Králi Vratislavovi šli příbuzní po krku, nesnášeli se navzájem

Jméno Vratislav má význam „Ten, kdo vrací slovo.“ Toto jméno nosil jeden z nejvýznamnějších českých králů, který vystupoval jako kníže Vratislav II. Aby to bylo trochu zamotané, když získal královskou korunu znělo jeho jméno Vratislav I. Byl titulárním polským králem v letech 1085 až 1092. Jako kníže byl Vratislavem II., jako král Vratislavem I. (Wratislaus Primus Rex).

Kdy se narodil, nevíme, historici se dohadují o rozptylu v letech 1032 až 1035. Úmrtí je známo, v lednu 1092 se při lovu vážně zranil a zanedlouho zemřel.

Pohřbili ho na jeho přání pod tehdejší románskou bazilikou svatých Petr a Pavla, kterou nechal postavit. Ta se nedochovala, ani jeho palác, ale předpokládá se, že ho uložili do krypty. Zřejmě byla zničena při husitských válkách.

Na vlastní přání byl pohřben pod tehdy ještě románskou bazilikou sv. Petra a Pavla, kterou nechal vystavět. Jeho hrob se však, podobně jako zdejší palác, do dnešních dnů nedochoval. Má se za to, že krypta, v níž byl uložen, byla buď poničena nebo zcela zničena během husitských válek.

Z knížete králem

Ale vraťme se na Pražský hrad, kde se v  rozestavěném chrámu svatého Víta 15. června roku 1085 ozývá z hrdel dvořanů a církevních osob třikrát opakované oslavné zvolání: „Vratislavu, králi českému i polskému, vznešenému a mírumilovnému, od Boha korunovanému, život, zdraví a vítězství.“

Knížeti vložil královskou korunu na hlavu Egilbert z Ortenburgu, trevírský arcibiskup. Dva měsíce předtím se konal v Mohuči dvorský sněm, na němž Přemyslovci udělil za věrné služby císař Jindřich IV. K tomu přibyly povinnosti doprovázet s družinou panovníka na korunovačních cestách do Říma, nemusel však do říšské pokladny odvádět povinné poplatky. Sice to bylo zpečetění vazalství, ale český král byl blízko dějů, které hýbaly politikou. Zkrátka mohl vidět Jindřichovi zblízka do karet a o to šlo. K české královské koruně získává Vratislav titulárně i polskou!

Korunovaci popisuje ve své Kronice české (latinsky Chronica Boemorum) sepsané v letech 1119 až 1125 děkan svatovítské kapituly Kosmas. Jedná se o první literární dílo věnující se historii českého národa. Začíná příchodem Čechů na naše území a končí roku 1125 smrtí knížete Vladislava I. V tom roce umírá i Kosmas. „Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního sídla Prahy a dne 15.( června při slavné mši svaté pomazal Vratislava, oděného královskými odznaky, na krále a vložil korunu na hlavu jeho i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho.“

Korunu dostává i Vratislavova třetí manželka Svatava.

Koruna, kterou panovníkovi položil na hlavu arcibiskup, byla měděná, až později se vládcům dostávalo stříbrné či zlaté. Ty se ale nezachovaly

Koruna není dědičná

Vratislav II. se stává prvním českým králem z přemyslovského rodu. Jenže jeho koruna není dědičná, po několika letech vzestupu přicházejí špatné časy.

Než k tomu došlo, vykonal Vratislav mnoho dobrého a postaral se o to, že jsme byli jednou z nejvyspělejších zemí ve střední Evropy. Než se druhorozený syn knížete Břetislava I. dostal na trůn, musel si projít trnitou a složitou cestou. Jeho matkou byla Jitka/Guta ze Schweinfurtu, kterou Břetislav unesl. Tato událost se objevila v mnoha verzích, většinou romanticky pojatých v literatuře, malířství, a dokonce i ve filmu.

Neměli to snadné

Břetislav byl synem knížete Oldřicha, který si vzal za ženu pradlenku Boženu, Gutu nemohl získat oficiálně kvůli svému nízkému původu, tak zvolil únos z rodinného kláštera.

Vratislav měl bratry Spytihněva II. Otu Olomouckého, Konráda I. Brněnského a biskupa Jaromíra.

Kníže Oldřich ustavil stařešinský princip následnictví, role v rodině byly jasně dány. Ale ne akceptovány, Vratislav se musel spokojit se správou olomouckého údělu, Spytihněv II. je velmi ambiciózní Vratislava donutí ke zřeknutí se vlády na Olomoucku, ten nakonec musí prchnout do Uher. Při tomto útěku zemře jeho první manželka, která cestou potratí, její jméno kroniky nezaznamenaly. Vratislav se náhle ocitá bez podpory na konci sil.

Vše vyřeší sňatek

Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Na uherském dvoře se seznámí s dcerou krále Ondřeje II. podle Kosmy „sličnou a pro manželství již dospělou“ Adlétou (1040 až 1062). Proč si ho Ondřej tak oblíbil, není moc jasné, v té době byl bez perspektivy.

Od manželek se čekalo, že porodí následníka trůnu, když to byly dcery, sloužily k provdání do okolních států, aby se rozšiřoval vliv panovníka a uzavíraly se další důležité svazky.

Sňatku se zalekl Spytihněv, který se obával, že se bratr s uherskou pomocí zmocní celé Moravy. Proto mu vrátil olomoucký úděl, aby ho takříkajíc uplatil a uchlácholil.

