Článek
Cesta na frontu
V létě 1918 museli Němci nutně zpevnit své obranné pozice před očekávaným generálním útokem Dohody. Rakousko-Uhersko poslalo svému spojenci na pomoc 4 divize. Šlo o 1. pěší divizi, 35. pěší divizi, 37. honvédskou pěší divizi a 106. pěší divizi. Němci však nechtěli celý sbor, který tvořily již zmíněné divize, nasadit na frontě jako celek. Jedna rakousko-uherská divize tak byla doplněna dvěma německými. S rakouským dělostřelectvem byli Němci spokojeni, ale s pěchotou to bylo horší, a tak němečtí velitelé zahájili výcvik rakousko-uherských vojáků podle německých standardů.
Pod tlakem Dohody
12. září 1918 zahájila 1. americká armáda dlouho připravovaný úder. Protivníkem se na tomto úseku stali pro Američany i vojáci 35. pěší divize. Během boje se rakousko-uherští vojáci museli stáhnout na další obrannou linii, ale Američané neprorazili. Během tohoto boje ztratila divize celkem 99 důstojníků a 3 200 vojáků na padlých, raněných, nezvěstných a zajatých.
22. září 1918 zaútočili dohodoví vojáci na pozice 1. pěší divize, která bránila 7 km dlouhý úsek fronty severně od Verdunu. Američanům se podařilo zatlačit sousední německé jednotky až za řeku Moselu, díky čemuž mohli plnou silou udeřit na pravé křídlo Rakušanů. Ti své pozice statečně drželi, ale nakonec byli nuceni k ústupu. Divize během tohoto boje ztratila 19 důstojníků a 493 vojáků.
Mezi 8. a 11. říjnem 1918 bránil 5. pěší pluk vedený podplukovníkem Rudolfem Popelkou strategickou kótu 371 nedaleko Verdunu. Vojáci tohoto pluku byli většinou Maďaři a Rumuni. Na pozice pluku útočila americká pěchota a dokonce 120 letounů Dohody podniklo na rakousko-uherské pozice nálet. Rudolf Popelka za svou bojovou činnost obdržel z rukou německého císaře Viléma II. Řád Pour le Mérite.
„Na východním břehu Mázy zaútočili Američané během dne značnou silou mezi Sivry a haumontským lesem. Braniborské, saské, rýnské a rakousko-uherské pluky odrazily v prudkém boji všechny útoky nepřítele. Přitom se zvláště vyznamenal rakousko-uherský pěší pluk č. 5 pod velením podplukovníka Popelky.“
Pod tlak se dostala znovu 35. pěší divize, na jejíž pozice zaútočily hned tři divize Dohody. Své pozice udržela, ale za cenu ztráty 197 důstojníků a 5 052 vojáků. Došlo též k několika přepadům bojovým plynem, během kterých zahynulo 400 vojáků.
Konec války
Během bojů se vyznamenali vojáci 25. domobraneckého pluku a 106. úderného praporu, které Němci s úspěchem nasadili u Sivry a Consevoye. Dále vojáci 17. praporu polních myslivců, 25. praporu polních myslivců, 5. pěšího pluku či vojáci z 1. sapérského praporu, kteří se vyznamenali během překračování řeky Mosely a při následném ničení přechodů přes řeku. Rakousko-uherské jednotky zůstaly na západní frontě až do 3. listopadu 1918. Ten den uzavřela vídeňská vláda s Dohodou příměří na severu Itálie. Rakouští velitelé následně předali své pozice německým vojákům a začal přesun rakousko-uherských jednotek do prostoru jižně od Thionville. Honvédi však tento postup odmítli a raději se vydali na vlastní pěst do Uher. Poslední rakouští vojáci opustili Německo 29. listopadu 1918. Během bojů na západní frontě padlo či bylo raněno 10 000 vojáků c. a k. armády. Mezi nimi i Češi.
Prameny
Mašek, Miroslav. 1. Světová. Západní mise c. a k. armády
Koláčný, Ivan. - Wodák, Vilém. 1. Světová – Rytíři modrého Maxe. Nejvyšší meta
