Flimelová, Alena. Válka revue speciál - Československá generalita. Život na oltáři vlasti
