Stál za švédskou loupeží Ďáblovy bible Komenský?

Co chvíli, hlavně když se toho málo děje, se objeví v mediích zmínka o Codexu Gigas, knize nazvané též Ďáblova bible, kterou nám ukradli na přímý pokyn své královny Kristiny Švédové. Od té doby tvoří tento český unikát pýchu Národní knihovny ve Stockholmu, kde přečkal i ničivý požár královského paláce. Za požáru roku 1697 byl rukopis kvůli záchraně vyhozen z okna a jeho vazba byla poničena, váha knihy prý zranila kolemjdoucího. Převazby se Codex dočkal roku 1811.

Codex obsahuje Písmo svaté jen zčásti, přesto se o něm jako o bibli mluví.

Při zmínce o Ďáblově bibli se u nás vzedme vlna národní hrdosti a vlastenectví , doprovázená voláním po spravedlnosti. Dejte sem knihu kradenou, vy jedni Seveřané loupeživí.

Málokdo Codex viděl, Švédi nám ho laskavě zapůjčili na krátkou dobu v roce 2007, my máme jen kopii. Před tou stojím v muzeu města Chrast a dívám se na stěžejní ilustrace na dvoustraně 290. Asi na podobiznu Ďábla. Je to čert? Není to čert? A na protější straně nebeský Jeruzalém.

Krádež na zakázku

Hromy blesky se snášejí na loupežníky, ale kdo sdělil královně Kristině, že takový poklad se nachází ve sbírkách dávno zesnulého Rudolfa II. Habsburského?

Slavné sbírky Rudolfa II., jedny z největších, jaké kdy byly shromážděny na jednom místě, potkal krutý osud. Sotva se císař rozloučil se světem, nastala jejich postupná likvidace. Podstatnou část odvezl jeho bratr a nástupce Matyáš do Vídně, něco zdědili další císařovi bratři. Také osoby, které měly do hradních prostor přístup, využily příležitost a neváhaly se obohatit.

Je s podivem, že knihu neodvezli již dávno, kdo v oné době „obhospodařoval“ majetek zesnulého císaře? O definitivní konec slavných sbírek se přičinili švédští vojáci, kteří to, co na Hradě ještě zůstalo, odvezli do Stockholmu.

Chtěl zpět do vlasti

Nebyl tím našeptavačem Jan Ámos Komenský, který se toužil dostat s protestanty zpět do vlasti? Jeho odchod do exilu je zachycen na několika obrazech.

Růžový palouček, malý kus půdy, severně od Žacléře je spjat s Janem Ámosem Komenským. Posledním místem, na kterém tento učitel národů stál na půdě své vlasti se nachází u obce Černá Voda. Bylo to v únoru 1628.

Komenského odchod do exilu je jedna z kapitol Jiráskových Starých pověstí českých. Odtud odešel do polského Lešna a posléze do Švédska.

Plané naděje učitele národů

Komenský vkládal do královny Kristiny obrovské naděje, ale po šesti letech ve Švédsku viděl, že marné, proto odešel do Uher. Královna vystupující více jako muž než žena, byla výborná politička, ovládající řadu jazyků, byla velkou milovnicí umění, ona rozhodla, že před koncem 30leté války ještě její vojska vyplundrují a odvezou z Evropy, co se dá. Královna po své abdikaci nakonec skončila jako katolička v Římě. Tvrdí se o ní, že byla na obě pohlaví, žila nespoutaným životem a ke stáru byla velmi ošklivá.

Krom Codexu Gigas ukradli také na její pokyn Codex Argenteus zvaný Stříbrná bible. Manuskript ze 6. století obsahuje gótský překlad bible biskupa Wulfily ze 4. století. Z původních 336 listů se zachovalo a bylo zrestaurováno 188. Obsahem je překlad významné části čtyř evangelií, která jsou napsána stříbrným inkoustem na růžovém pergamenu. Desky knihy jsou ze stříbra a bohatě zdobené. O této knize se téměř nemluví. Švédové náklad přepravovali po řece k moři, odtud plachetnicemi do Stockholmu. Odtáhli 500 pláten, 70 bronzových soch Adriaena de Vries ze zahrad Valdštejnského paláce, 370 vědeckých přístrojů, 400 indických kuriozit, mnoho minerálů, drahokamy, korály, řezby ze slonoviny, korálů a dalších věcí.

Švédové ale vyplenili i řadu klášterů, soukromých sbírek, rabovali opravdu ve velkém po celé Evropě. Většina cenností skončila ve švédských královských palácích, Kristina byla velmi rozhazovačná a obdarovávala své oblíbence plnými hrstmi. Za jejího panování přišly k vysokým titulům téměř dvě desítky nových šlechticů, samozřejmě s rodinami. Švédové ji neměli rádi.

Zemřela v Římě na bakteriální infekci, což byl doprovodný jev její cukrovky. Současníci ji popisují jako malou, tlustou, zanedbanou a páchnoucí osobu.

Co ze sbírek zbylo v Praze, to císař Josef II. roku 1783 rozprodal značně podhodnocené v dražbě. Tím se ale zachovala v Praze některá vzácná umělecká díl, například obraz Růžencová slavnost od Albrechta Dürera.

