Tip na výlet: Nicotný Litýš, mohutný Žižkův Kalich a nádherné Ploskovice

Ale říkal jsem si, co kdyby mě ruina, která zbyla podle infotabule z unikátního Vartenberkova hradu, příjemně překvapila. Nestalo se tak.

Litýš proti Kalichu

Na kopci nad nedalekým Třebušínem stojí rozsáhlé hradiště, které si nechal ve chvíli neválčení postavit na místě staršího objektu v roce 1421 hejtman Jan Žižka a nazval ho Kalich. Podle této na svou dobu velmi moderní pevnosti se také psal – Jan Žižka z Kalicha. Na Kalichu a jeho rozsáhlém předhradí sídlila velmi početná posádka. Bylo to tvrdé jádro hejtmanových mužů, k nimž se při výpravách přidávala další vojska, povětšinou z městských svazů. Přestože se udává, že slepý vojevůdce nevlastnil krom hradu žádný majetek, je doloženo, že ke Kalichu patřily vsi Býčkovice s okolními osadami, polnostmi, lesy, rybníky a dalším majetkem. Proč si Žižka vybral zrovna tento hrad, stranou dění, je nezodpovězená otázka. Mohl po dobytí zabrat lepší místo, jako to činili jiní hejtmani – třeba husitský magnát Jakoubek z Vřesové, Čapek ze Sán nebo Mikuláš z Lobkowicz zvaný Chudý či Mikuláš Trčka…

Tady je to Vartenberkovo

Kalich vyrostl na katolickém území, kde vládli Vartenberkové, ti také měli na severu rozsáhlá území. Postavili jako protiváhu Kalichu dva menší hrady, Litýš a Pannu, prý výborně a moderně opevněné, stavělo se v letech 1421 a 1422, to již hejtman válčil jinde, ale posádky všech tří objektů mezi sebou bojovaly v třebušínském údolí. Hrady držel Zikmund z Vartenberka.

Litýš vyhořel v roce 1435, poté byl opuštěn. Pannu husité dobyli a byla jejich velkou oporou, byl to mohutný hrad, po kterém nic nezbylo, jen holá skála.

Po kratším nenáročném výstupu jsem stál před bloky velkých skal, z jedné strany stojí část mohutné kamenné hradby, v ní dva otvory. Na vrcholu kopce, který je zarostlý, neuvidíte skoro nic. Další šutry, ale jinak nic, tráva vysoká, taková klíštěcí. Kolem objektu vede hluboký zarostlý příkop. Nakonec se vydala na ruinu vnučka, snad objeví nějaké pozůstatky, které jsem přehlédl. Vyfotila šest čmeláků, čtyři brouky a jednoho motýla. Prostě Litýš nebyl žádnou výhrou.

Čí je pravda boží?

Jen krátce o Žižkově sídle o  Kalichu. Zdola byste neřekli, jak velká ruina se na kopci s táhlým únavným stoupáním skrývá. Pohled z hradeb za tu námahu stojí.

V letech 1421 až 1423 se na Litoměřicku hodně a velmi tvrdě bojovalo. Většina Evropy sledovala, co se děje v Čechách, kterým se všichni obloukem vyhýbali. Po smrti krále Václava IV. nastal obrovský zmatek, země byla bez panovníka, chiliastičtí kazatelé slíbili příchod Vykupitele a nastolení království nebeského pro vyvolené. A těmi chtěli býti všichni, hlavně ti nemajetní, negramotní a snadno manipulovatelní.

Nazývali sebe sama božími bojovníky, pojem husita přišel o hodně později. Jenže království nepřišlo, deziluze byla veliká, ale běh událostí nešel zastavit. Po nějaké době již nešlo o odkaz Husův a výklad Písma, ale o jejich pravdu, která byla ta pravá, jediná. A o kořist.

