Článek
I mě ty pohledy okouzlily, zvláště večer, kdy nábřeží Motlawy s Mariánskou bránou a okolí Starého jeřábu s kavárnami, bary, restauranty nebo jen lavičky nabízejí relaxaci s hezkou podívanou. Vládne tu pohoda, vystupují zde pouliční umělci, zkrátka pokoj v duši. Jenže to zdání klame, město, které se do roku 1945 jmenovalo Danzing, bylo zejména v roce 1939 kotlem, v němž bublala nenávist vůči polské menšině.
Schleswig Holstein v Gdaňsku
Němci Polsko neuznávali
Versailleskou smlouvou z roku 1919, kdy bylo v první světové válce Německo přinuceno ke kapitulaci, uvalily vítězné mocnosti na poražený stát obrovské sankce, které by Německu zabránily v dalších výbojích. Krom vojenských a ekonomických muselo Německo postoupit Západní Prusko nově obnovenému Polsku. Danzing/Gdaňsk, převážně etnicky německé město, se stal „svobodným městem“ pod ochranou Společnosti národů, ale se zvláštními administrativními vazbami na Polsko.
Devadesát procent jeho obyvatel tvořili Němci.
Chceme být součástí Říše!
Když jsem se díval na dokumentární záběry z města, které od jara 1939 chtěl Hitler připojit k Říši, šly z toho děs a hrůza. Pro vlajky s hákovým křížem nebyly vidět fasády domů, Němci stále více vyřvávali o návratu do Německa, takové záběry známe i ze sudetské krize v našem pohraničí.
Aby ještě více vybičoval emoce, přijel 17. června na dvoudenní návštěvu říšský ministr propagandy Joseph Goebbels, aby se zúčastnil závěru gdaňského „Týdne kultury“ (Danziger Kulturwoche). Krátce po příjezdu promluvil za mohutného jásotu tisíců přihlížejících z okna Státního divadla na Uhelném trhu (Kohlenmarkt). Ve štvavém vystoupení otevřeně prohlásil, že Gdaňsk je německé město odtržené od Říše a že se do ní brzy vrátí. Tato návštěva byla klíčovou součástí vyostřování gdaňské krize, která o necelé tři měsíce později vyústila v začátek druhé světové války. Pár tisíc Poláků ve městě bylo pod psychickým, někdy i fyzickým terorem. Jejich vyprávění je děsivé, Němci si na nich vylévali zlobu a nenávist, o agresi vypovídá mnoho dokumentů.
Uvítání Hitlera v Gdaňsku
Schleswig Holstein
Tajné opevnění
Polská vojenská posádka, která byla oficiálně usazena na poloostrově Westerplatte, aby zde dohlížela na chod přístavu, po příchodu Hitlera k moci tušila, že začíná jít do tuhého. Oficiálně ale měla svázané ruce, nesměla stavět žádná opevnění ani bunkry. Začala proto budovat strážnice. Polští vojáci je stavěli v noci, aby nikdo neviděl, že pod nimi zároveň kopou tajné sklepní se střílnami pro těžké kulomety. Vchody zakrývala velká kachlová kamna. V roce 1939 přijeli inspektoři Ligy národů, mezi nimiž byli i Němci. Nic nepoznali a odjeli.
Westerplatte bombardovaly Stuky
V červnu téhož roku Senát Danzig Freistadt (Svobodného města Gdaňsk) žádal vytvoření domobrany (Heimwehr) a Himmlerovi dobrovolníci ji vytvořili. Vybral III./SS-Totenkopf Standarte 4 Ostmark v Berlíně jako základ pro SS-Heimwehr Danzig. Velel mu SS-Obesturmbannführer Götze a přesun do Gdaňsku začal okamžitě. Himmler k němu také přidal SS-Totenkopf Panzer-Abwehr Ersatz-Sturm (protitankovou výcvikovou rotu). S 500 gdaňskými dobrovolníky měl Heimwehr Danzig asi 1550 mužů, kteří byli zařazeni do Waffen-SS 18. srpna 1939. Při polské kampani bojoval pod velením Eberhard Polizei Brigade v Gdaňsku a Westerplatte. V bitkách ztratil asi 50 mužů. Po skončení tažení ho organizačně začlenili do nové divize SS-Totenkopf.
Stráž před skladištěm Westerplatte
Přátelská návštěva bitevní lodi
Napětí eskalovalo až k 1. září, kdy říčním kanálem připlula k pevnůstce Westerplatte údajně na „přátelskou návštěvu“ německá bitevní loď Schleswig-Holstein.
První zářijový den Němci vyhodili bránu základny do vzduchu a začal útok. Byly 4 hodiny 47 minut ráno. Okamžitě bylo jasné, proč už 5. srpna připlula loď do Gdaňské zátoky. Místní Němci byli z plavidla u vytržení, námořníci se za velké pozornosti promenovali po městě. Bitevní loď byla dlouhá 128 metrů a 22 metrů široký, výzbroj děla 4 × 280 mm L/40 C/01 (2×II), 14 × 150 mm L/45 (14×I), 4 × 88 mm L/45
4 torpédomety ráže 500 mm.
