Za pivní války roku 1380 ve Vratislavi došlo k první známé defenestraci

Na pivo si sáhnout nedáme!

Někdy stačí jen málo a už se prolévá krev. Jako ve Wrocławi /německy Breslau, slezkoněmecky Brassel, česky Vratislav/

Tady se konflikt mezi panovníkem a vratislavskou církevní kapitulou táhl od roku 1380 do roku 1382.

Záminkou bylo zabavení několika beček vyhlášeného svídnického piva na Vánoce 1380.

Pivní válka ve Vratislavi (historicky známá také jako popská válka, německy Breslauer Bierkrieg) byl středověký konflikt z let 1380–1382 mezi vratislavskými měšťany a římským i českým králem Václavem IV. na jedné straně a vratislavskou církevní kapitulou na straně druhé. Záminkou k celému sporu se stalo několik zabavených sudů vyhlášeného svídnického piva.

Vratislav v té době patřila pod Korunu českou a tamní městská rada držela přísný monopol na dovoz a prodej piva na území města. Tím chránila zisky místních právovárečníků a městskou pokladnu

Nejstarší osídlená část Vratislavi se jmenuje Dómský nebo také Katedrální ostrov, polsky (Ostrów Tumski), byl církevním územím vyňatým z městské jurisdikce, mniši měšťany dlouhodobě obcházeli. Pak přišly Vánoce roku 1380.

Lehnický kníže Ruprecht I. poslal děkanovi vratislavské kapituly, svému bratrovi Jindřichovi vánoční dar – několik sudů kvalitního piva ze Svídnice. Svídnické pivo (polsky piwo świdnickie) bylo nejslavnějším a nejexportovanějším pivem středověké Evropy. Pocházelo ze slezského města Svídnice (dnes Świdnica v Polsku), v té době součásti Koruny království českého, začleněna byla za vlády Václava IV.

Velká města zakládala Svídnické sklepy, hostince, kde se čepovalo pouze toto pivo, patřily sem například Praha, Vratislav, Toruň, Krakov, dokonce i italská Pisa.

Do Svidnické pivnice pod vratislavskou radnicí, která funguje dodnes, chodil na zlatavý mok král a pozdější císař Zikmund.

Mělo říz

Jednalo se o svrchně kvašené, pšeničné neboli „bílé“ pivo. Svidnické pivo bylo hodně silné, mělo kolem 8 % alkoholu, takže se po něm opít nebylo nic těžkého.

Zrání probíhalo několik měsíců v dubových sudech, mělo specifickou vůni a trvanlivost, což umožňovalo jeho transport.

Tento tekutý dar zabavila u Svídnické brány jako neproclené zboží městská stráž, krom nezaplacení poplatku bylo porušeno městské mílové právo. To byl závažný přestupek, na to města velmi dbala, z toho měla značné výnosy.

Vzali jste nám tekutý chléb, za to vám hrozí peklo

Vypadalo to na menší šarvátku, jenže sáhnout prelátům na pro ně svatou zrzavou vodu vyvolalo okamžitou naprosto nepřiměřenou církevní reakci.

Vánoce bez piva! To tedy je proti Bohu! Pivo sloužilo v postních dobách jako pokrm, někdy mělo kašovitou konzistenci, bylo výživné, nahrazovalo živočišné pokrmy.

Vratislavský biskup Václav II. Lehnický vyhlásil 8. ledna 1381 nad městem interdikt (církevní kletbu). Ve městě se přestaly sloužit mše, křtít děti, oddávat i pohřbívat mrtví. Samotná kapitula se pro jistotu, čekali velké pozdvižení, přesunula do Nisy.

Václav IV. měl zrovna státnickou chvilku a přijel na sever na královskou inspekční návštěvu. Interdikt ho velmi rozzlobil, po biskupovi chtěl, aby se po dobu, kdy bude se dvorem ve městě, sloužily bohoslužby. Kapitula to ale odmítla jako zasahování světské moci do církevních záležitostí.

To Václava hrozně naštvalo, dostal obrovský záchvat vzteku, takhle se s panovníkem nejedná.

Následně povolil měšťanům a vojsku doprovodu vyplenit církevní majetky, čemuž bylo vehementně vyhověno. Zabíraly se nejen běžné věci, klenoty, oděvy, ale také potraviny a dobytek.

