Hlavní obsah
Věda a historie

Jak husité vypustili vodní hrad Švihov, majitel si myslel, že je za vodou

Foto: Vratislav Konečný

Vodní hrad Švihov

V místech, kde stojí jeden z nejmladších českých hradů, mohutný Švihov, bývala velká tvrz obklopená vodou řeky Úhlavy. Voda měla pevnost ochránit. Stačilo pár lopat, aby byl byl nedobytnosti konec.

Článek

V místech, kde se nachází jeden z nejmladších hradů z českých, mohutný Švihov, stála velká tvrz obklopená vodou řeky Úhlavy. Velkou tvrz, přebudovanou v pevný hrad, postavili páni z Rýzmberka, později se psali Švihovští z Rýzmberka ze Skály. První zmínka o stavbě je z roku 1375, objekt byl výstavný, se silnými zdmi. Část tvrze využili při nové výstavbě, obdélný palác byl později doplněn na jižní straně obdobným, takže pevnost měla dvoupalácovou dispozici. Areál byl mohutný již v předhusitských dobách, obklopen vodním příkopem napájeným z Úhlavy představoval zdánlivě nedobytnou překážku. Byl pro obránce doslova za vodou.

Co se jevilo jako nepřekonatelné, to pozbylo postupně platnost s vývojem střelných zbraní.

Foto: Vratislav Konečný

Nádvoří švihovského hradu

Obrovské přesile se nešlo ubránit

Od počátku husitských válek byl hrad v držení ortodoxního katolíka Viléma Švihovského z Rýzmberka a ze Skály, stojícího v čele plzeňského landfrýdu. Uskupení bojovalo velmi tvrdě proti kališníkům, sám Vilém zle dotíral na husity v nedalekých Klatovech. Dlouho trvalo, než na Viléma vytáhli, ale stálo to za to. Dva proudy husitů, táborité a východočeští orebité, přitáhly ve velkém počtu před hrad, kde se spojily.

Jak to viděl Bartošek

Situaci zaznamenal kronikář Bartošek z Drahonic: „Potom týž Bohuslav ze Švamberka, Roháč, Jan Bzdinka, Hertvik, měšťané z Hradce Králové, ze Žatce, Klatov, Písku, Sušice a z Domažlic, tehdy nepřátelé krále Zikmunda, přitáhli k tvrzi Švihovu, tehdy pana Viléma ze Skály, s osmi tisíci pěších a více než tisícem jezdců, se třemi praky a velkými děly, leželi tam 15 dní, vypustili vodu z příkopů, hrad získali vyjednáváním a sto třicet zajatců nechali z hradu odejít sice v kabátech, ale do zajetí.

Takže to ani nebyla žádná bitva, útočit proti zdi nemělo cenu, praky mohly způsobit nějakou škodu uvnitř areálu, ale kališníci se nechtěli moc zdržovat. Stačilo prokopat hráz, vypustit vodu a chvíli počkat.

Foto: Vratislav Konečný

Vodní příkop

Obránci získali právo svobodného odchodu do Klatov, počítalo se i s tím, že výměnou za život jich část přejde na druhou stranu. Na hradě zůstala husitská posádka až do skončení válek.

Stavitel Půta

V roce 1436 dostal Vilém Švihovský od císaře Zikmunda hrad zpět, jeho syn Půta začal s velkolepou přestavbou. Hlavní část opevnění se čtyřmi válcovými nárožními baštami, velkou hranolovitou věží a dělostřeleckými baštami vnějšího opevnění spolu s kaplí dokončili kolem roku 1489. Půtovi synové ještě pokračovali v dalších úpravách. Spekuluje se o tom, že přestavbu řídi slavný architekt Benedikt Rejt.

Půta Švihovský je ústřední postavou švihovské historie. Byl nejvyšším sudím Království českého, jedním z nejvlivnějších a velmi tvrdých katolíků. Potíral vyznavače jiné víry, zvláště Jednoty bratrské.

Foto: Vratislav Konečný

Hrad Švihov

Půta jako pohroma

O jeho činech panuje celá řada legend, všechny negativní. Půtu si prý odnesl čert, také i pro to, že nechal pozvat na hostinu do velké stodoly všechny řemeslníky, kteří pro něho pracovali, stodolu potom nechal zapálit.

