Dvakrát zazděná Markéta je hrůzostrašnou legendou hradu Rychmburka

Dominantní je vysoká válcová věž se zděnou helmicí, zadní část areálu zaujímá palác. Nejhezčí pohled na stavbu je od kamenného mostu přes Krounku. Říčka mezi Rychmburkem a Kutřínem protéká romantickým údolím známým jako Šilinkův důl.

Domov pro nemocnou mládež

Hrad Rychmburk jsem navštívil krátce po jeho zpřístupnění v roce 2021. Předtím to byl domov pro seniory a poté sem umístili psychicky nemocnou mládež, byli tu chráněni před okolním světem.

Když zde ústav skončil, zůstal objekt prázdný, ale ve velmi zachovalém stavu. Po pěti letech jsem se vrátil a překvapila mě rozsáhlá a výborně pojatá expozice. Vztahuje se samozřejmě k dějinám hradu, ale také je tu také velmi pěkně koncipovaná prohlídka domácnosti pana správce. Nežil si na úředníka vůbec špatně, další je fotovýstava věnující se pivovarnictví na Pardubicku. Věž je vyhlídková.

Co si lidi vymysleli na své bližní

Hodně návštěvníků zamíří do sklepa, kde je dosti názorně a důkladně představené útrpné právo. Mučení, mrzačení a následné tresty měly své přísné regule, nebylo to tak, že by mistr ostrého meče, jak byl také kat nazýván, postupoval vůči obžalovanému, jak ho napadlo.

U všeho musel být přítomen i písař, který veškerou exekuci pečlivě zapisoval, také tu býval i rychtář a kněz.

K tortuře se vztahuje rychmburská legenda o dvakrát zazděné dceři hradního pána Markétě.

Zazděná láska

Markétka Berkovna, dcera Berky z Dubé, majitele Rychmburka, se zamilovala do Hynka, panoše svého otce. Byl to jen „obyčejný zeman“, čili příslušník té nejnižší šlechty. Nějaká láska Berku nezajímala, měl již připraveného Ctibora z Lipnice, přece nedá holku nějakému nýmandovi. Ale ona že tatíka neposlechne. Tak ji poslal do kláštera, aby přišla na jiné myšlenky.

To nebylo nic platné, a když to nešlo po dobrém, tatínek ji nechal někde u Janoviček v klášteře zazdít. To se tenkrát mohlo, když dítě neposlouchalo rodiče. Tak alespoň praví pověsti.

Jenže holce podávali dobří lidé vydlabaným otvorem stravu, takže byla jen ve tmě. Samozřejmě se to rozkecalo, Berka se to dozvěděl, nechal ji odezdít, přivezl na Rychmburk a u nového zdění sám asistoval a na kvalitu malty dohlížel.

Markéta ve zdi vyschla, před smrtí odkázala jmění své chudým s tím, aby se každý rok na její počest konal slavnostní oběd. Každý, kdo přišel, dostal polévku, hrách, jelito, kus hovězího a bochník chleba. Jak mohla zazděná pořídit poslední vůli je záhada.

Ale nějaký zvyk tu přece byl, rychmburské obědy se udržovaly do roku 1748.  U jídla se prý zpívala smutná píseň, kterou Markéta před smrtí složila.

Zvyk rychmburských hodů se držel dlouho, pak byla akce zrušena a místo toho se za peníze na to určené (kdo je určil se neví) udržovala v pražské nemocnici U milosrdných čtyři lůžka pro chudé z Rychmburka.

Podle legendy Markéta před svou tragickou smrtí odkázala svůj majetek chudým s podmínkou, že se na její počest bude každoročně konat slavnostní hostina.

Každý nemajetný, který na hrad přišel, dostal polévku, hrachovou kaši, kus hovězího, jelito a bochník chleba.

Vše skončilo s příchodem Kinských, kteří tu trvale nežili.

Pověst je zaznamenána i na jednom z panelů v expozici.

Smrt měla přinášet štěstí

Za zrodem pověsti stál objev kostí v jednom hradním výklenku.

Středověk byl krutý a plný pověr, nebylo by to nic zvláštního, kosterní pozůstatky byly nalezeny i na jiných sídlech, například Svojanově, Točníku, Choustníku, Roštejně…

Podle pověry lidská oběť, zejména dětská, měla učinit stavbu nedobytnou a odolnou proti pohromám.

Jak šla staletí

Za Karla IV. vlastnil hrad Smil Flaška z Pardubic, šlechtic velmi vzdělaný, stal se přítelem Karlova syna, krále Václava IV. Pro Václava sepsal vtipnou bajku Nová rada, kdysi jsme se o ní učili v literatuře. Králi chtěl dát naučení, jak spravedlivě panovat.

