Která panna dala název saskému Frauensteinu?

Ženský kámen, německy Frauenstein, je malé krušnohorské saské městečko ležící nedaleko české hranice. Na Moldavu je to asi patnáct kilometrů po příjemně se klikatící asfaltce, když byste vzdálenost směrem k severu zdvojnásobili, přijedete do Drážďan.

Mariánský symbol?

Ve znaku má město ženskou postavu s liliemi v ruce, podle svatozáře a oděvu by to měla být Panna Marie. Lilie znamenají symbol čistoty a počet asi svatou Trojici.

Pokud se budete v oblasti pohybovat, návštěva celkem rozsáhlé hradní zříceniny stojí za pár minut času.

Slavný výrobce varhan a zároveň varhaník

Vstupenku do ruiny zakoupíte v informačním centru na náměstí, zde se také nachází muzeum rodáka Gottfrieda Silbermanna, jednoho z nejvýznamnějších německých barokních varhanářů a výrobců klávesových nástrojů. Silbermann postavil první německé fortepiano a podnítil stavitele hudebních nástrojů B. Cristoforiho k vynálezu klavíru.

Do muzea jsem tam nezavítal, Silbermann má na náměstí pomník.

Po zakoupení vstupenek nás odvedla paní průvodkyně k turniketu, jímž jsme se dostali na vlastní hrad.

Mezi hradními zdmi

K orientaci sloužil zapůjčený text v češtině. První zmínka o osadě pochází z roku 1218, kdy je zmiňován kněz Henricus de Vrounsten, tedy Jindřich z Frauensteinu. Hrad je jmenován až roku 1272 jako Castrům Vrowenstein, tehdy bylo vše buď burg, nebo stein, čeští šlechtici podlehli této módě pojmenovávali své sídla po německém způsobu, i ikonický Karlův Týn to odnesl ve tvaru Karlštejn. Později přibyly tvary Vrouwenstein v roce 1321, Vrowinstein roku 1385, Frauwinstein roku 1405, Frawenstein v roce 1424 a pozdějšímu názvu bližší ffrauwenstein v roce 1439.

To už procházíme průjezdem kolem zámku, kam se po opuštění hradu nastěhovala šlechta.

Hradbou se dostáváme do prostranství pod hradem, odtud stoupá stezka k rozsáhlé ruině.

Strážní hrad

Hrad postavili na příkaz míšeňského markraběte, měl být centrem kolonizace okolních Krušných hor. Samozřejmě plnil i úlohu strážního hradu, tak jako to bylo na české straně, kdy pevnosti střežily části obchodních stezek z Freibergu přes Hrob do Teplic a posádka měla odstrašovat případné lapky. Později se dozorovala i poštovní cesta.

Po chodníčcích stoupáme do nitra hradního paláce, informační tabulky osvětlují svými texty jednotlivé části hradu. Z ruiny je částečný výhled na město, směrem k Drážďanům část Saska, zvlněnou krajinu směrem k české straně.

Obec prosperovala, roku 1411 obdržela status města, právo várečné a mohla pořádat trhy.

Posledním majitelem hradu byl Heinrich von Schonberg, který si nechal v letech 1585 až 1588 1585 až postavit renesanční palác.

Ohnivé peklo

Město, jako mnoho jiných, postihl třikrát velký požár. Ve středověku asi neexistovala lokace, kde by několikrát nehořelo. Hrad podlehl ohni v roce 1728.

Nejhorší oheň zničil více než polovinu města Frauensteinu v říjnu 1869, tehdy shořely i nádherné Silbermannovy varhany.

Krom historického náměstí , kde stojí historizující radnice a kostel, tu mnoho zajímavého není.

Za zastavení to ale stojí, mají tu dobrou zmrzku, dobře se jí na náměstí v Goldener Stern.

Na Mapách.cz se někdo rozčiloval, že mu nikdo nesdělil, kde se prodávají vstupenky, musel by se vrátit pár desítek metrů do infocentra. S výkřikem „Už nikdy více!“ to Sasům nandal.

Otevřeno od května do října.

Zdroje

cs.wikipedia.org/wiki/Frauenstein_(Sasko)

Vlastní, po prolezení zříceniny