Posádku tvořilo 1200 vojáků, z toho 230 příslušníků zvláštních bojových oddílů námořní pěchoty.
Rozbombardované území Westerplatte
Krátce po lodním útoku se dala do pohybu německá armáda po celé délce hranic Polska, z jihu vtrhly do země jednotky Slovenského štátu, které se ale brzy po lehkých střetech s Poláky stáhly zpět. Začala válka.
Líté boje s obrovskou přesilou
První dva dny se Poláci na Westerplatte pod vedením majora Sucharského a kapitána Dabrowskéhobránili úspěšně. Němci útočili na poloostrov z moře, ze země i ze vzduchu. Letadla shazovala půltunové bomby. Tak houževnatý odpor ale nacisté nečekali, Poláci využívali výhod zalesněného terénu. Němci se proto pokusili vypálit lesy na poloostrově pomocí cisterny s benzinem, ale Poláci ji v bezpečné vzdálenosti vykolejili a vyhodili do povětří zásahem z protitankového děla. Převaha protivníkových sil byla ale téměř absolutní. Němci použili metodu kobercového bombardování, země hořela, vzduch se stával nedýchatelným.
Kapitulace posádky, za Němce Eberhardt, za Poláky Sucharski
Spolu s vojáky bojovali i zaměstnanci pošty a železničáři. Sedmého září nad ránem Němci zničili poslední strážnici. Major Sucharski rozkázal vyvěsit bílý prapor. Na prostranství před kasárnami svolal své spolubojovníky a sdělil jim: „Vojáci, nemáme už žádné prostředky. Máme dvacet čtyři těžce zraněných, čtyřicet lehce, hrozí infekce ,došla nám voda i potraviny. Bojovali jste sedm dní bez přestávky, jste k smrti vyčerpaní. Nezbývá, než se vzdát!“
Z bitevní lodi přijel její velitel a několik německých důstojníků.
Hlavní děla, ráže 280 mm
Museli se vzdát
Dodnes se zachovaly jako pietní místo schody bývalé strážnice, kde došlo ke kapitulaci. 7. září v 10:15 hod. německý velitel rozhodl, že si major Sucharski může ponechat šavli za odvahu, statečnost a hrdinství. Raněné Poláky převezli Němci do nemocnice v Gdaňsku, zdravé k výslechům. Němečtí vojáci jim po cestě vzdávali čest za hrdinský odpor. Major Sucharski strávil celou válku v zajetí nedaleko Hamburku a po osvobození britskými a americkými vojsky odjel bojovat do Itálie. Po příjezdu u něj ale propukla rakovina plic a v roce 1946 ve věku osmačtyřicet let Henryk Sucharski zemřel. Přál si, aby jeho tělo pohřbili na Westerplatte.
Po válce se snažila vláda moc Westerplatte nepřipomínat. O pohřbení ostatků majora Sucharského na Westerplatte nechtěli komunisté ani slyšet. Až po dlouhém vyjednávání v roce 1971 byl jeho popel převezen z Itálie a uložen na zdejším hřbitůvku.
Hitlerův triumf, tady začal i jeho konec
Po skončení bojů přijel 19. září do Gdaňska na triumfální návštěvu Adolf Hitler. Jeho příjezd měl obrovský propagandistický význam a znamenal oficiální připojení Gdaňsku k Třetí říši.
Do města přicestoval v otevřeném automobilu Mercedes-Benz ze svého dočasného hlavního stanu v hotelu Casino v nedalekých Sopotech, kam dojel z Německa vlakem. Pro gdaňské Němce to bylo, jak když se zjeví Vykupitel. Ovace nebraly konce, ženy v extázi omdlévaly. Za tohoto muže by všichni položili život, na jaře v roce 1945, když se blížila fronta, ho proklínali. Hitler zde pošlapal v projevu vše polské a také zaútočil ostře proti západním mocnostem, které v reakci na napadení Polska vyhlásily Německu válku.
Památník na Westerplatte
Pietní místo
Poloostrov se po válce proměnil na pietní místo, jsou tu různé pozůstatky opevnění, panely s fotografiemi a texty, jak to zde před válkou vypadalo. Všemu vévodí obří památník, jehož podoba stále vyvolává kontroverze, většinou se nelíbí. Připravuje se i nová muzejní expozice.
Pod památníkem, bohužel válčí se stále
V gdaňském Muzeu druhé světové války, jednom z nejlepších na kontinentu, je expozice věnovaná Polákům bojujícím na všech frontách, ale i zničení Varšavy, koncentračním táborům na území Polska. Pokud můžete, udělejte si na prohlídku čas. Hodně času.
