Skvostně opravený zámek v Hořovicích byl jedním z mnoha vyrabovaných Sověty

Nezaprší a nezaprší. Rozsáhlý park u Nového zámkuve středočeských Hořovicích sice poskytuje na lavičkách pod stromy azyl před sluncem, ale k radosti to tu není. Dva květy osázené kopečky jsou bez opylovačů, jindy to tu hučí jako v pověstném úle. Proslulá Slunečná brána s motivem slunce je zavřena, do parku se stahovaly různé partičky, město vstup vyřešilo razantně.

Dvě panská sídla

Kdo neví nic o zámecké historii, netuší, že prochází nově zařízeným objektem, protože zámek byl zničen a vyrabován příslušníky Rudé armády, kteří se zde na pár týdnů usadili.

Ve Starém zámku, nacházejícím se poblíž Nového, sídlí Muzeum Hořovicka a Galerie Starý zámek, v protější budově najdete dobře informované zaměstnance infocentra.

Za třicetileté války byl objekt spolu s městem zpustošen a vypálen. Dnešní Nový zámek nechal postavit hrabě Jan František z Vrbna v letech 1680 až 1705, což byla docela dlouhá doba, v tu doby vznikala sídla i rychleji. Půdorys ve tvaru H získala stavba po roce 1737, kdy byla přistavěna boční křídla. Když byly Hořovice v držení hesenského kurfirsta Bedřicha Wilhelma I. z Hanau, byl v módě klasicismus. I kurfirst se přizpůsobil a zanechal nám objekt v této podobě. Hlavní průčelí obrácené k městu představuje pavilónovou nástavbu s bání a věžičkou, zahradní průčelí se skví velkým rizalitem s kopulí. Křídla uzavírají čestný dvůr, na zdobných sloupech stojí v současnosti restaurované sochy barokního mistra M. B. Brauna.

Knížata z Hanau rozjela spolu se spřízněnými Schaumburky výrobu litiny, která byla žádaná po celé Evropě

Za panstvem i služebnictvem

Ale kvůli tomu sem návštěvníci nepřijíždějí, chtějí vidět řadu nádherně vybavených místností. Nabízejí se dva dospělácké okruhy a jeden pro děti.

Z přízemí od pokladny vystoupáte po dvouramenném schodišti pod nádhernými freskami na začátek prohlídky, obě jsou zajímavé, ukazují život šlechty, který rozhodně nebyl jen o radovánkách a zábavách, jak je možné vypozorovat z reakcí některých návštěvníků, kteří život na zámku znají jen z pohádek. Nejdřív práce, potom zábava a koníčky, tak se žilo.

Děti dostávaly při domácí výuce pořádný záhul, k tomu měly ještě řadu povinností.

Komnat je přehršel, nemá cenu je vyjmenovávat a popisovat.

Zajímavou expozicí je pokoj prince Tassila, hraběte ze Schaumburka a bratra posledního majitele Jindřicha. V pokoji mimo jiné uvidíte kus padáku a trosky z letadla, ve kterém zamřel. Nachází se tu také přístrojová deska a pilotní sedačka. S letadlem spadl a zahynul u Klecan v květnu 1932.

Až k hořkému konci

Přes různá jména a sňatky se dostaneme až k poslednímu šlechtickému majiteli Hořovic, Jindřichu z Schaumburku, který bojoval v řadách nacistického Afrikakorpsu v severní Africe, kde v roce 1942 padl do amerického zajetí.

Do Hořovic se nevrátil, byl označen za nepřítele státu, jeho manželku tu drželi v domácím vězení, nakonec prchla do Vídně.

Prohlídkové okruhy působí, jako kdyby si majitelé na chvíli odskočili, třeba na dovolenou.

Jenže je to nádherná iluze, vytvořená v posledních desetiletích povětšinou na základě fotografií a kreseb, na něž průvodci při prohlídce upozorňují.

Stavebně nebyl zámek v ideální kondici, ale do konce války byl reprezentativním a moderně zařízením sídlem. Technické vybavení bylo na vysoké úrovni. Proč to připomínám?

