Boží kameny jsou nejsilnější nabíjecí elektrárnou v Čechách, a co další?

Nedaleko od Strakonic leží v údolíčku Tažovická Lhota. V lesíku nad obcí najdete shluk velkých balvanů, přístup označují ukazatele. Malé zalesněné návrší je pokryto několika velkými žulovými kameny, na první pohled nezajímavými. Léčivé účinky, hlavně při chronických onemocněních, má mít balvan ve tvaru lodi. Nabíjecí místo se nenalézá v jeho středu, ale u kraje, je to tam vyšlapáno, takže se snadno najde. Má se jednat o kosmickou energii, ale nevím, co si mám pod tímto pojmem představit. Na místě byste údajně neměli pobývat déle než půlhodiny.

Jaká je to energie?

Většinou jsme skeptici, pokud od něčeho nedostaneme energetický výboj, nic nás o energii nepřesvědčí. Energeticky nabíjecích míst je u nás řada, nejen balvany, ale i stromy, silokřivky v zemi dokážou s citlivými jedinci dělat divy. Boží kameny jsou prý nejsilnější „nabíjecí elektrárnou“ v Čechách.

Známý badatel Pavel Kozák tvrdí, že oproti jiným známým „nabíjecím“ místům mají Boží kameny trojnásobnou energii. Nejvýznamnější by měla být první návštěva, kdy dostanete největší energii. Na skeptiky ale nepůsobí.

Kde se vzal a kdy název Boží kameny, se neví, možná někdo ze čtenářů má bližší vědomosti.

Podobným místem má být i proslulý menhir Kamenný pastýř u Klobuk

U obce Klobuky nedaleko Slaného stojí na poli tři a půl metru vysoký tmavohnědý pískovec. Je viditelný zdaleka, od silnice k němu vede cesta, stojí v kruhové kolové ohrádce. Štíhlý, osamělý a v rovinaté krajině velmi nápadný. Je to největší český menhir vztyčený v pravěku, proč, to nikdo neví, třebaže hypotéz je mnoho.

Co se ví, je to, že když u Pastýře stojíte 30. dubna a 13. srpna vychází Slunce přímo za Řípem, tedy při keltských svátcích Belteine a Lugnasad.

Belteine je svátek spojený s vyháněním dobytka na pastvu a zapalováním ohňů. Etymologie slova není známa, zpravidla je vykládáno jako „jasný oheň. V nás je to přeměněno v čarodějnice, Valpuržinu noc.

Lugnasad by měl znamenat počátek sklizně ječmene a pšenice, čili žně. Ovšem proč by k tomu potřebovali sluneční kotouč mi není jasné.

Zralost obilí by měli poznat jeho promnutím mezi prsty.

Proč k tomu bůhví odkud tahat obří šutr?

A byli to Keltové?

V České republice se Belteine slaví v archeoskanzenu Země Keltů v Nasavrkách. Lughnasad zase na moravském hradě Veveří.

Kultura staveb z obřích balvanů, ať se jednalo o jednotlivé menhiry, nebo dolmeny a kromlechy, popřípadě stavby známé z anglického Stonehange nebo obřích staveb na Maltě a jinde, je známá po celé západní Evropě.

Ale podle výzkumů se objevila již v předkeltských dobách, přičemž menhiry na našem území jsou asi nejzazším výběžkem jejich budování, které přišlo z Německa.

Odborníci i amatéři se liší v názorech na energetickou roli kamenů. Lze z nich údajně získat pozitivní energii jak pro lidi, tak i zvířata nebo rostliny. Některé z kamenů by mohly působit jako uzávěry ze země vyvěrající negativní energie.

U Pastýře se měřilo cesiovými magnetometry, je tu negativní anomálie, která se při východu slunce posouvá.

Jenže tady je to fyzikálně dost složité, nejsem senzibil, dál jsem po tom nepátral.

Ale nedaleko odtud je v ruinách kláštera Panenský Týnec prokazatelné silné magnetické pole, které na citlivé jedince působí.

„Energeticky“ se prý chovají i některé viklany, máme jich na našem území několik.

Z kladné záporná

Naprosto záporná energie mý být na plošině brdského Plešivce.

Zde mělo stát pravěké hradiště s kladnou energií, které se podařilo přepólovat na zápornou.

Kopec je prý nabit tajuplnou energií, která se střetává na jeho vrcholu. Kladnou na svém úbočí a zápornou, temnou, na vrchu. Někteří odborníci tvrdí, že citliví lidé mohou při výstupu na tento kopec pocítit úzkost nebo strach.

Pravdou je, že když jsem na kopec vystoupal poprvé, měl jsem dost nevysvětlitelný pocit něčeho, co jsem nedokázal vysvětlit. Až po delší době při setkání s panem Kozákem jsem se dozvěděl, jak se kopec změnil z plusu na minus. Ale třeba to byla jen sugesce a čertví co ještě.