Zbytky pevnůstky
Symbolický hřbitov
Gdaňsk dobyla a od nacistické okupace osvobodila sovětská Rudá armáda společně s 1. polskou armádou (konkrétně 1. obrněnou brigádou hrdinů z Westerplatte). K rozhodujícímu průlomu došlo 30. března 1945.
Kapitulace!
Místo těžkých bojů
Výstava o Westerplatte, bývaly tu i oblíbené lázničky
Dobytí města doprovázely velmi tvrdé a krvavé boje, při kterých bylo historické centrum téměř zcela zničeno. Po skončení války bylo město na základě Postupimské dohody navráceno Polsku.
O bitevní lodi Schleswig Holstein
Schleswig Holstein byla jednou z pěti předdreadnoughtových bitevních lodí třídy Deutschland, které nelze zaměňovat s pozdější třídou kapesních bitevních lodí stejného jména. Pojmenovali ji podle Schleswig-Holstein, nejsevernějšího regionu Německa. Loď založili v loděnici Germania Werft v Kielu a zařadili do služby Kaiserliche Marine dne 6. července 1908. Schleswig-Holstein bojovala v první světové válce v bitvě u Jutska, kde byla zasažena palbou z děl 2. britské bitevní eskadry. Po válce byla jednou ze šesti zastaralých bitevních lodí, které si Německo mohlo ponechat.
V letech 1926 až 1935 byla vlajkovou lodí německého námořnictva. V roce 1936 Schleswig-Holstein přestavěli na výcvikovou loď. Třebaže byla po vypuknutí druhé světové války zastaralá, zúčastnila se některých operací. Na konci srpna 1939 vyplula Schleswig-Holstein do Gdaňsku pod záminkou zdvořilostní návštěvy a zakotvila v kanálu poblíž Westerplatte. Dne 1. září 1939 v 4.47 ráno začala ostřelovat polskou posádku – a proto se pravděpodobně může pochlubit tím, že vystřelila první výstřely druhé světové války.
Muzeum 1939, skvělá expozice patří válečným událostem
,
Z muzea
Část monumentální expozice
Bitva u Westerplatte trvala sedm dní. Po kapitulaci Westerplatte loď zničila Gdyni,Kepa Oksywskou a poloostrov Hel. U Helu byla zasažena 152mm granátem z polské baterie. V dubnu 1940 se Schleswig-Holstein podílela na okupaci Dánska a poté znovu sloužila jako výcviková loď v letech 1941 až 1944. V září 1944 ji Kriegsmarine vrátila do služby jako protiletadlovou loď s odpovídající výzbrojí. Devatenáctého prosince 1944 Schleswig Holstein v Gdyni zasáhly tři bomby z britských letadel, vzplála a potopila se do hloubky 12 m. Loď poškodila posádka potopenými náložemi v březnu 1945. Po druhé světové válce ji vyzvedlo námořnictvo Sovětského svazu a nechalo odtáhnout do Tallinu. Měla být opravena a přejmenována na Borodino. V roce 1948 ji Sověti potopili poblíž ostrova Osmussaar v Baltském moři a používali jako cvičnou cílovou loď až do 60. let. Trosky lodi stále existují a místo je od roku 2006 chráněno Estonskou národní památkovou radou jako historický vrak.
V na jaře 1945 byl v gdyňském přístavu potopen bitevní křižník Gneisenau, sesterská loď Scharnhorsta, aby zablokoval vjezd do přístavu. V roce 1947 trup vyzvedli a sešrotovali.
Kostel Solidarity, duchovní centrum protikomunistické opozice
Solidarnošč
Stateční z poloostrova Hel
Nejdéle vzdorující polskou jednotkou byla posádka na poloostrově Hel. Kapitulovala 2. října. Rozhodnutí o kapitulaci bylo přijato kvůli kritickému nedostatku munice a potravin již o den dříve, kdy bylo podepsáno příměří. Obránci splnili svůj slib „Všichni kapitulují v září – my vydržíme do října!“
Oblíbené nábřeží Motlawy se Starým jeřábem
Město v noci
Solidarność rozpohybovala sovětský blok
Gdaňsk se zapsal do dějin ještě jednou událostí. V roce 1980 se v Loděnicích V. I. Lenina začalo formovat protikomunistické hnutí Solidarność pod vedení elektrikáře Lecha Wałęsy. Brutálně potlačované hnutí s několika mrtvými a neustálým pronásledováním jeho vůdců a příznivců polskou Státní bezpečností nakonec v roce 1989 vedlo k pádu komunistického režimu. Z Polska se revoluční vlna přelila do ostatních států východního bloku.
Od vypuknutí druhé světové války uplynulo 87 let.
Noční Gdaňsk
www.bing.com/videos/riverview/relatedvideDanzig+Deutschland
Fronta.cz
vlastní