Arnošt Flaška, Smilův syn, se nepotatil. Byl zarputilým nepřítelem husitů, které potíral, kde mohl, dalo by se říci, že je doslova lovil. Zajatce upaloval, to byl velmi oblíbený zvyk té doby, ale začali s ním katolíci, nebo je odváděl a prodával havířům do Kutné Hory. Havíři byli Němci, husity nenáviděli a s oblibou je házeli do důlních šachet, zajatce kupovali- bojovníka za kopu českých grošů, kněze vypláceli pěti kopami. Jejich paničky prý při exekucích upadaly do orgastických stavů, na svrhávání do podzemí se prý podílely.

Toto řádění husity samozřejmě štvalo, při výpravě na Moravy, kdy Žižka u Přibyslavi zemřel, se chtěli s Rychmburkem jednou pro vždy vypořádat, chtěli hrad dobýt. Neměli ale čas, takže u Rychmburka jen zahrozili silou.

Ke hradu se ale vrátili pod vedením Prokopa Holého, pevnost dobyli a ustanovili zde hejtmanem Jana Parduse z Hrádku a Vrátkova.

To byl pěkný vejlupek, nejdřív skalní husita, který po bitvě u Lipan rychle přeběhl k Zikmundovi Lucemburskému. Za přeběhlictví získal panství podlažického kláštera, ve kterém dlouho předtím vznikla Ďáblova bible. Pardus začal pronásledovat své bývalé druhy, nakonec po popravě svého bývalého spolubojovníka Roháče z Dubé, zatvrzelého nepřítele císaře, opověděl Zikmundovi s řadou českých pánů nepřátelství. Roháčova poprava byla neslýchanou věcí, byl to korouhevní pán, patřil k vysoké šlechtě a zajali ho v řádném boji. Ten předtím Zikmundovi vypověděl „opovědným listem.“

Zikmunda měli páni plné zuby, je faktem, že mnohé si naklonil, když jim přiřkl různé prebendy, ale i například hrady, takže vznikla z mnohdy chudým zemanů kališnická šlechta, jmění měli obrovské.

Ale  Zikmunda obvinili z neplnění slibů, opětné uvedení německých mnichů, které husité vypudili, také z toho, že se obklopil cizinci a opomíjí kališnické šlechtice.

Možná se v Pardusovi hnulo svědomí, takže se ke stěžovatelům připojil. Nebo se domníval, že v nastalé třenici něco urve pro sebe.

To se mu vymstilo, zajali ho, po čtyřech letech pustili, až nakonec sloužil Jiříkovi z Poděbrad.

Na panství se střídali majitelé jako na běžícím pásu. Za Flašků byli pronásledováni kališníci, za kališníků se vedlo zle českým bratřím. Několik jich zhynulo v hradní věži.

Po nějaké době získali hrad Valdštejnové, přišli o něj po nezdařeném stavovském povstání. Následovali Berkové, v 18. století přišli na panství Kinští, kteří objekt přestavěli barokně, nakonec jej drželi od roku 1823 Thun-Taxisové.

V roce 1918 přešel na stát, po roce 1945 zde sídlila lesní správa, od roku 1952 do roku 2007 domov důchodců. Následně sloužil jako domov pro osoby s duševním onemocněním starší 18 let.

To je stručná historie Rychmburka, více se dozvíte v expozici.

Přehled výstav na hradě:

Výstava chrudimských středověkých oltářů v gotických sálech prvního patra – unikátní kolekce deskových maleb výjimečná v rámci celé České republiky. (na tu jsem už neměl čas, je jen v určité hodiny s průvodcem)

Stálá expozice o historii hradu a rychmburského panství. (Zajímavá výstava.)

Autenticky zařízená domácnost správce panství, která vás přenese do každodenního života minulých století. (Moc se mi líbilo, správce měl velmi příjemný byt a kancelář.)

Do Předhradí jsem se dostal z Prahy vlakem, přestup v Pardubicích na Žďárec u Skutče, odsud busem do Předhradí.

Co je k vidění v okolí

Asi dva kilometry od hradu stojí rozhledna Borůvka, přírodní park Údolí Krounky a Novohradky, ve Skutči je městské muzeum, v okolí Skutče se dá koupat v zatopených žulových lomech. Pár kilometrů je to ke kostelu v Podlažicích, kostelu v Luži a hradu Košumberk.

Zdroje

Špalíček výletů Hrady a zámky, Soukup a David, 2018

www.rychmburk.cz

Vlastní z expozice

Subjektivní hodnocení návštěvy 95 procent.