Zdoláte z Pražáku horu pokání? Cílem je skvělé pivo O'Pilda

Opouštíme slunný kemp na Pražáku. Cvrkot volnoběhu našeho kola je to poslední veselé, co dnes uslyšíme. Vjíždíme do lesa Zahájeného. Jen dva kilometry od civilizace, a přesto máte pocit, že jste projeli neviditelnou zdí do jiného století.

Když projíždíte kolem židovského hřbitova u Vodňan, instinktivně povolíte v tahu. Kopec v osadě Pražák jako by najednou ztěžkl. Pozemek na okraji lesa zakoupila zdejší obec již v listopadu 1839 a stovky náhrobků tu od té doby stojí jako zástup němých stopařů. Poslední pohřby proběhly v dubnu 1942, těsně před transporty do Budějovic a Terezína, které většinu místních osudů násilně vymazaly z mapy.

Mezi paprsky slunce prosvítajícími korunami stromů vidíte prachové částice historie, kterou nezastavil ani poválečný vandalismus či drsná vegetace. Hřbitov, jenž po válce spravovala Plzeň a dnes Praha, vstal díky opravám v 90. letech z trosek. Je to kniha bez konce a vy v tom stoupání cítíte tíhu nápisu z hřbitovní márnice: „Hospodin usmrcuje a opět oživuje.“ Máte pocit, že pokud zde vypustíte duši, stanete se další kapitolou tohoto posvátného místa, které i přes veškerou snahu zapomnění odmítlo nadobro utichnout.

Haniperk: Výšlap do jiného světa

Ale není čas na hrdinství, musíme do kopce. Čeká nás Haniperk (Svobodná hora). Název zní romanticky, ale pro cyklistu je to spíš „Hora pokání“. Pověst o Haně a její zakázané lásce tu visí ve vzduchu. Spoiler: Hana dopadla špatně a vaše stehna na tom budou po necelých čtyřech kilometrech stoupání podobně.

Kdysi se tu lidé plazili po kolenou a hledali zlato v křemeni. Vy se plazíte na nejlehčí převod a hledáte plíce. Pak se ale nad stromy vynoří dřevěná rozhledna z roku 2019. Ten pohled? Ten vám vyrazí i ten zbytek dechu, co vám zbyl. Vodňany jsou pod vámi jako maketa, Šumava v dálce vypadá jako Mordor před bouří a vy víte, že ta trocha potu stála za to.

Samota Na Lážni: Barokní wellness

Sjezd dolů je odměna, při které vám slzy v očích osychají rychlostí blesku.

Míříme k samotě Na Lážni. Barokní kaple sv. Máří Magdalény (1660) tu stojí nad léčivým pramenem.

Hrabě Buquoy tu nechal postavit lázně pro šlechtu. Duch toho místa je silný možná je to tou vodou, možná tím, že se tu zastavil čas. Člověk by nejraději zahodil kolo do kopřiv a nechal se obskakovat služebnictvem. Jenže místo komorníka se ozve jen šustění listí, což je jasný signál: „Šlapej dál, nebo tu zůstaneš přes noc s duchy!“

O'Pilda: Tekuté vykoupení

Závěrečný sprint do Vodňan už jedete na čistý adrenalin. A tam, v cíli, přichází moderní legenda: létající pivovar O'Pilda. I když u něj zrovna nešplouchá voda, jeho pivo je „podle ryb“ cítit v každém doušku je to poctivé vodňanské řemeslo a věřte, že je to to nejlepší pivko v širokém okolí.

A ty ryby? Ty si nechte na rybníky kolem, protože ve Vodňanech platí, že i ten největší nezkušený rybář nakonec chytí rybu, a to dokonce pořádného kapra, když ví, kam zajít. O'Pilda je pak tou nejlepší tečkou za celým dnem. Je to ten typ piva, který vám po té náloži historie a kopců řekne: „Dobře jsi dojel, kamaráde. Teď už jsi v bezpečí.“

Tenhle výlet nebyl jen o kilometrech v nohách. Byl o tom, že jihočeská krajina pod vašimi koly není jen terén, ale vrstvený příběh plný naděje, tragédií a poctivého piva.

Doporučení pro vaši jízdu:

Otázka pro vás: Kdybyste si měli vybrat raději byste se ztratili v noci na židovském hřbitově bez světla, nebo dorazili k O'Pildovi a zjistili, že vám všechno to skvělé pivo vypili místní rybáři, co zrovna oslavují úlovek onoho legendárního kapra?

Mé doporučení

⭐⭐⭐⭐⭐ Naprostá pecka: létající pivovar O'Pilda

__________________________________________

Historie

židovský hřbitov

Rozhledna Haniperk na Svobodné hoře u Vodňan

__________________________________________

Autor: Autorský zápis z cesty stylisticky upravil Google Gemini.

__________________________________________

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!