Nejen víno. Našli jsme místo na Slovácku, kde u piva vznikala republika

Jsou dny, kdy se cesta přestane ptát. Nezajímá ji, kolik máte v nohách ani kolik prachu už jste spolkli. Prostě vás zkouší. Bílé Karpaty nám ten den nastavily zrcadlo – těžké kopce, horko přilepené na asfalt a pivovary, které se před námi zavíraly jeden po druhém. Zavřeno. Plno. Časová smůla. Jak přes kopírák.

Když jsme se konečně dokodrcali do Javorníku, únava už nebyla jen pocit. Byla to fyzická věc, co vám sedne na ramena a odmítá slézt. Nálada šla ke dnu rychleji než teplá desítka v srpnu. Ale Horňácko má dar vás v tu pravou chvíli něčím překvapit.

Když jsme s nohama těžkýma od šlapání dorazili do Velké nad Veličkou, zvítězila zvědavost nad žízní. Jako správní cykloturisti jsme odložili vidinu piva a vydali se ke kostelu sv. Máří Magdalény. Tato dominanta obce vás okamžitě zklidní. Stojí zde jako strážce tradic v kraji, který si na nic nehraje.

Hledali jsme jen poctivé jídlo, vychlazené pivo a bezpečné místo, kde budeme mít svá kola na očích. Našli jsme ale mnohem víc než jen obyčejnou zastávku na trase. V hostinci U Lajžůna nás dýchla historie, která se zde nepřetržitě píše už od roku 1869, kdy tradici založil řezník Josef Braun.

Je fascinující sedět v místech, kde se doslova tvořily dějiny. Zatímco my jsme odpočívali po cestě, v duchu jsme si představovali 29. říjen 1918. Právě v tomto hostinci se tehdy, po éře Ignáce Novotného a Václava Macenauera, konala klíčová schůze k vyhlášení samostatného Československa. Sedět u stejného stolu, kde se kdysi formovala naše státnost, dodává i obyčejnému obědu úplně jiný rozměr.

Zvedli jsme se od stolu v Pohostinství U Lajžů, kde jsme spláchli poslední kapku a příjemně se najedli. Cíl byl jasný: minipivovar Velický Bombarďák. Po všech těch zavřených dveřích během dne jsme doufali, že tentokrát budeme mít štěstí.

Minipivovar je důkazem, že Slovácko rozumí i sladu a chmelu. Ochutnat místní speciál přímo v srdci obce, kde vzniká, je pro každého cyklistu tou nejlepší odměnou. Atmosféra řemeslného pivovaru v kombinaci s rázovitým folklorem Horňácka je zážitek, který v komerčních pivnicích nenajdete.

Naše cesta ale nekončila u piva. Pokračovali jsme dál směrem na Kněždub, obec proslavenou umělci, jako byli bratři Úprkové či Antoš Frolka. Slovácko totiž není jen o „skansenech“ a historii minulé. Je o kontinuitě. Od historických bašt a opevnění až po moderní umělecké galerie v přírodě.

Pokud hledáte trasu, která prověří vaši fyzičku, ale zároveň nasytí vaši duši (a žaludek), Horňácko je trefou do černého.

Tip na závěr: Před cestou si vždy ověřte otevírací doby místních pivovarů. I když je „hledání zavřených bran“ součástí dobrodružství, orosená sklenice po výšlapu v Bílých Karpatech chutná přece jen lépe.

„Bílé Karpaty vám nic nedarují, ale pak vám to vrátí tou neuvěřitelnou energií a klidem. Máte taky své místo, kde sice fyzicky melete z posledního, ale vnitřně vás to totálně nakopne a vyčistí hlavu?“

___________________________________________

Mé doporučení

⭐⭐⭐ Průměr: Historie hostinců ve Velké

⭐⭐⭐⭐ Velmi dobré: minipivovar Velický Bombarďák

⭐⭐⭐⭐⭐ Naprostá pecka: Penzionuh v nové Lhotě 305 ___________________________________________

Historie

Historie hostinců ve Velké

Kostel sv. Máří Magdalény

minipivovar Velický Bombarďák

___________________________________________

__________________________________________

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!