Přimda je známá nejstarším kamenným záchodem, kdo hrad postavil, se neví

Dostat se k nejstaršímu kamennému záchodu na našem území je docela slušný výšlap. Prevetem je ruina Přimdy známá, jsou tu zbytky toho, co bylo mnohem později nazváno hezkým českým slovem výsernice, najdete uvnitř hradu.

Obec Přimda (německy Pfraumberg) leží v podhůří Českého lesa, jižně od Tachova. Nedaleko je bývalý hraniční přechod Rozvadov. Nejprve byl na kopci postaven hrad, nejstarší kamenná hradní stavba v Čechách, posléze i osada u stezky vedoucí z vnitrozemí do Bavor.

Kterak ke jménu přišla

Pojmenování vzniklo podle názvu řeky Pfreimd nebo Pfreint, na jehož pramenném území leží. Významově jde o označení „osada ležící u pramenů řeky Pfreind.“

Česká podoba jména Przimda je zaznamenána roku 1126.

Kdy hrad vznikl, to se neví, je to zahaleno šerem dávných věků. Kosmas ve své kronice píše: „Téhož léta (1121) uvnitř hranic českých v lese, k němužto se jde vsí Bělou, na příkré skále hrad vystavěl. Uslyšev to kníže Vladislav, sebral tři hluky statečného vojska a znenadání přikvačiv, dobyl hradu.“

Dočtete se to i na jedné z informačních tabulí rozmístěných podle cesty.

Možná byl stavebníkem bavorský Děpold II. z Vohlburgu, ale proč udělal takovou hloupost, když musel předpokládat, že to nezůstane bez odezvy, je záhadou. Takže se stále bádá, proč stálo za to naskládat na kopci obří hromadu kamenů do podoby hradu. Nejpravděpodobnější je, že hrad nechal založit český kníže k ochraně hranic. Roku 1126 hrad nechal přestavět kníže Soběslav I. Proč by se to ale svádělo na Bavory? Nevíme.

Konec války málem městečko nepřežilo

Co víme jistě je, že s Přimdou si věděli rady spojenečtí letci v dubnu 1945.  Po jejich strojích začaly střílet ustupující německé oddíly, odveta přišla vzápětí - zápalná munice spolu s normální zdecimovala Němce i většinu domů. Z obce se zachovalo málo, zůstal stát původně románský kostel svatého Jiří, kde v letech 1892-1894 sloužil jako kaplan Jindřich Šimon Baar, pokud toto jméno ještě bloudí ve vašem povědomí. Zbytky románského hradu stojí na vrchu nad obcí, která je splácána z architektury stylu Co koho napadlo.

Státní vězení

Cesta se táhne lesem, kolem mariánské kapličky, stoupání jest pozvolné a nikterak náročné. Na konci čeká hranolovitá věž s dotčeným záchodem v přístavku. Kdysi tu stával na skalním ostrohu hradbami v nepravidelném pětiúhelníku obklopený hrad. Hrad zastavil Jan Lucemburský, jako mnoho jiných, vyplatil ho jeho syn Karel IV. Ten musel z rukou šlechty vykupovat zástavy, na něž si Lucemburk půjčoval od šlechticů. Přimda se stala předním královským hradem.

My, král Čechů a Poláků…

Nejstarší písemný doklad o Přimdě je z r. 1331, kdy král Jan Lucemburský udělil občanům Přimdy jistá práva.

My, Jan, z Boží milosti král Čechů a Poláků a hrabě z Luxemburku, zaručujeme na věčné časy, neboť to přísluší královské Výsosti, mít soucit s utlačovanými a pamatuje na jejich horlivý rozmach, všem obyvatelům našeho města Přimda a každému jednotlivci, aby čím milostivěji nám budou nakloněni, o to lehčeji se mohli vyvarovati každým škodám; tak zaručujeme, My, že mohou přepravit na libovolné místo své obilí a ostatní výtěžky bez zapravení a zaplacení každého cla, které by právě zde mohlo vzejíti od purkrabího, také že svůj majetek mohou předat dle své volby dalšímu příbuznému, když nebudou mít přímého dědice, že mohou provozovat lov na zajíce, ptáky a jiná malá zvířata také na dosud zakázaných místech, právě tak i rybolov na vodách a dáváme dnešnímu purkrabímu, právě tak jako všem budoucím, příkaz neomezovat proti naší vůli tato zvýhodnění, úlevy a svobody města samotného nebo jednotlivce".