A tak se táhlo od města k městu, vyhrožovalo, drancovalo, zapalovalo a mordovalo. A katolíci, kteří vyznávali téhož Boha, jenže okázalého, předkládaného nenasytnou církví, to chátře, jak ji nazývali, měrou vrchovatöu opláceli. Kališníci potřebovali ovládnout Litoměřice, klíčové město na severu.

Žižka si zde vytvořil základnu

Třebušínsko ovládal Křišťan ze Žernosek, Žižkův spojenec. V roce 1421 sem hejtman přitáhl a snažil se Litoměřice dobýt. Po neúspěchu se rozhodl zřídit zde svůj opěrný bod, a tak obsadil vrch nad Třebušínem, kde stál dřevěný hrádek. Využil jeho základy a kopec s vlastním hradem opevnil.

Nechal zbudovat protáhlé zemní opevnění, na začátku úzký koridor, který se rozšiřoval. K obraně měla být využitá těžká děla, fortifikace se lišila od ostatních hradů. Místo na maltu poskládaných hradeb se využily zemní náspy z nasucho vyskládaných trachytových desek. Na jejich korunách byly postaveny dřevěné nástavby.

Z lesa vycházím kolem předsunutého obranného postavení pod velkou skálu, ta vymezuje na severní straně plochu nádvoří. Nade mnou by se, podle rekonstrukční kresby, měla tyčila válcovitá věž s patrem na krakorcích, tvarem připomínající kalich. To by mělo být i symbolem hradu a hejtmana – Žižka z Kalicha. Jenže v roce 2016 se ukázalo, že tu stál samostatný objekt s náspy, roubenými stavbami, okopy a srubem. To není na žádném hradě v Evropě.

Odtud se dala kontrolovat situace v době, kdy by nepřítel obsadil předhradí. Věž střežila severní přístupovou cestu, která vedla dvěma branami. Obrana je neuvěřitelně prokombinovaná, prostor se dal postřelovat ze všech stran. Vrcholové skalisko, na něž jsem vystoupal úzkým příhradkem, nese samotné jádro hradu, které je dost komplikované. Hlavními objekty byly dvě věže stojící na protilehlých skalách.

S rekonstrukcí pomáhali i odsouzení

Na jižním okraji plošiny stávala hranolovitá věž, zřejmě Žižkovo obydlí. Před pěti lety, když jsem tu byl, jsem stál jen na skále. Mnohé se od té doby změnilo zásluhou společnosti Hrady Českého středohoří s podporou dalších institucí.

Oblíbené letní sídlo Habsburků

Z monumentální Žižkovy pevnosti je to pár kilometrů ke státnímu zámku v Ploskovicích. V sobotu se zde jel veteránský závod o Pohár hraběte Chotka, nádvoří v parku bylo plné auto a motoveteránů, v obci se téměř nedalo zaparkovat, krom toho tu měli klání i cyklisté.

Ploskovice jsou jedním z nejhezčích českých zámků, ukryté v romantické krajině Českého středohoří.

Do několika řádek textu se nedá vměstnat historie zámku, prohlídka zámeckých pokojů s plným výkladem trvá asi hodinu a že je toho k vidění. Donedávna byla expozice svozová, co na kterém objektu nebo v depozitaři bylo použitelné, to šlo na Ploskovice. Památkáři ale „vyzbrojili“ státní zámek s přihlédnutím k dokumentaci co nejvěrnějším mobiliářem.

Dalibor na scéně

Přeneseme se o staletí zpět. Ploskovice se zapsaly i do dějin, to bylo v době, kdy tu stávala menší tvrz.

Adam Ploskovský z Drahonic se soudil se svým sousedem Daliborem z Kozojed. Ploskovský prý velmi utiskoval poddané, ti se vzbouřili a utekli k Daliborovi, alespoň ve verzi Jiráskových Starých pověstí českých. Pravděpodobnější je, že Dalibor malé povstání podnítil, aby se zmocnil vedlejšího majetku. Houslová nouze na Pražském hradě je opět v režii hronovského literáta a upravovatele dějů, doba si žádala činy hodné rytířských reků Čechů.

Po Bílé hoře byl majetek cílem mnoha vítězů na císařské straně, například neuspěl Valdštejn, v roce 1663 panství získal sasko-lauenburský vévoda Julius Heinrich.

To byl na zámku ještě klid, vítr tam vnesla až jeho vnučka, toskánská vévodkyně Anna Marie Františka. Po rozpadu manželství se ze Zákup přestěhovala na Ploskovice, od roku 1720 začala s jejich monumentální přestavbou. „Tunel Ploskovice“ údajně spolkl na tu dobu neuvěřitelnou sumu milion zlatých. Aby na to nikdo nepřišel, spálila účty. t! S doklady zmizelo i jméno stavitele, kdo nádheru spáchal, se vedou dohady. Možná Dienzenhoferové, výmalba je od V. V. Reinnera.

Dobrotivý Ferdinand

Nynější podobu zámek získal po přestavbě, kdy se sem nastěhoval Ferdinand I. Dobrotivý s chotí. Pro jeho prostotu mu Vídeňané přezdívali Hlupáček.

Císař Ploskovice i nedaleké Zákupy využíval po své abdikaci v letech 1854 až 1878. Poté majetek přešel na jeho synovce, císaře Františka Josefa I., v jehož prospěch Ferdinand abdikoval. Habsburkové zámky využívali jen jako letní sídla.

Po válce byl zámek zestátněn

V listopadu 1918 chtěl německý Bürgerwehr z Litoměřic Ploskovice odtrhnout spolu se sudetským územím od nově vzniklého státu. Němci to tu značně zdevastovali. Za protektorátu v zámku sídlila partajní politická škola Napola, Nationalpolitische Erziehungsanstalt, elitní nacistická škola. Na ni se dostávají jen ti nejlepší, nejoddanější a nejsilnější z německé mládeže.

Státním zámkem se Ploskovice staly již v roce 1918, veřejnosti byly zpřístupněny až v 60. letech minulého století. Po válce tu sídlil i státní statek.

Objekt byl prázdný, na nynější podobě se pracovalo po řadu let.

Jednou z největších pozoruhodností jsou v přízemí zbudované umělé vodní jeskyně s nádhernou výzdobou (grotty, samostatný prohlídkový okruh) a arkádová galerie v podobě račích klepet, která vychází do stran z přízemního vestibulu.

Zámecký park architekti koncipovali jako malé Versailles, s četnými vodotrysky, kašnami, a rybníkem. Po parku se procházejí a poletují pávy. V bývalém úřednickém domě se nacházejí zámecká pokladna s prodejem suvenýrů a skvělá cukrárna, kavárna a bistro. A toalety!

Ráj filmařů

Zámek je to přenáramný, točilo se tu mnoho tuzemských i zahraničních filmů. Namátkou – Čertova nevěsta, Duch nad zlato, Jezerní královna, Odcházení, Jára Cimrman, ležící spící, Rusalka, část seriálu První republika, Amadeus, Červený bedrník, klip tu točila i Celine Dion.

Další tipy na výlety:

Litoměřice s velkou koncentrací památek, vrch Radobýl, město Úštěk, pevnost Terezín, Konojedy s obnovovaným zámkem a kostelem, vedle přírodní památka Konojedské bochníky- čedičové útvary. Skanzen Zubrnice, vrch Kalvárie nad Úštěkem a zříceniny Helfenburka…

Špalíček výletů: Hrady a zámky, Soukup a David, 2018

Hrady bez ohrady, Soukup a David, 2021

Čas hradů v Čechách, Universum, 1996

cs.wikipedia.org/wiki/Kalich_(hrad)

cs.wikipedia.org/wiki/Litýš

Výklad průvodce

Informační tabule