Článek
Poslední zkouška a příjezd
Cesta do Břeclavi byla poslední nenápadnou zkouškou trpělivosti. Výměna vlaku za autobus, kde jsme museli tvrdě vybojovat právo vzít s sebou naše symboly svobody. „Máme to zaplacené! Vezmete nás!“ Další boj o kus dobrodružství. Znovu vítězný.
V 18:35 jsme dorazili do Břeclavi. Cíl první etapy. „Hurá, hurá výletu!“ zvolal jsem, plný nezdolné energie. Milan, unavený z celodenního cestování, se jen pousmál. „Ty máš z toho radost.“ „Jasně! Zítra nás čeká super den. Ale věř mi, kámo — Beskydy budou bolet. O to víc si dnes užijeme.“
Kolo drželo. Brašny zacvaknuty. Krátká jízda do penzionu Cyklosféra (adresa: Pod Zámkem 3096/3, Břeclav).

Cyklosféra/foto:vol.Pedro Smolero
Podle fotek strašidelné. Ve skutečnosti? Luxus. A pak přišla večeře: kuřecí, tmavá omáčka, pečené brambory. Kvalitní start.

Kuřecí, tmavá omáčka, pečené brambory/foto:vol.Pedro Smolero
U vína jsem se ale musel zarazit. Od obsluhy zaznělo: „Nemáme místní .“ Podíval jsem se na ni. „Proboha proč? Jsme na Moravě, všude kvalitní víno — a vy dovoz?“ Byl to jemný vzkaz dne: i v ráji je potřeba hlídat ostražitost i vkus.
Znovuzrozená tradice a chuť vzdoru
Když jsem vstoupil do areálu na adrese Pod Zámkem 625/8, okamžitě mě obklopila historie sahající až do roku 1414. Právě tehdy vznikla první zmínka o vaření piva v Břeclavi, což z místního podniku činí jeden z nejstarších na Moravě. Procházet se těmito místy znamená dotýkat se staletí tradice, která přečkala zlaté časy i období temna.
Zlatý věk a rány osudu Největší rozkvět zažil pivovar za Lichtenštejnů, kteří v roce 1895 postavili moderní parostrojní provoz. Meziválečné období bylo ve znamení prosperity a pivo z Břeclavi si budovalo silné jméno v celém regionu. Slibný rozvoj však přerušila druhá světová válka, kdy pivovar utrpěl značné škody při bombardování města v roce 1945. Přesto se výrobu podařilo obnovit a v éře socialismu se zdejší pivo stalo symbolem Podluží.

Zámecký pivovar Břeclav/foto:vol.Pedro Smolero
Pád a ticho v podzámčí. Nejsmutnější kapitola přišla po revoluci. Kvůli neúspěšné privatizaci a tlaku trhu došlo v roce 1996 k úplnému zastavení výroby. Areál začal chátrat a zdálo se, že tradice nadobro zanikne.
Nová éra od roku 2013. Záchrana přišla až v roce 2012, kdy areál koupila skupina místních investorů (společnost Zámecký pivovar Břeclav s.r.o.). Díky jejich nadšení se v květnu 2013 po sedmnácti letech v Břeclavi znovu uvařilo pivo.
Dnes, i když v sousední hale hučí hokejový zápas, moje pozornost patří výhradně zlatavému moku. Moderní historie pivovaru je o návratu ke kořenům. Pivo, hrdě nesoucí odkaz původního Podlužana, je rázné, plné a poctivé. Ta chuť potvrzuje, že znovuzrození mělo smysl. V Břeclavi jsem se cítil doma – u piva, které se vaří srdcem, a mezi lidmi, se kterými si rozumíte i bez dlouhých proslovů.
Romantika a optická iluze
Dominantou města je zámek Břeclav, jehož historie sahá do 11. století (po roce 1041). Na říčním ostrově mezi rameny Dyje jej nechal vybudovat kníže Břetislav I. Původně šlo o dřevohliněný pohraniční hrad, který sloužil jako strategický obranný bod a správní centrum nové jižní hranice českého státu.
V 16. století hrad získali Žerotínové, kteří jej přestavěli na honosné renesanční sídlo. Osudový zlom přišel po stavovském povstání – v roce 1638 panství koupil Karel Eusebius z Lichtenštejna. Rod Lichtenštejnů tehdy vlastnil i sousední Valtice a Lednici. Na počátku 19. století pak zámek přestavěli v duchu romantické novogotiky. Dali mu podobu umělé zříceniny, aby jako estetický prvek zapadl do rozsáhlého Lednicko-valtického areálu.

zámek Břevlav/foto: vol.Pedro Smolero
20. století přineslo úpadek. Po roce 1945 byl zámek zestátněn, sloužil pohraniční stráži i jako věznice a postupně chátral. Bod zlomu nastal po roce 1989, kdy objekt převzalo město a začalo s jeho záchranou. Moderní archeologie zde v posledních letech odhalila poklady – unikátní zbytky zuhelnatělých dřevěných hradeb z 11. století a doklady osídlení staršího, než se původně předpokládalo. I když zámek vypadá jako troska, je výsledkem promyšleného plánu a dnes znovu ožívá.
Na závěr jsme se zastavili v moderním pivovaru Frankies ( adresa: J. Palacha 121/8, Břeclav) , esenci českého craft beer hnutí. I když byl podnik plný lidí kvůli kvízu, atmosféru jsme si užili venku, s pivem v ruce a večerem před sebou.

pivovaru Frankies/foto:vol.Pedro Smolero
V padající tmě Břeclavi jsme si vychutnali poklidnou noční jízdu. Ještě jednou jsme se vrátili do Zámeckého pivovaru na poslední rundu — ve 23:00 zavírali. „Kámo, mně se nechce spát,“ řekl jsem Milanovi. V Beskydech si jen tak pivko nedáme.
A tak jsme narazili na Hospodu Pod Zámkem. Dát si to poslední. Hltnout volnost, klid a odpočinek, než přijde pravá, bolestivá krása hor.
V 1:00 ráno jsem šel spát. První den. Od prázdné duše přes frustraci až k triumfu na kole a noční Moravě. Všechno se stalo. Všechno jsme ustáli. Byla to nejlepší předehra k dobrodružství, jakou si poutník může přát. A zítra nás čeká super den.
____________________________________________________
Mé doporučení
⭐ Nedoporučuji: -
⭐⭐ Slabé: pivovaru Frankies
⭐⭐⭐ Průměr: Cyklosféra
⭐⭐⭐⭐ Velmi dobré: Břeclavský pivovar
⭐⭐⭐⭐⭐ Naprostá pecka: -_____________________________________________________
Historie
_____________________________________________________
- Text: Autorský zápis z cesty stylisticky upravil a do finální podoby pro lepší čitelnost doladil Google Gemini.
- Foto: vol. Pedro Smolero.
- Technika: Snímky pořízeny telefonem Motorola moto G 53 5G.
- Vizuální postprodukce: Fotografie byly citlivě upraveny pomocí AI pro zdůraznění atmosféry beskydské krajiny.
____________________________________________________
Závěrečná výzva
Pokud se vám tento příběh líbil, klikněte na tlačítko Sledovat. Chystáme pro vás další příběhy z cest, kde nejsou důležité jen kilometry, ale hlavně zážitky.