Švihovští se jako značná část šlechty zadlužili, hrad prodali pánům z Říčan, ti také zchudli, po nich přišli Černínové z Chudenic, to už byla doba zámků, hrad byl využíván jako hospodářský areál. Po třicetileté válce Ferdinand III. Habsburský vydal demoliční příkaz, aby se zbořila většina hradů, které by mohly sloužit jako sídla „nepřítele a zemských škůdců.“ Černínům se podařilo z velké části demolici zabránit, ale došlo k zasypání vodních příkopů zboření značné části opevnění. Z paláců se staly sýpky, obilí tu bylo tolik, že hrozilo zřícení stropů. Tím, že se z objektu nestala obydlí, došlo k jeho zachování, což bylo dobré pro pozdější náročné rekonstruování.

Foto: Vratislav Konečný

Vodní hrad Švihov

Stropní nádhera

Při prohlídce interiérů zaujme zejména nádherný taneční sál s renesančním stropem přeneseným z Dobrovice na Mladoboleslavsku, zbrojnice, černá kuchyně…, v Červené baště a kapli se zachovaly nástěnné malby ze 16. století.

Foto: Jiří Strašek, volné dílo, CC BY-SA 4.0

Taneční sál s kazetovým stropem, prostor sloužil jako sýpka

Strop se na Švihov dostal po 2. světové válce, kdy bylo rozhodnuto, že hrad bude zpřístupněn veřejnost, což se stalo v roce 1952.

V hlavním sále původní kazetový strop chyběl, památkáři věděli, že dva podobné stropy jsou uskladněny v sýpce města Bělá pod Bezdězem.

Čtyři velké stropy nechal zhotovit pro valdštejnské zámky roku 1581 Jindřich Valdštejn pro zámek v Dobrovici, který poté vlastnili Thurn-Taxisové.

V Bělé se nacházely dva stropy rozložené na jednotlivé desky. Jeden z nich se dostal na Švihov, kde ho náročně složili a opravili.

Foto: Vratislav Konečný

Švihov

Po velké rekonstrukci

V roce 1993 byla znovu zahájena jeho oprava, ta se protáhla na 30 let, dnes ho vidíme v celé jeho nádheře.

To je pokoukání pro dospělé, děti mají rády expozici o filmu Tři oříšky pro Popelku, který se na nádvoří hradu částečně natáčel.

Pro návštěvníky jsou připraveny čtyři prohlídkové okruhy, v dětské verzi se nabízí projížďka na loďce v plavebním kanálu kolem hradeb.

Foto: šifra 73JSt51, volné dílo, CC BY-SA 4.0

Celkový pohled na vodní hrad Švihov

Vodní pohroma

V roce 2002 se Švihov při rozsáhlé povodni stal opravdu vodním hradem. Voda poničila v obci mnoho domů, kvůli těžkému poškození statiky jich museli 16 strhnout. Bylo zaplaveno centrum, hasiči rozváželi na lodích pitnou vodu, jídlo a léky. Hrad odolal, ale voda byla rozlita v okolí a zasáhla hospodářské zázemí.

Bartošek z Drahonic byl český kronikář a válečník, zemřel 1443

Pocházel z rytířské rodiny, která vlastnila tzv. manské statky (tj. lenní statky) na Karlštejnsku. Do husitských válek se dostal jako voják na katolické straně. Roku 1421 působil v posádce, která se snažila držet Pražský hrad, po ústupu byl ve vojsku, které hájilo hrad Karlštejn. V roce 1426  pravděpodobně opustil vojenskou službu (ze zdravotních důvodů).

Kronika Bartoška z Drahonic – latinsky, latina této kroniky je syrová až drsná. Popisuje roky 1419 –1443. Kronika neřeší celkovou situaci, ale popisuje, co Bartošek viděl a slyšel. Tato kronika bývá občas kritizována jako primitivní (bez politického a uměleckého rozhledu), ale na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že se jedná o jedinou kroniku z Čech z této doby, tím se stává nesmírně důležitým pramenem o husitství . Ke kronice jsou připojeny české i latinské krátké zprávy o jednotlivých letech (1310–1464), z nichž některé pravděpodobně pocházejí od Bartoška. /wikipedia.cz/

vodní hrad Švihov - Časopis Země světa, 2023

David a Soukup: Špalíček výletů hrady a zámky, 2018

hrad-svihov.cz

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz