Sardinii právem nazývají Květem Středomoří, nabízí skvělou dovolenou

Sardinie nikdy nezklame. Je rozmanitá, má co nabídnout, turisté ale převážně vyhledávají pobřeží, nádherné písčité, někde i kamenité pláže. Zajímavé je i zdánlivě vyprahlé vnitrozemí, sem se pořádají zájezdy z pobřežních letovisek, většinou končící pikniky, kde víno teče proudem.

Zaostalý, dlouho opomíjený ostrov

Ostrovu dlouho trvalo, než si sem návštěvníci našli cestu. Částečně tomu napomohla i tradice krevní msty a banditismus, což byl velký problém, který se ale podařilo zvládnout. Městečko Orgosolo v kraji Barbagia, kde bylo jaksi centrum všeho zlého, je nyní vyhlášenou turistickou atrakcí, hlavně svými nástěnnými malbami, murales, na fasádách domů.

Za nimi turisté putují, vše působí nesmírně fotogenicky, každá z murales má své poselství. Místní sice občas hudrují, že mají po klidu, ale slušně na turismu vydělávají. O ovčákovi z města, který chce uniknout násilí, ale nakonec se sám stane banditou, natočil roku 1961 černobílý dost drsný film režisér Vittoria de Seta Bandité z Orgosola, snímek se tu stále připomíná.

Nyní vyhledávaná destinace

Sardinie se z hlediska turismu za poslední léta změnila. Sardové brzy pochopili, že mají co nabídnout, aniž by ztratili svou identitu.

Sever si oblíbili magnáti a známé osobnosti kulturního světa, pobřeží je v místech, kde to jde, závislé na turismu. Vyrostla tu řada moderních resortů, ale vše je zatím pečlivě regulované. Přesto na exponovaných plážích a v hlavních letoviscích už bývá v červenci a srpnu hlava na hlavě.

Sem se soustřeďuje návštěvnost, Sardinie je dobrou dovolenkářskou destinací, rozumné je přiletět sem před hlavní sezónou, v prázdninových měsících přistávají letadla hodně často, lodí připluje mizivé promile návštěvníků. Ti se těší na nádherné pláže, jsou i ale tací, kteří ani nevyjdou z perimetru ubytovacích zařízení a volno tráví na lehátkách bazénů. Co nejblíže baru a stánkům nabízejícím různé mlsky.

Turisté vadí i nevadí

Pestrá nabídka zážitků Sardinie přitom nabízí množství architektonických památek, hodně táhnou prehistorické megalitické stavby nuragi, divokou i zkulturněnou přírodu, skvělou středomořskou kuchyni, kvalitní vína a většinou příjemné domorodce. Občas sice hartusí, že mají turistů plné zuby, ale je to jejich hlavní zdroj obživy.

Zahraniční návštěvníci se zde objevili až v polovině 20. století, byli to převážně pevninští Italové.

Nejdříve přišli bohatí

Začalo to u Alghera, kde se nalézá pověstná Korálová riviéra.

Přístavní město působí autenticky svou starobylostí, fotografové se zde vyřádí. V 60. letech začala být Sardinie atraktivní pro společenskou smetánku, boháči si oblíbili zejména oblast na severovýchodě ostrova takzvané Smaragdové pobřeží.

Méně bohatí dovolenkáři využívají nabídky cestovek a vyrážejí na výlety třeba napříč ostrovem nebo podle pobřeží, kde navštěvují vyhlášené pláže. Někdy je na písku docela nával. Cestovky nabízejí krom pobytových a poznávacích zájezdů také aktivní cvičení většinou pro ženy, při tomhle vedru to bývá docela záhul. Ale účastnice si to pochvalují.

Nádhera pobřežních jeskyní a pláží

Velmi vyhledávanou atrakcí, pokud ji budete mít v dosahu, rozhodně ji nevynechte, jsou velké jeskynní komplexy přístupné povětšinou z moře.

Při minulé návštěvě ostrova mě okouzlila jeskyně Bue Marino. Je dosažitelná po moři jak z jihu, tak i ze severu, kde se nalodíte na jednu z mnoha bárek vyplouvajících z městečka Cala Gonone.

Čisté moře, měnící barvy azuru na azurovější a ještě víc azurovou s občasným průnikem smaragdové, je úchvatné. Tříšť mořské pěny občas šlehne do tváře, tedy pokud sedíte na přídi nebo u boků plavidla.

Míjíme pomalejší plavidla nebo lodě vracející se zpět, návštěva jeskynního komplexu většinou zahrnuje i výlet na jednu z nejhezčích pláží východního pobřeží Cala Luna. Její skalní jeskyně je motivem mnoha snímků lákajících na krásy Smaragového ostrova nebo také Květu Středomoří, jak se Sardinii přezdívá.

Zhruba po třech čtvrtích hodiny plavby přistáváme u ústí jeskynního komplexu, jehož název Bue Marino připomíná, že tady žila kolonie středomořských tuleňů. Jeho docela četná populace náhle zmizela, předpokládá se, že vlivem lidí.

Po vylodění následujeme průvodkyni na zhruba 1,5kilometrovou prohlídku obřích stalaktitů, stalagmitů a stalaktátů.

Co dokáže vytvořit ve vápenci voda

I když za námi jdou další výpravy, je tempo prohlídky volné, ne jako úprk ve slovinské Postojné, tam je to běh mezi přenádhernými útvary s dalšími účastníky jiného zájezdu v zádech.

Jeskyně Bue má tři větve, vznikla erozí řek, voda jedné z nich teče podle prohlídkové trasy, je sladká, a nakonec se mísí s mořskou vodou.

Podzemí je značně široké, půjdete po stezce v jednom místě přemostěné lávkou, v hladině velkého slaného jezera se odráží nádherná krápníková výzdoba. Popis krápníků je k ničemu, i když mají svá jména, s nimž průvodci operují, je možné, že vaše fantazie vykouzlí něco jiného.

Na konci trasy je sál zvaný Tulení pláž, tady se zvířata rozmnožovala.

Proslulá Cala Luna je o sezóně přelidněná

Po prohlídce jeskynního komplexu vyrážíme lodí k proslulé pláži Cala Luna. Vchody do několik desítek metrů hlubokých skalních oken jsou vidět z dálky.

Pláž je už docela zalidněná, ale bude tu v sezóně hůř. Je nádherně, téměř bíle písčitá, ovšem přístup do vody je oblázkový, kameny ujíždějí s přílivem a odlivem pod nohami. Do vody doporučuji mít obuv.

K největší „díře“ musíte kolem skaliska vodou, nebo skalisko přelézt. Každý si chce ikonické okno vyfotit, patřím mezi většinu. Lidí tak akorát, ten přístup návštěvníky trochu odrazuje.

U pláže je malé bistro, kousek ve vnitrozemí restaurace. Minerálka ve vedru, a to jsme tu byli před sezónou, působí jako živá voda.

Lodě přivážejí další „kolonizátory“, klid tu rozhodně není.

Asi za hodinu a půl se vracíme lodí zpět.

Večerní pohoda

Ve městečku, jehož promenádní část je rozložena na skále nad mořem, posedávají turisté a vychutnávají si příjemnou atmosféru, dobrou krmi a výborné víno. Je čas připravit se na večeři a procházku po pobřeží spojenou s pozorováním západu slunce.

S pomocí průvodkyně CK a magazínu Země světa.