Prohlížím faksimile Codexu Gigas a naskýtá se další otázka jejího tajemství.

Proč v Podlažicích?

Klášter se zmiňuje poprvé roku 1159, postavit ho dal rytíř Vrbata z Kostelce, mnichy sem zřejmě vyslali z kláštera v Opatovicích nad Labem. Podlažický klášter byl podvojný, z poloviny mužský, druhá polovina náležela řeholnicím, přičemž muži rozhodovali o všem.

Nikde není zmínka, kdo zadal tak obří zakázku. Na 75 kilogramů těžkou knihu padly kůže 180 oslů, pergamen byl drahou záležitostí. Proč Podlažice? Byly daleko větší kláštery, které měly jistě skvělé opisovače a ilustrátory.

Kdo vybral obsah? Podle kterých rukopisů vznikaly biblické texty, medicínské rady, formule pro vymýtání? Byl přítomen exorcista?

Kdo a z jakého důvodu?

Ve všech dostupných pramenech se tvrdí, že ji sepsal v benediktinském klášteře v Podlažicích mnich Herman, který se upsal ďáblu. Asi témuž, jenž je v rukopise znázorněn. Měl na to jeden den, nebo noc.

Herman žil pokojně v Podlažicích. V roce 1212 odjel s králem Přemyslem Otakarem do Basileje, kde měl panovník převzít Zlatou bulu sicilskou od císaře Bedřicha II. V Basileji se seznámil s mágem, který mnicha zasvětil do tajů černé magie a uctívání ďábla.

Když se Herman vrátil do Podlažic, nějak se provalilo, s kým se setkal, načež ho opat chtěl nechat za živa zazdít. Mnich mu slíbil, že za noc napíše největší knihu na světě, ve které budou všechny dostupné znalosti. O půlnoci bylo jasné, že to nezvládne, použil tedy formuli, kterou mu sdělil mág, a upsal se ďáblu.

Ten dílo zvládl napsat, i když církevní texty mu způsobovaly bolest. Není tu ale exorcistická pasáž, třebaže benediktini vymýtání prováděli, takže to potvora pekelná přetrpěla.

Vyobrazení ďábla je prý znamením, aby Herman nezapomenul. Jestli si ho rohatec odnesl, není známo.

Otázek o knize je řada. V knize je latinsky sepsána nejen celá bible, ale i Kosmova Kronika česká, spisy Josefa Flavia, Etymologie Isidora Sevillského, lékařská pojednání, vyznání hříchů, obranná zaklínadla proti nemocem a zlodějům, kalendář s nekrologiem, seznam podlažického bratrstva (ten byl asi určující pro lokaci jejího vzniku, jinak by neměl význam) a jiné dobové záznamy. Každého zaujmou iluminace, tvořené nádhernými iniciálami a zejména nezvyklé vyobrazení ďábla na straně 290, podle něhož je kniha zvaná také Ďáblova bible. Kvůli nedostatku peněz zastavili v roce 1245 podlažičtí mniši Codex klášteru v Sedlci. Proč ho stále vlastnili?

Kolem roku 1350 žilo v podlažickém klášteře 20 mnichů.

Místo vypálili a vydrancovali v roce 1421 husité a již nikdy nebylo obnoveno.

Dále putovala do břevnovského a broumovského kláštera, znamená to, že byla v širokém církevním povědomí.

Filuta Rudolf II.

Císař Rudolf II. získal Codex Gigas jako zápůjčku, kterou ale nikdy nehodlal vrátit, v březnu roku 1594 z benediktinského kláštera v Broumově. Poskytl císař nějakou záruku? Protihodnotu? Ani císařské slovo nestačí.

Další osudy jsou popsány v textu výše. Ke Codexu se vztahuje legenda, že kdo knihu vlastnil, toho postihlo nějaké neštěstí.

Švédové knihu opatrují přímo ďábelsky, je dobře chráněná, a možná, nebýt jejího „únosu“ ztratila by se nepovšimnutá bůhví kde.

Kostel posloužil seriálu Ďáblova lest

Areál bývalého kláštera, kde nyní stojí osamocený kostel, byl několikrát archeologicky prozkoumán, našly se tu ostatky několika pohřbených lidí, takže tu byl hřbitov.

V roce 2009 vysílala televize krimihororový seriál Ďáblova lest, který se natáčel v Podlažicích, kostel a kniha jsou tu základními tématy příběhu o exorcismu.

Při té příležitosti to tu znovu prohledávali archeologové.

(Nebo to bylo úplně jinak.)

Zdroje

cs.wikipedia.org/wiki/Codex_gigas

Muzeum v Chrástu

eurozpravy.cz/magazin/sbirky-rudolfa-ii-co-obsahovaly-a-co-se-s-nimi-stalo.e1895f57

Toulky českou minulostí, 457. schůzka: Každý pak život má svou kapitolu poslední.

www.koktejl.cz/poznani/kralovna-kristina-pohrdala-korunou-i-pohlavim