Je fakt, že mnohé z míst označovaných jako záhadná nebo zázračná jsou renomovanými vědci označována jako patogenní zóny. V sedmdesátých letech přišla do módy literatura švýcarského spisovatele a záhadologa Ericha Antona Paula von Dänikena.

Po vydání knihy Vzpomínky na budoucnost v roce 1968 následovaly další, které se věnovaly mimozemským civilizacím a jejich údajným stopám na Zemi. Däniken „přesvědčivě“ nabízel své hypotézy, které vydával za hotovou věc, nebo je nastínil tak, že vypadaly hodně věrohodně. Byl jsem na jeho přednášce, navštívil jsem i jeho středisko ve švýcarském Interlakenu. Byl hodně přesvědčivý, ale…

Obří kamenné pole v Carnacu

O menhirech v bretaňském Carnacu, malé vesničce, jsem četl, i  Däniken se o nich zmiňoval. Proč tu jsou kamenné řady vztyčené nikdo neví. Mezi alejemi šutrů se popásají ovce, je tu poklidná atmosféra, spíš trochu nuda.

Teorií o tisícovkách vztyčených kamenů jsou desítky. Mohli je postavit Keltové pro své slavnosti, mohou to být také obří vysílače. Jenže obrovské balvany tu vztyčili podle výzkumu neolitičtí lidé dávno před Kelty. Prý začali před více než 5500 lety. Že by z nudy kameničili?

Kdo vláčel mnohatunové stély vysoké od 90 centimetrů až po neuvěřitelných 23 metrů z několik kilometrů vzdálených lomů. Kolo zdejší obyvatelé neznali. Kamenné řady, aleje, (alignementy) začínají několik kilometrů od pobřeží. Proč ne přímo na mořském břehu?

Podle výzkumů začalo jejich vztyčování v dobách, kdy egyptské pyramidy čekaly na své zbudování ještě tisícovky let. Faraóni vyhnali dělníky do písku v letech 2650 až 2550 před našim letopočtem.

Přes silnici nedaleko budovy informačního střediska a zároveň muzea Maison des Mégalithes stojí za plotem kamenné řady. Mezi nimi pár skupinek turistů, ostatní koukají zpoza pletiva. A to prý vidíme třetinu kdysi postavených kamenů - asi 10 tisíc. Původní počet se odhaduje na 15 000. Ale člověk postavil, člověk pobořil, otesal, osekal a zabudoval do základů domů.

Menhiry, dolmeny, kromlechy

I jinde v Evropě najdeme megalitické stavby. Britský Stonehenge, kamenná města na ostrově Malta, stavby na Sardinii, ale takové množství kamenů je jen v okolí Carnacu.

Hlavní kamenná pole jsou v obci Le Ménec na okraji Carnacu. Ten dal jméno celé oblasti. Menhiry se táhnou do osmikilometrové dálky ve 100metrovém pásu.

Další pole jsou oddělena jen silnicí – Petit Ménec, Kerlescan a Kermario. Všechny řady nejsou v přímce, některé tvoří půlkruh nebo kruh. Těm se říká kromlechy.

V Kermariu jsou ještě větší kameny, měří kolem sedmi metrů. Je jich přes tisíc. U Kerlascanu stojí 13 řad se 540 megality.

Největší evropský menhir ale naleznete u vsi Locmariaquer. Dostal jméno Vílí kámen (Er Grach). Bohužel byl povalen a  při pádu se rozlomil na několik kusů. V Locmariaqueru je i velký dolmen, což je označení pro obří kamenný stůl, jehož deska spočívá na menhirech.

Komory nebo vysílače

Archeologové jsou přesvědčeni, že to byly pohřební komory. Hlína a písek byly odváty a zůstaly jen „základy.“ Ale mohly také sloužit i zcela jiným účelům. Erich Däniken v nich vidí vysílače signálů do vesmíru.

V Čechách jsou známé kamenné řady u Kounova, ale to je slabý odvar těch francouzských. Není jich mnoho a kameny jsou poměrně malé.

Mnohá místa v Čechách, na Moravě i ve Slezsku jsou prezentována jako pozitivně energetická. Jsou to bývalá keltská oppida, osamělé kameny, ruiny kláštera Porta coeli, tam to prý přímo prýští, poutní kostel sv. Anny v Kraselově u Strakonic, Labské pískovce, Křtiny - kostel Panny Marie, svatý Hostýn, vrch Křemešník, kostel v Horní Polici, Andělská Hora, Svatý kopeček u Mikulova, kostely se stavěly v místech, kde se pozitivní energie nacházela, to respektoval geniální stavitel Santini, okolí jeskyně Pekárna v Moravské krasu … a mnoho dalších

Zkrátka tu „něco“ je, něco, co nedokážeme vysvětlit, uchopit.

Carnac – Wikipedie

Vlastní