K ověření této úřední listiny opatřeno Naší velkou pečetí.

Dáno léta Páně 1331, první sobotu po svátku Nanebevzetí Pany Marie.

Tato privilegia potvrdili: r. 1344 král Kare1 IV., r. 1422 král Zikmund, r. 1454 král Ladislav, r. 1463 král Jiří, r. 1481 král Vladislav, r. 1592 císař Rudolf II., r. 1615 císař Matyáš, r. 1629 císař Ferdinand II, r. 1637 císař Ferdinand III, r. 1704 císař Leopold I, r. 1782 císař Josef II, r. 1793 císař František II.

Pohraniční pevnost sloužila od počátku jako státní vězení, kde panovníci drželi své odpůrce nebo případné soky daleko od civilizace. V letech 1148 až 50 a 1161 až 73 tu úpěl se svým bratrancem knížetem Vladislavem II. kníže Soběslav I. Pokaždé ho ale jeho přívrženci osvobodili, poprvé to odnesl na životě purkrabí, jeho nástupce nechal Soběslav při druhém věznění také ztrestat. Přitom jen dělal svou práci kastelána hradu. Dalším zajatcem byl Přemysl, kterého známe z pozdějších dob jako Přemysla Otakara II. Ten vedl neúspěšnou vzpouru proti svému tatíkovi Václavu I. Takové přemyslovské tradiční kočkování to bylo.

Roku 1336 se hrad ubránil i mocnému Ludvíku Bavorovi.

Třebaže měl být hrad nezastavitelný, mnohdy se pokyny vydané Karlem IV. nedodržovaly. Nejsou-li peníze, je tu hrad, tak kdo dá více.

Doupě peleše lotrovské

Přimda přešla v roce 1406 do rukou Boreše z Rýzmburka, ten ji svěřil svému purkrabímu Tistovi, kterýž byl s tichým souhlasem svého pána lapkou a plundroval okolí. S kořistí se vždy mohl se svou bandou kam vrátit.

V létě 1416 toho ale měl panovník dost, stížnosti na přepady kupců na stezce se množily, na gaunery si královští počkali v podhradní hospůdce, kde zapíjeli úspěšnou akci. Nachytali 30 ničemů při hře v kostky, tenkrát jim padala špatná čísla.

Mohli jim přehodit provazy přes větve na místě, ale odtransportovali je s patřičným hlaholem do Prahy, kde je exemplárně potrestali.

Jenže Tista se uzavřel na Přimdě a se zbytkem posádky dělal na královské vojáky posměšky.

Stejně ho dostali. V roce 1418 už přitáhlo větší vojsko, hrad byl vyhladověn, chlapi se vzdali a čekalo je konopí.

Po pánech z Rýzmburka se tu vystřídali další zástavníci.

Za husitských válek hrad spravoval Jindřich Žito

z Jivjan, přívrženec katolíků.

Za Švamberků začal chátrat

Pánové ze Švamberka tu vládli od roku 1454 do 1592, hrad několikrát opravovali, ale to už ztratil význam.

Hrad je moc nezajímal, zvolna začal chátrat.

Chodové, tehdejší strážci hranic, si stěžovali na nezájem šlechty u královského dvora. Švamberkům v roce 1545 přispěl na obnovu poničeného hradu král Ferdinand I. částkou 800 kop míšeňských grošů, panovali zde do konce 16. století, jejich erbovní labuť najdete na řadě staveb v okolí. Peníze, které Švamberkové dostávali od dvora na údržbu, šly do jejich kapes.

Nic se nezměnilo, ani když se roku 1592 vrátil hrad koruně, tedy do rukou císaře Rudolfa II., který ho hned rozprodal. Pak už šla Přimda do zapomnění. Roku 1608 bylo místo označováno jako zbořené, pusté.

Od roku 1675 vlastnili hrad i panství Novohradští z Kolowrat, velká část území kolem hradu patří v součastnosti další větvi rodu Kolowrat -Krakowský. Ti se významně zapsali do dějin regionu.

Blesk ničitel

V roce 1711 se přihnala jedna z velkých šumavských bouřek, blesk švihl do velké obytné věže, která se v jihovýchodní části sesunula až do úrovně přízemí.

Zbytky věže byly částečně konzervovány v roce 1923. Hradní kopec je dvouvrcholový, hrad stojí na jižní části. Donjon má půdorys 16 krát 16 metrů, věž byla třípatrová, hlavní obytný sál se nacházel v prvním patře, vytápěli ho krbem. Spolu se šesti románskými okny je to asi vše, co uvidíte při komentované prohlídce. Hrad měl i studnu, obyvatelé nemuseli spoléhat na dešťovku.

Pověst praví, že je hradem tuctu obrů

Když hrad postavili, šli dokončené dílo zapít. Jeden ale byl obzvláště lačný majetku, ten nasypal zbylým do pití uspávadlo a pak zapálil boudu, kde se pijatyka konala.

Jedenáctka se uškvařila a lump založil rod, který začal loupežit. Vše šlo hladce, ale hromotluk si troufl na družinu místního knížete a bylo vymalováno. Hrad byl dobyt a dobro zvítězilo.

Místo opravy devastace

Hradní zříceninu začal opravovat Filip Kolowrat v letech 1879 až 1890. Nechal strhnout zbytky třetího patra, bylo podepřeno nádvoří. Zasypali studnu a prorazili nový vchod. Nároží na severovýchodní straně věže, které poničil blesk, dělníci doplnili.

V roce 1962 hrad vyhlásil stát za národní kulturní památku. Pokračovaly záchranné práce, ale místo záchrany přišla památková pohroma. Aby se práce usnadnily, táhli sem jeřáb ZB 45. Dělníci přitom zničili původní přístupovou cestu a nádvoří. Popadané románské kvádry vynesla zpět helikoptéra.

Poslední záchranné práce proběhly v letech 2001 až 2010.

Informační tabule na plošině před hradem upozorňuje, že se tu v roce 1925  konalo velké shromáždění lidu, slavnost připomněla 1000leté výročí založení hradu. Proběhla i slavnostní mše, poté divadelní hra o dobývání Přimdy, což mně připomenulo scénu z výtečné komedie Páni kluci. Na malém prostranství se mačkalo na 20 tisíc lidí a hospodští a jarmarečníci si přišli na své.

Od dřevěného zábradlí u ruiny je hezký pohled na dálnici a okolní kopce. Cesta vede k Rozvadovu, z druhé strany je hezky vidět na obec a další část pohraničí. Kopec zasáhla nedávno vichřice, způsobila v lese velkou zkázu.

Podobná tu řádila dvakrát v minulém století, na odlesněné stráni pěstovali několik let zelí. Velmi se tu dařilo třešním.

Po roce 1945 byla většina německého obyvatelstva vysídleno a nahrazena lidmi z vnitrozemí.

V obci je výborně vedené infocentrum, podají vám zde veškeré dostupné informace.

Něco o prevetu

Pro označení sociálního zařízení se podle Wikipedie uvádějí ve staré češtině následující pojmy: Bartoloměj Klaret z Chlumce, což byl autor prvních českých slovníků, uvádí v díle Glossarius (asi 1360) záchod/priveta, sráč/cloaca/, potřebnie, latrina (první dva výrazy jsou doloženy i dříve); Daniel Adam z Veleslavína, Nomenclator quadrilinguis (1598) – záchod, prevít, sroň; Václav Jan Rosa, Thesaurus linguae Bohemicae (1680) – záchod, trativod, sráč, srovod/prevít/; Jan Václav Pohl, Slovník řeči české (1783) – záchod, serna /Abtritt/ atd.

Zdroje

Čas hradů v Čechách 1, Horizont, Praha 1994

Hrady bez ohrady, David a Soukup, Praha 2021

Zeměpisná jména Československa, MF 1982

Tomáš Durdí Encyklopedie českých hradů, 1999

cs.wikipedia.org/wiki/Jindřich_Kolowrat-Krakowský

www.mestoprimda.cz/mesto/historie/historie do r1945

Infocentrum Přimda

Infotabule

Vlastní