Kde Maryška pila pivo: Proč mě dostal ikonický Dalešický pivovar

Slunce už pomalu ztrácelo svůj žár a sklánělo se k obzoru, když jsem nechal klidnou hladinu Dalešické přehrady za zády.

Nohy po celém dni v sedle trochu bolely a do toho se přidala i únava z dlouhé cesty vlakem, ze kterého jsem se vydal přímo na trať. Čekalo mě už jen mírné stoupání. Šlapal jsem volným tempem skrz Stropešín až k rybníku Bezděkov, kde mě na první pohled zaujal nádherný dřevěný altán s precizně vyřezávanou střechou.

„Tady by se spalo pod širákem jako v bavlnce,“ problesklo mi hlavou a na vteřinu jsem zaváhal. Jenže cíl dnešní etapy slavný Dalešický pivovar byl doslova za rohem. Touha po pořádném pivu byla silnější než vidina brzkého odpočinku, a tak jsem znovu zabral do pedálů.

První zastávkou přímo v obci byl zámek Dalešice, ze kterého dýchá zvláštní, tak trochu nostalgická atmosféra. Není divu jeho historie je pořádně divoká. Na jeho místě stával už od roku 1303 klášter, než ho hrabě Daun přestavěl na barokní sídlo pod taktovkou věhlasného architekta J. F. z Erlachu. Později panství prošlo rukama barona Siny i pivovarníka Antona Drehera.

Nejpodivnější kapitolu ale napsal režim před rokem 1989: v prostorách zámku sídlilo vedení stavby nedaleké jaderné elektrárny Dukovany. Dnes už má zámek roky chátrání naštěstí za sebou a pomalu se vrací k životu.

Než jsem ale zamířil za vůní sladu, udělal jsem si ještě krátkou odbočku ke kostelu sv. Petra a Pavla.

Jen kousek od sv. Petra a Pavla se u hřbitova ukrývá nenápadný klenot kaple sv. Kříže. Tu v roce 1708 postavil v barokním slohu Leopold Odkolek. Časem však měnila podoby i účel: na přelomu 18. a 19. století prošla empírovou přestavbou na rodinnou hrobku rodiny Diller Hessů, kam bylo roku 1884 uloženo k odpočinku 13 jejích členů.

Kaple si prošla divokým 20. stoletím. Když byl po druhé světové válce farní kostel poničen bombardováním, zachránila místní věřící sloužila jako azyl pro pravidelné bohoslužby a stejně tak útočiště poskytla i několikrát později. V roce 1980 o ni církev přišla a spadla pod tehdejší MNV (později městys Dalešice).

Naštěstí to s ní nedopadlo špatně. Po rozsáhlé rekonstrukci v devadesátkách dostala zpět původní šindelovou střechu, statické zajištění i odvlhčení. Od roku 2000 se z ní ozývá zvon zasvěcený sv. Josefu a v roce 2002 byly práce kompletně dokončeny.

Právě odtud se mi otevřel nečekaný výhled v dálce se rýsovala silueta dukovanských věží a já věděl, že jsem v cíli.

Zatočil jsem zpět do centra dění k vyhlášenému Akciovému pivovaru Dalešice.

Jeho historie dýchá z každé cihly. Pivovar tu stál už koncem 16. století, jenže moderní dějiny k němu byly neúprosné. V roce 1977 se tu stočila poslední várka, brány se zavřely a celý objekt měl pomalu zchátrat. Naštěstí v roce 1999 přišla záchrana v hodině dvanácté a pivovaru se vrátil jeho ikonický lesk.

Pro mě a věřím, že pro většinu z nás je ale toto místo především srdcovkou z plátna. Právě tady totiž Jiří Menzel v roce 1980 natočil kultovní Postřižiny podle Bohumila Hrabala. Když se člověk podívá nahoru na ten 21 metrů vysoký pivovarský komín, okamžitě se mu vybaví Magda Vášáryová s Jaromírem Hanzlíkem v jedné z nejslavnějších scén české kinematografie.

Můj původní plán byl přitom naprosto naivní: dát si jedno rychlé pivo na osvěžení, načerpat síly a jet dál. Jenže po kombinaci dlouhého cestování vlakem a celodenního šlapání má člověk jiné potřeby a cestování na kole si píše vlastní pravidla.

Objednal jsem si Dalešickou novinku. První lok… a bylo po plánech. Pivo chutnalo tak neuvěřitelně skvěle, že se mi okamžitě rozsvítily oči. „Dneska už nikam nejedu. Ochutnám celou nabídku a domů si odvezu pivní podtácek jako suvenýr,“ řekl jsem si s úsměvem.

Na recepci jsem si rovnou zamluvil pokoj. Nocleh se snídaní vyšel na přátelských 1 157 Kč (sama postel po odečtení snídaně vychází na parádních 957 Kč, což je na tak ikonické místo úžasná cena).

Tělo ubité přesuny i kilometry v sedle už mi stejně jasně dávalo najevo, že má pro dnešek dost. A ten pocit, když jsem mohl konečně skočit do horké vany, byl nepopsatelný.

Zlatá tečka za celým dnem? Šťavnatý gratinovaný vepřový bůček k večeři, panák slivovice od Barona na zahřátí a jedno orosené pivo vzaté přímo s sebou do vany.

Lepší závěr prvního dne mého letního putování jsem si nemohl přát. Pokud přemýšlíte, kam vyrazit na kole, neváhejte cesty po Česku mají neuvěřitelné kouzlo!

Máte i vy na svých cestách místo, kde jste chtěli jen na chvíli zastavit, ale nakonec vás atmosféra zdržela až do druhého dne?

_______

Historie:

zámek Dalešice

Kostel svatého Petra a Pavla

Kaple svatého Kříže

_______

Autor: Autorský zápis z cesty stylisticky upravil Google Gemini.

_______

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!