Bylo nebylo? Žižkovo „slavné vítězství“ v podivné bitvě na kopci Vladař

Přesto se v západních Čechách honili katoličtí páni s kališníky vedenými slepým hejtmanem Janem Žižkou.

Ten se stahoval z neúspěšné vyprošťovací akce u hradu Krasíkov, který dříve vlastnil katolík Bohuslav IV. ze Švamberka. Toho ale kališníci při předchozí akci proti hradu zajali a odvezli do vězení na Příběnice, kde si vzpomenul, že je vlastně husita, jen ho to dřív netrklo.

Na Krasíkově se usadila kališnická posádka, a protože hrad měl dobrou pozici, byl nepříjemným bodem pro okolní katolické pány.

Plzeňský landfrýd (uskupení vzájemně si vypomáhajících při válečných akcích) Krasíkov oblehl. Žižka se hrad pokusil osvobodit, leč marně, prý obleženým přivezl aspoň proviant. To je podivné, právě vyhladovění bylo častou taktikou, kdy se hladovějící po určité době vzdali, leckdy měli volný průchod i se zbraněmi. Takže Žižka nepochodil a prchá kolem Žlutic do kopce (!).

R

Rok plný bitev

Rok 1421 byl pro Žižku nabitý vojenskými událostmi. Hejtman se svými blízkými na jaře bojuje proti plzeňskému lanfrýdu, vydrancoval kláštery v Chotěšově a Kladrubech, ovládl Krasíkov. Osvobodil z obležení Lomnici, vypálil částečně Soběslav. V březnu vytáhl do Podkrušnohoří, zničil Chomutov, kde se 16. 2. odehrál jeden z největších masakrů v dějinách husitských válek, následovaly další šarvátky, v červenci přišel u Rabí o druhé oko, není známo, zda slepota byla absolutní nebo částečná. Přes tento hendikep se nevzal velení a byl stále hejtmanem.

V

V září a říjnu ubránil Žatec před křižáckými oddíly německých kurfiřtů. V říjnu napadl adamity na Nežárce, zajatce nechal upálit. Po neúspěchu u Krasíkova se Žižka stáhl ke k opevněným Klatovům odtud se vydal přes Žlutice k Žatci, odkud chtěl táhnout na Prahu. Stále v pohybu, stále v boji, z Klatov vyjel se 400 jízdními, neznámým počtem vozů, někde se uvádějí stovky, to by byla hrozně dlouhá a snadno napadnutelná formace, k tomu přes 1500 pěšáků. Zamířil ke Žluticům, tedy pod Vladař, kam došli a dojeli za velmi špatného počasí.

Zdánlivě malý kopec

Zdola vypadá Vladař přívětivě, sice kopec, ale asi pohodlný výšlap. Zdání klame, dominantní stolová čedičová hora Tepelské vrchoviny má prudké svahy, to není kvůli lesu vidět, a rozsáhlou vrcholovou plošinu. Botanici si ji považují pro její rostlinnou část, zoologové jsou nadšeni z živočišstva.

Já jsem nadšen z toho, že mohu popatřit místo, kde se strhla bitva, ve které zřejmě čaroval slepý vojevůdce Jan Žižka. Průběh střetu mezi kališníky a katolíky je líčen různě, i místo je rozporuplné. Že to bylo na Vladaři se shodnou všichni, ale něco tu nehraje.

Stoupání od železniční zastávky Záhořice je velmi pozvolné, červená turistická značka mě vede do malé obce stejného jména. Odtud pár set metrů k rozcestníku se žlutou. Tady je umístěna téměř nečitelná tabule o tom velkém střetu.

Pak už to je výstup docela úzkým úvozem, místy hodně strmým, na náhorní planinu.

Na kopci bývalo keltské hradiště, není po něm památka, tady se měl za jeho valy (!) Žižka ukrýt s vojskem za vozovou hradbu. Plzeňský landfrýd vedl saský šlechtic, majitel Kynžvartu Jindřich z Plavna.

Jak se to mohlo odehrát

Existuje několik verzí průběhu bitvy, nejdůležitější je popis od účastníka husitských válek mistra artistické fakulty pražské univerzity Vavřince z Březové v jeho Husitské kronice:

Ale když přitáhl svrchuuvedený pan z Plavna s několika sty koní, pospíšil Žižka se svým houfem k Žatci; nepřátelé, totiž plzeňské vojsko s panem z Plavna, ho neustále pronásledovali a na pochodě sváděli vzájemně velmi často bojové šarvátky. A když přitáhl Žižka se svými lidmi blízko Žlutic k hoře zvané Vladař, a vyjel na ni se svými vozy a  jezdci, obklopil se a své lidi vozy, a připraviv děla, mužně se proti nepřátelům bránil, třebas byl spolu se svými trápen nepohodou povětří, mrazem, vichřicí a hladem. Tři dni však se mužně bránili a nepřátelé neměli volný výstup na horu. A po třech dnech sestoupili pro hlad lidí a koní s hory a mocnou rukou táhli k Žatci; a Žatečtí jim vytáhli naproti a dovedli je až do svého města.