V roce 1061 Spytihněv umírá, zřejmě po zranění, které utrpěl při bojích s Poláky.

Spytihněv byl tedy mrtev, ale sourozenci se neustále drali o větší kus moci.

Známé jsou Vratislavovy spory s mladším Jaromírem (1040 až 1090).

Na nátlak bratrů Konráda I. Brněnského a Oty jmenuje Jaromíra pražským biskupem. Tomu to ale nestačí a snaží se o zrušení olomouckého biskupství, které dost složitě a namáhavě Vratislav v roce 1063 založil.

Jaromír nesnáší konkurenci a vytáhne s vojskem na Olomouc.

To už dojde trpělivost papeži Řehoři VII. a vkládá se do tahanic. Výsledkem bratrských různic je, že Vratislav přenáší své královské sídlo z Hradu na protější vyšehradskou skálu. Nesnáší Jaromíra, jehož rezidence stojí na Pražském hradě.

Vratislav si vysloužil po boku Jindřicha IV. politické i válečné ostruhy při pomoci potlačení německé šlechty v Sasku, Durynsku, Bavorsku.

Lev i liška zároveň

Císaři pomáhají čeští vojáci při dobývání Říma roku 1083. Také bojují s přívrženci papeže, kteří se obrátili proti Jindřichovi. Služby císaři se vyplácejí, od Jindřicha získává jako úděl Rakousko. S tím dosahuje i na královskou hodnost, nejen v Čechách, ale také v Polsku.

Vratislav se hodně věnuje zahraničí, doma proti němu stále brojí bratři Jaromír a Konrád. Tyhle spory ho stále více vyčerpávají.

Král, o kterém polský kronikář prohlásil: „Je to český lev s lstivostí lišky.“ Umírá v lednu 1092, kdy podléhá zranění utrpěném na lovu.

Jeho smrtí končí doba prosperity království. Korunu po sobě nezanechá, nebyla dědičná.

Králův příběh je zaznamenám v Kosmově Chronica Boemorum, sepsána byla v letech 1119 až 1125. Jedná se o první literární dílo o českých dějinách. Začíná příchodem Čechů na naše území a končí smrtní knížete Vladislav I.

Královna Svatava

První českou královnou byla Świętosława či Svatava Polská. Narodila se mezi léty 1046 až 1048, otec Kazimír pocházel z rodu Piastovců, matka Dobroněga byla dcerou kyjevského knížete Vladimíra Rurikovce.

Svatavinou prababičkou byla Doubravka Přemyslovna, takže Polka byla příbuznou Vratislava. Jméno Svatava dostala až sňatkem s Vratislavem. Ten proběhl po smrti Adléty někdy v roce 1062 nebo 1063.

Vratislavovi bylo třicet a měl tři dcery a syna.

Svatavě bylo mezi 15 až 19 léty, možná i více. S Vratislavem měli syny Boleslava, Bořivoje, Vladislava, Soběslava a dceru Juditu.

Nejraději měla Soběslava, všechny vychovávala v horlivém křesťanství, hluboce věřící byl i Vratislav. Krom založení olomouckého biskupství obnovil slovanskou liturgii v sázavském klášteře, na Vyšehradě, kam se přestěhoval, nechal postavit kostel svatých Petra a Pavla.

Vratislav II. vládl jako král 6 let. Všichni středověcí šlechtici vyhledávali jako největší kratochvíli lov v sedle koně. Vratislav si v lednu 1092 vyjel na štvanici, spadl s koně a napíchl se na větev. Záhy zemřel.

Svatava byla vdovou přes třicet let. A protože Přemyslovců bylo najednou dost, všichni chtěli trůn, přitom na něj měl podle seniorátu legitimní právo syn Břetislav II. z manželství s Adlétou. Byl přece nejstarší mužský Přemyslovec. Po osmi letech celkem úspěšné vlády ho v roce 1100 na lovu zavraždili, prsty v tom měl mít konkurenční rod Vršovců, které poté vyvraždili zřejmě Přemyslovci.

Před smrtí rozhodl Břetislav, že jeho následníkem bude nevlastní bratr Bořivoj.

Svatava v té době asi žila na Moravě, neví se to určitě, ale konečně měla na trůnu vlastního syna.

Věčné sváry

Bratři Bořivoj, Vladislav a Soběslav stále mezi sebou bojovali, Svatava stále jejich spory korigovala, to ale na ni bylo moc.

Zemřela ve velmi úctyhodném věku kolem 80 let, dožila se i vítězství syna Soběslava I. nad Němcem Lotharem III. u Chlumce v roce 1126.

Název rodu „Přemyslovci“ vymyslel a rozšířil až v 19. století obrozenec a historik František Palacký Přemyslovci se takto sami nenazývali, ani tak ve své době nazýváni nebyli. Byla to první česká knížecí a královská dynastie, s počátkem tzv, odnepaměti do 4. srpna 1306, kdy byl v Olomoucí zavražděn Václav III.

Panovali i v Rakousku, Polsku a Uhrách. V ženské linii se přenesla rodová linie sňatkem Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským na lucemburskou dynastii.

REITINGER, Lukáš. Vratislav. První král Čechů. Praha: Argo, 2017

Bláhová Marie; Frolík Jan, Profantová Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197, Paseka

WIHODA, Martin. První česká království. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015

cs.wikipedia.org/wiki/Vratislav II.

.

.