Klášter v saském Marienthalu také vyplenili husité

Také píšu vědomě, protože kam kalich vstoupil, tam tekla krev.

Prvním husity vyrabovaným klášterem, který zpustošili a upálili zde 12.ledna 1421 i pětici mnichů, byl cisterciácký klášter ve Velehradě.

Považovali ho nejen za místo hříchu, ale i bohatství. Přitom řeholníci žili chudě a zachovávali řeholi.

Řádění hord brzy znalo celé království, mniši si předávali zprávy o pohybech tlup a snažili se dostat do bezpečí. Přitom se snažili ukrýt i liturgické předměty, po kterých husité jako kořisti pátrali.

Jejich řádění se nevyhnuly ani kláštery za hranicemi, roku 1427 prosperující klášter cisterciaček vyrabovala vojska táboritů a sirotků, jeptišky utekly do Zhořelce, vrátily se až po třiceti letech.

Ukryt v údolí Nysy

Nádherná a mohutná barokní památka, mluví se o nejsevernějším českém baroku, leží v mělkém údolí nedaleko Žitavy (Zittau) na břehu hraniční Lužické Nysy.

Dostanete se sem vlakem, momentálně je na trati výluka, takže jsem jel autobusem směrem na Zhořelec. Protože cesta vede menšími obcemi, viděl jsem mnoho nádherně udržovaných podstávkových domů, i těch „obyčejných“, všude čisto, pořádek. Taky areál obří elektrárny v Bogatynii, která je kontroverzním místem pro českou i německou stranu.

Po zhruba půlhodině jsem vystoupil na zastávce v obci nad rozsáhlým areálem. Je trochu skryt v údolí, nejlepší místo pro výhled na komplex je z vrchu nad ním, kde je postavena křížová cesta. To přes celkem rozsáhlou vinici uvidíte architektonický skvost. Bohužel v roce 2010 byl zaplaven Nysou asi do dvoumetrové výše, ale už je zase komplexně opraven.

Proč cesta do Marienthalu?

Cisterciácký klášter Maeienthal/Mariino údolí založila roku 1234 spolu se svým manželem Václavem I. česká královna Kunhuta Štaufská. Původní románský klášter byl skromný, cisterciáci dostávali pozemky, které svou prací rekultivovali, místa vyklučili a pozemky rozšiřovali, v místech převážně podmáčených a většinou u vodních toků.

Kunhuta byla dcerou německého krále Filipa IV. Švábského, zavražděného v roce 1208. Zločin zřejmě dal podnět k založení kláštera.

Když vstoupíte velkou branou do rozsáhlého barokního dvora, kterému vévodí uzavřený mariánský kostel, protože Panna Maria je zdejší patronkou, nabydete dojmu perfektně fungujícího hospodářského komplexu.

Aby společenství prosperovalo, daroval král Václav I. v zakládací listině klášteru několik vsí, v té době byl kraji značně liduprázdný, a nechal ho vyjmout z podřízení míšeňské dieceze. Což bylo asi hodně podstatné.

Královský dar

Tady se objevuje na scéně jako potvrzující svědek Častolov z Žitavy, která patřila Království českému, jeden z prvních členů později velmi mocného rodu Ronovců, rozvětveného do pánů z Dubé …

Z královské darovací smlouvy „… tak ať všichni přítomní i budoucí vědí, že já, královna Kunhutis, po úspěšné poradě s naším drahým Pánem a Manželem, králem Watislausem, a se souhlasem našich dětí, pro spásu našich duší a duší našich rodičů, cisterciáckého řádu pro klášter zvaný Údolí Panny Marie, a zasvěceným jeptiškám, a pod kázní Řádu, sloužím Bohu tam, panství Syfriditorph znamená darovat se vším svým příslušenstvím obdělávanou i neobdělávanou půdu, cesty i necesty, pole, louky, vody a příkopy, lesy a rybářství, mlýny a se vším užívacím právem, které vznikne nyní i v budoucnu a může být přidáno (dalším) výkupním právem nebo štědrostí dobrých lidí.“
Další panovníci se vůči fungování nijak nevymezovali, zajímavou postavou pro fungování kláštera byla Markéta, dcera Jindřicha z Lipé, zřejmě na krátko zdejší jeptiška. Česká stopa pokračuje Janem Lucemburským, ten potvrdil dosavadní výsady, polepšil je o soudní pravomoc.

Oblíbené místo císaře Karla IV.

Král svěřil ochranu Janovi z Donína, což byl další důležitý rod v Království.

Hodně se o fungování zajímal císař Karel IV., který měl vztah k blízkému hradu v Oybině nedaleko Žitavy.

Nedalekému městečku Ostritz, kam jsem se z kláštera kolem řady nádherně opravených a udržovaných podstávkových domů podle Nysy později vypravil, udělil právo svobodně vařit a prodávat pivo, to ale také vařili v Marienthalu, mohli péct chleba (?) a prodávat sůl.

Klášter prosperoval až do roku 1427, kdy přišli výše zmínění husité.

Když se jeptišky vrátily, pozvolna klášter opravily, takže opět fungoval.

Za branou jsem se zašel podívat do rozsáhlé budovy, v přízemí je velmi příjemná jídelna a kavárna.

Nádvoří je obklopeno budovami, v rohu uvidíte i dřevěnou, nejstarší část kláštera.