V muzeu ve Žluticích mají model bitvy, jak by mohla vypadat. Modrými panáky je znázorněno katolické vojsko, kdyby měli obklíčit celou horu muselo by jich být velké tisíce, červeně se na kopci mezi vozy tísní kališníci. Nahoru a dolu vede jen jedna cesta, tu stačilo hlídat, tudy byla možnost zaútočit i utéci.

Žižka prý se odplížil za nepozornosti strážných, když na vrchu nechal vozy. Tedy v podstatě to nejdražší, co poskytovalo výbornou obranu. To nevzal ani děla, v té době vyvažovaná zlatem. Jak se podařilo přesvědčit v noci koně, aby ani nezaržáli?

Ve třetím dílu Dějin národa českého v Čech a na Moravě uvádí František Palacký: „Tři dni pokoušeli se nepřátelé nadarmo ztéci hradby jeho improvisované, mnoho dobrých lidí netoliko marnými autoky, ale i bouří a wětrůw i sněhůw náramných a bywše nedostakem potravy trápeni, opustili jeho, a on wždy v šiku bojowném táhna dále, od bratří Žateckých jemu wstřích vyšlých do města jejich s plesáním uveden byl.“ (Důvěrná zpráva o Janu Žižkovi z Trocnova, Jaroslav Konáš st. 2023)

Chvíli se asi bojovalo, spíše aby se o sobě vědělo, pokud tak lilo, tak se moc střelného prachu zřejmě nepoužilo. Ústup z Vladaře proběhl po třech dnech, kdy kališníci byli vyhladovělí, promrzlí a bůhví, co ještě. Žižka prý lstivým útěkem zaskočil pronásledovatele. Vždyť ti se mohli usadit ve Žluticích a jen postavit hlídky.

Otázek jsou desítky, ale Žižka zase zabodoval.

V jeho táboře měl být již zmíněný Bohuslav ze Švamberka, v protivníkově jeho katolický bratr Hynek Krušina ze Švamberka. Že by se nějak dohodli? Ale proč?

Žižku měli v pasti, proč nikdo nespěchal ji sklapnou.

Mohly tomu přispět zprávy, že ze Žatce vyrazil naproti oddíl, který měl hejtmanovi pomoci. Každopádně volný Žižka se postaral 8. prosince o velkou porážku druhé křížové výpravy u Kutné Hory.

Cesta do Žlutic

Z kopce se šlo docela dobře, od křižovatky, kde se vina vzhůru žlutá, vede dále normálně sjízdná cesta do Vladořic, podle ní jsou panely naučné stezky se zajímavými informacemi. Les je tu převážně listnatý, ve svazích uvidíte mohutné balvany, částečně pokryté mechem.

Z Vladořic vede hlavní cesta do Žlutic, jsou to asi 4 kilometry, je tu autobusová zastávka, já to zvládl opět stopem. Žlutické muzeum stojí za návštěvu, zajímavá je i expozice husitství. Ve článku Wikipedie o bitvě je zobrazen pomník Žižky na Vladaři. Nenašel jsem ho.

Město Žlutice získal i severočeský kališnický milionář Jakub /Jakoubek/ z Vřesovic.

Tábor v nově zrozené republice

K husitství se hlásil prezident T. G. Masaryk. V Táboře na nádraží je deska připomínající návštěvu prezidenta 21. prosince 1918, kdy se vracel z exilu. Tehdy pronesl památná slova: „Tábor je náš program“.

„Žižka toť krev z krve naší, kost z kosti naší, ano, Žižka to jsme my.“"

Šlo o odpověď na uvítací projev táborského starosty Josefa Kose.

Masaryk tehdy řekl: „Také Vám děkuji. Těší mě, že jsem se mohl zastavit v Táboře, v tom historickém městě, jak jste dovodil. Tábor je náš program a tomu programu zůstaneme věrni. Prosím vás všecky o spolupráci. Práce nás ještě čeká a práce bude dost.“

Tábor prohlásil za ideové město nově vznikající republiky.

Zdroje:

cs.wikipedia.org/wiki/Bitva u Žlutic

Vavřinec z Březové: Husitská kronika, Svoboda, 1977

David a Soukup: Špalíček výletů: Příroda, 2021

Martin Pitra, Petr Vokáč Průvodce husitskými válkami 1419 – 1437, České země ve stínu kalicha, Universum, 2019

Vlastní z výstupu na Vladař

Muzeum Žlutice