Potopa z Východu

V Hořovicích po konci války nezbylo téměř nic, při osvobozování Československa v roce 1945 Rudá armáda prokazatelně vyrabovala, vážně poškodila nebo svévolně zničila vybavení desítek zámků, a to jak v českém vnitrozemí, tak zejména v pohraničních oblastech (Sudetech). Sovětské jednotky budovy často využívaly jako dočasná kasárna, lazarety, sklady nebo stáje pro koně, přitom docházelo k masivnímu rozkrádání mobiliáře, pálení historického nábytku a ničení uměleckých sbírek. Vojáci nemohli pochopit, že se dostali do zemí se zcela odlišnou kulturou, nebo kulturou vůbec, tento pojem byl hlavně u kavkazských vojsk naprosto neznámý.

Jak byli Němci zaskočeni Ruskem, téměř pohádkově vyhlížejícími dědinami, obrovskou nedohlednou prostorou, absolutním nedostatkem komunikací, bídou, tak Sověti nevěřícně a s obrovským vztekem zírali na něco, co bylo zcela mimo jejich chápání. Viděli elektrifikaci, tekoucí voda v obydlích, povětšinou čistota…

Manuál na kořistění

Vrchní sovětské velení STAVKA v průběhu války vydalo přesné instrukce, jak vyrabovat dobyté území. Ustaven byl Výbor pro kořist pod Výborem obrany a předsedou Stalin jmenovala maršála K. V. Vorošilova. Od té doby se záležitosti s kořistí Rudé armády zabývaly Komisí pro kořist, Úřadem pro zbraně a vybavení Rudé armády, Úřadem pro zbraně a vybavení Skupiny armád a Oddělením pro odkládání zbraní a vybavení, k tomu se drancovalo individuálně, známá je aféra s naloupenými poklady maršála Žukova po dobytí Berlína(známá jako Трофейное дело).

Stalin chtěl Žukova, jenž mu údajně přerůstal přes hlavu, nechat zastřelit, jen velká popularita mezi vojáky mu zachránila život.

Co nemohli ukrást, to zničili

Kdo přivedl Rudou armádu do Hořovic se neví.

Šestého května zřídili Sověti v části zámku polní lazaret. O měsíc později nemocnici rudoarmejci vystěhovali a usadil se tu štáb Rudé armády. Sídlili zde do 28. června, ve třech týdnech vojáci zničili podstatnou část interiérové výzdoby, historického mobiliáře a velké množství cenností odvezli jako oficiální i neoficiální válečnou kořist.

Třicátého června přitáhly na zámek další ruské jednotky, které objekt dorazily, ukradly ještě to málo ukradnutelného.

Průvodci ukazují na chodbě s loveckými trofejemi kůži zebry, které si zřejmě zloději nevšimli.

Druhého července 1946 byl proveden soupis majetku, v inventáři zbylo pouhých 2 241 předmětů. Všechno ostatní bylo buď rozkradeno, odvezeno do Sovětského svazu, nebo kompletně zničeno.

Zatímco občas zavzpomínáme, jak nám ti zlí Švédové ukradli Codex Gigas a sochy de Vriese z fontán ve Valdštejnské zahradě, tito lupiči kradli i fontány.

Zbyla jen prázdná skořepina

Co s vyrabovaným a zplundrovaným zámkem? Štěstí, že ho nezapálili. Přestože byl v havarijním stavu, město ho nenechalo živlům na pospas. Po základních opravách sem umístili poštovní úřad, depozitář archivu, průmyslovku…

V roce 1974 objekt uzavřeli a začala dlouhá a náročná rekonstrukce.

Jak to v zámku vypadalo, ukazují fotky v příjemné přízemní kavárně na minivýstavě: Zámek za totáče. Objekt se do současné podoby vyloupl po roce 2000. Je to velkou zásluhou zámeckého managementu a státních institucí.

Některé další poničené objekty, které nyní můžeme obdivovat

Je k pláči listovat seznamem vydrancovaných objektů, podobně, asi ještě hůř na tom bylo nynější Polsko, dříve Slezsko.