Řízné a chutné pivo

Velké je informační centrum, soustřeďuje nejen náboženské předměty, obrázky, růžence, sošky, literaturu, ale také zcela světské věci, včetně výborného piva, likéru a lihovin. Klášterní pivo St. Marienthaler Klosterbräu se vařilo od roku 1357, od roku 2008 vaří v nedalekém Eibau, licenci na výrobu podle původní receptury převzal soukromý pivovar Privatbrauerei Eibau i.Sa. GmbH.

Sestry si mok dopřávají jednou týdně v neděli odpoledne.[

Pivo je fakt dobré, hezky chlazené ho najdete i v hospodě Klosteschenke před klášterní branou, ale ceny pokrmů mě trochu odradily.

Klášter je ekonomicky soběstačný, má vlastní pekárnu, pilu, vinohrad a zahradnictví, dokonce vlastní vodní elektrárnu. Můžete se tu také ubytovat.

Krásný je interiér kaple, byl jsem tu sám, mezi svatými a obrazy a oltáři. Ani se mi z toho ticha nechtělo.

Když se v Německu šířila reformace, klášter odolal pokusům o zrušení.

V roce 1683 vyhořel, ale byl znovu obnoven.

Jeptišky musely uprchnout, tentokráte před Sasy, do Čech do Zákup, to se psal rok 1707.

Zrušení klášter unikl i při sekularzaci v letech 1801 až 1803 na základě ochrany saské královské rodiny.

Novodobá historie

V novodobé historii tu byl od roku 1838 sirotčinec, jeptišky plnily roli vychovatelek a učitelek.

Blízkost Nysy přinesla v roce 1897 ničivou po

vodeň, poté odešly některé sestry na Moravu do Tišnova, zřídit nový klášter.

Abatyše zabránila zničení vojsky SS

Druhá válka se na Marienthalu také podepsala, byl tu lazaret pro německé vojáky, na konci války přišli příslušníci SS, že vyhodí objekt do povětří, ale abatyše, se postavila na odpor, že v tom případě to bude i s jeptiškami. Tak zdemolovali aspoň most přes řeku. Přece neodejdou bez pořádného výbuchu.

Klášter unikl zničení, nově vzniklá NDR měla o řízení života ve státě dělníků a rolníků jiné představy, opět přišel pokus Marienthal zrušit.

Nakonec se situace uklidnila, předseda vlády NDR potvrdil veřejnoprávní status kláštera St. Marienthal díky jeho nepřetržité existenci, který nacisti zrušili.

Jeptišky zde v roce 1955 otevřely „Domov důchodců sv. Josefa“ pro 60 žen a dívek s mentálním postižením. V roce 1977 se sem přestěhovali i mladí muži s mentálním postižením.

Zneuctění prasaty

V areálu místní zemědělské družstvo zřídilo prasečák. Na jeho místě jeptišky zřídily biblickou bylinkovou zahradu.

Marienthal nezničila ani povodeň z roku 2010.

Křížová cesta

Nad areálem se rozprostírá nejjižnější německá vinice, na vrchu nad ní je nádherná křížová cesta. Tu nechala postavit v roce 1728 abatyše Klára Mühlwenzelová.
Třináct zastavení je uspořádáno osově podél široké, zužující se cesty směrem ke skupině ukřižování na vrcholu.

Jedinou jeptišku, kterou jsem viděl, byla paní v seniorském věku, která kolem mne profrčela na kole.

Z kláštera jsem šel kolem Nysy a podstávkových domů do nedalekého města Ostritz, odtud autobusem do Löbau. Výhodná je jízdenka Elbe/Labe, s ním „skáču“ z busu na bus nebo vlak, podle toho, co zrovna kam jede.

Husitský přístup ke klášterům

Vavřinec z Březové (asi 1370  – asi1437), spisovatel husitské doby , autor Písně o vítězství u Domažlic a Husitské kroniky. Byl historikem husitského hnutí. Jeho české i latinské spisy se dají považovat za víceméně věrohodné. V Husitské kronice píše:

„Kláštery jsou peleše lotrovské a že byly založeny zle proti zákonu Kristovu, protože Kristus rozkázal svým učedníkům a skrze ně všem kněžím, aby se nezavírali, ale šli po všem světě, kážíce a křtíce ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. A proto mají věřící všechny kláštery, ať obdarované, ať mnichů žebravých, z kořene vyvraceti a ničiti, aby mniši a bratří šli po celém světě kázat evangelium.“

Zmar a zkáza

V letech 1421–1424 bylo v Čechách a na Moravě zničeno 14 benediktinských klášterů a 18 proboštství, přičemž bylo usmrceno přibližně 674 řeholníků a řeholnic. Dále husitská vojska zničila 16 premonstrátských klášterů, ve kterých zemřelo snad 575 řeholníků a řeholnic. Cisterciáckých klášterů a proboštství bylo zničeno 33, pobito bylo 3884 řeholníků a řeholnic. Augustiniáni přišli o 40 klášterů a 450 členů řehole. Zpustošeno bylo i 44 klášterů minoritských, 37 dominikánských a 3 další kláštery jiných řádů, celkově v nich bylo pobito 550 řeholníků a řeholnic. Plenění klášterů pokračovalo i ve 2. pol. 20. let 15. století.

Wikipedie/husitské války

Zdroje

www.cokolivokoli.cz/9211-krizova-cesta-marienthal/

www.sasko-dovolena.cz/poi/klaster-st-marienthal-ostritz

www.kloster-marienthal.de

Vlastní