Beskydský očistec: Zázračná voda a drsná facka v slavném pivovaru

Naše cesta začala nadějně. Odjezd z Karlovského minipivovaru Pod Pralesem nás nabil energií, kterou cyklista v Beskydech potřebuje víc než kde jinde. Prvních 14,5 kilometru uběhlo jako nic, dokud jsme nedorazili ke klauzu Blato u Čeladné.

Tato technická památka z první poloviny 19. století je připomínkou doby, kdy se v horách nežilo z turismu, ale z těžké dřiny. Představte si stavidla, která se otevřou a vypustí tisíce kubíků vody, aby splavila dřevo do železáren. Dnes tu místo řevu vody najdete jen kamenné torzo hráze potoka Mohyla a ticho, které vás donutí k pokoře.

Slunce pálilo a údolí Čeladenky se zdálo nekonečné. Beskydy jsou naštěstí k poutníkům štědré – restaurace a cukrárny v okolí fungovaly jako oázy. Po dalších kilometrech se před námi objevil skvost: kaple Cyrila a Metoděje z roku 1936. Dřevěná stavba v duchu lidové secese působí uprostřed lesů jako zjevení.

Hned vedle vyvěrá pramen Cyrilka. Legenda praví, že nikdy nevysychá a má zázračné účinky. Jestli léčí nemoci, nevíme, ale po náročném výšlapu v letním žáru působila tato voda jako tekuté zlato. Každý doušek nám vrátil sílu před tím, co mělo přijít.

Pak ale přišla realita českých map. Úsek, kterému se v mapách říká cyklotrasa, se po deštích proměnil v terénní očistec. Místo jízdy přišlo bloudění, prodírání se trním a boj s povrchem, který připomínal cokoli, jen ne cestu pro kola. Naše technika dostávala pořádně zabrat.

Do Ostravice jsme dorazili až v půl osmé večer, kdy se nad horami začala neúprosně tvořit tma. V nohách jsme měli 935 výškových metrů a kilometry, které se v reálu zdály mnohem delší než plánovaných 66,1 km.

Těšili jsme se na zaslouženou odměnu v Beskydském pivovárku. Vidina večeře a vyhlášeného ležáku Zbuj nás držela nad vodou, jenže realita byla ledovou sprchou. Přestože měli mít otevřeno do devíti, personál nás přivítal s kyselým výrazem. „Máme po sezóně, nikdo tu není, tak prostě zavíráme. Dejte si jedno a platit,“ zaznělo nekompromisně.

Neochota byla cítit ve vzduchu víc než vůně sladu. Vrcholem bylo, když nám k zakoupenému studenému jídlu odmítli dát i kousek pečiva s tím, že ho prostě nemají a z kuchyně ho nedonesou. Je smutné, když tak populární místo pod Lysou horou sází na svou pověst natolik, že zapomíná na základní servis. Dobré pivo bohužel lidský přístup nenahradí.

Ubytování v Ostravici? Pro cyklisty prakticky nemožné. Buď bylo plno, nebo na nás zkoušeli ceny typu 1 800 Kč za osobu za jednu noc. Zvolili jsme svobodu. Na radu místních jsme zamířili k opuštěnému fotbalovému hřišti s altánem.

Když se nad horami začalo blýskat a vítr nabral na síle, instinkt mě nezklamal. Milan si vybalil věci pod stříškou u kiosku, která byla děravá jako řešeto. Já našel azyl u jedné ze vzdálených chatek s bytelným přístřeškem.

TIP PRO CESTOVATELE: Jak přežít Beskydy v sedle?

Noc v provazech deště byla pod pevnou střechou paradoxně balzámem. Prudké ochlazení po spalujícím dni nám dopřálo nejlepší spánek výpravy. Ráno jsme po sobě vše uklidili, aby nikdo nepoznal, že tam nějací poutníci našli útočiště, a vyrazili dál. Byl to den plný kontrastů – od krásy beskydské přírody až po lidskou malost.

A co vy? Stalo se vám někdy, že vás vyhlášený podnik zklamal svým přístupem jen proto, že už „měli po sezóně“? Nebo máte naopak tip na místo v Beskydech, kde jsou na cyklisty milí i pět minut před zavíračkou? Podělte se o své zkušenosti v komentářích!

__________________________________________

Mé doporučení

⭐⭐ Slabé: Beskydský pivovárek

__________________________________________

Historie

Blato klaus-Mohyla

ROUBENÁ KAPLE SV. CYRILA A METODĚJE NA ČELADNÉ

Beskydský pivovárek

__________________________________________

Autor: Autorský zápis z cesty stylisticky upravil Google Gemini.

__________________________________________

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!