Možná jste nevěděli, že mezi nejvíce poškozené památky patří ikonická empírová Kačina. Sovětský štáb se zde usadil v květnu 1945. Vojáci rozbili a rozkradli mobiliář, interiéry využívali pro ustájení koní, z historických obrazů stavěli přístřešky pro stráže a vzácnou chotkovskou knihovnu používali jako toaletní papír.

Poté, co Rudá armáda zámky opustila nebo nad nimi ztratila kontrolu, byla zbylá část inventáře často rozkradena lidmi z okolních obcí, kteří si ze zámků odnášeli vybavení domácností, ložní prádlo či hospodářské nářadí.

Vyrabovaný byl Bílovec. Sovětští vojáci zámek kompletně vyrabovali a následně zapálili, čímž stavba téměř celá vyhořela. Paradoxem je, že díky této zkáze zůstala neodhalena tajná zazděná místnost, v níž byl až o mnoho let později nalezen ukrytý milionový poklad původních majitelů, rodu Sedlnických z Choltic. Dále byl drancován třeba Bítov, Jemniště, Lysice, Holešov, Valtice, Hustopeče nad Odrou, Český Rudolec, Odry, Slezské Rudoltice, Janovice u Rýmařova, Plasy, Vartenberk…

Některé objekty byly později strženy. Ještě že se nedostali na Karlštejn nebo Hlubokou.

Osvoboditelé?

Hrozně dopadl Kunín. Nyní je příkladem, příkladné obnovy památek.

Zámek postavila hrabata z Harrachu na místě tvrze. Barokní objekt vznikl na návrh vídeňského projektanta Hildebrandta. Je jedinou zámeckou stavbou tohoto slavného stavitele v českých zemích.

Z oficiálních stránek zámku:

„Na konci války zámek vyplenili vojáci sovětské armády. Podle očitých svědectví na koních jezdili po barokním schodišti až do druhého patra zámku, bajonety rozbodávali vzácné obrazy, ničili nábytek, vyhazovali z oken, vzácné svazky zámecké knihovny používali jako toaletní papír. Dílo zkázy bylo dokonáno, když se na zámku zřítily stropy a zavalily původní historické obrazy, které byly shromážděny v jednom z pokojů.

Následovaly nájezdy lidí z okolí, kteří v nechráněném objektu vylupovali zámecký mobiliář. Musela být proto povolána armáda, která vytahovala obrazy ze sutin a ty byly rozváženy do depozitářů hradů a zámků.

V dalších letech zámek sloužil jako ubytovna a vývařovna pro zaměstnance nedalekého statku a později sklad léčiv. V 70. letech vznikly projekty na přebudování zámku pro účely studentské ubytovny, zámek byl staticky zpevněn, nicméně během dalších prací vznikly zámku nenapravitelné škody zcela mimořádného rozsahu. V řadě pokojů byly otlučeny omítky až na zdivo a zcela nenávratně tak zničeny historické malby, které se pod omítkami urývaly. Byly vytrhány obložky, parkety, které posloužily jako palivo. Do pokojů byly vestavěny příčky pro vybudování budoucích sociálních zařízení a vestavěny ocelové zárubně. Staviteli naštěstí došli finanční prostředky a stavba byla zastavena a zámek dále neúprosně chátral.“

Ještě že se objevil nynější kastelán pan PhDr. Jaroslav Zezulčík, kterému se podařilo spolu s obcí a dalšími institucemi vytvořit z hrůzy nynější poklad.

Díky všem, kdož se o památky starají.

Špalíček výletů: Hrady a zámky, David a Soukup,2018

www.zamek-horovice.cz/cs

Osvobození Rudou armádou? Československo se stalo gubernií obludného sovětsko-ruského impéria - Novinky

www.denik.cz/stavba/zamek-plny-luxusu-vyrabovali-a-chatra-zachranit-se-ho-snazi-parta-nadsencu-20220/

www.nzm.cz/stiny-kaciny-outdoorova-hra/osvobozeni-kaciny-a-ruda-armada-vice