Dvouletá tahanice

Spor se vlekl téměř dva roky a skončil až na jaře 1382 po diplomatickém zásahu papežského nuncia a podepsání smíru. Vratislavští měšťané museli církvi vrátit uloupený majetek, moc se jim do toho samozřejmě nechtělo.

Po smírčím verdiktu získala kapitula právo dovážet pivo, ale jen pro vlastní potřeby, nesměla s ním dále kšeftovat.

Církevní obavy, zřejmě oprávněné

Měšťanský odpor ukázal představitelům vratislavské diecéze, že se může v budoucnu něco podobného znova přihodit a když ne zde, tak v jiném městě.

Proto církev začala utahovat šrouby, nechtěla rozhodně, aby se měšťané a chudina znovu postavili na odpor, hrozily projevy náboženské hereze.

Roku 1398 ve Vratislavi upálili přívržence Wiklefova učení, který hlásal církvi nepřijatelné názory. V té době se v  Praze teologové s novým učením teprve seznamovali, ale „očistný oheň“ už začal plát. Upalování protivníků byla v té době docela běžná věc.

Nepokojná Vratislav

Vše se točilo kolem Vratislavi, jinde ve Slezsku byl klid. Místní knížata byla ráda, že jim Václav do místních záležitostí moc nemluví.

Král na sever zavítal jen sporadicky, nechal šlechtu, aby uzavírala různé, pro ně výhodné landfrýdy, s nimiž udržovala v pohraničí pořádek.

Že to bude v budoucnosti třeba, ukazuje spolek Šestiměstí, který za husitských válek ochraňoval jak obchodní cesty, tak i města před rabujícími kališníky a poté i různými loupeživými bandami.

První defenestrace

Málo známou událostí byl krvavý převrat ve Vratislavi v roce 1418, Prahu podobné události zasáhly o rok později. Vratislavští řemeslníci povstali proti neoblíbené vládě bohatých měšťanů a vzali útokem radnici. Část radních vyhodili okny, další zajali a popravili a sťali. Nová rada spravovala Vratislav až do příjezdu krále Zikmunda na počátku roku 1420. Ten nechal 4. března 1420 na náměstí popravit 27 vůdců povstání.

Byl to exemplární trest, sedmadvacítku známe ze staroměstské exekuce 21. června 1621.

Tímto trestem vyslal Zikmund signál pro odbojnou kacířskou Prahu. Takto naloží se všemi, kteří nebudou respektovat jeho a měšťanskou autoritu.

V mezičase za Zikmundova vratislavského pobytu se vyostřila situace ve městě, plátenický mistr Jan Krása veřejně odmítl uznat Zikmunda za českého krále, a dokonce schvaloval husitské přijímání pod obojí.

Papežský legát s vědomím Zikmunda vyřkl ortel -usmýkání koňmi a nakonec upálení. Krása se tak stal jedním z prvních mučedníků.

První kruciáta

Ve Vratislavi naplánoval Zikmund Lucemburský vojenský vpád do Čech, křížovou výpravu proti husitům. Ta byla za přítomnosti papežského nuncia Ferdinanda de Palacios vyhlášena 17. března 1420. Vojsko táhlo na Prahu, v červenci ale utrpělo drtivou porážku v bitvě na Vítkově.

Zničená Vratislav

Vratislavské knížectví bylo od roku 1327 součástí českých zemí, Prusku připadlo po první slezské válce v polovině 18. století. Pruští králové město používali jako jedno ze tří sídelních.

Tumský ostrov je poloostrovem, zasypání ramene, které z něho ostrov činilo, přišlo za Napoleona.

Vratislav, ač vypadá jako krásné historické město, bylo koncem druhé světové války, kdy ho Hitler nechal vyhlásit za Festung Breslau, při tříměsíčním obléhání téměř zničeno. Hitlerův rozkaz zněl – Ubránit nebo zničit. Vratislavi vládl fanatický nacista Karl Hanke, který nechal město téměř zničit. Odnesly to památky v centru, ale i na ostrově. K destrukci došlo ve chvíli, kdy už padl Berlín. Zničena byla i ostrovní katedrála, vypadalo to, že nebude co obnovit, přesto se Poláci jako v případě Varšavy nebo třeba Gdaňska, rozhodli památku zachránit. Tak tomu je v mnoha polských městech, která byla ve válce zničena.

(Hankeho chytili v Čechách v roce 1945, byl umístěn do zajateckého tábora a 8. června byl při pokusu o útěk zabit v Lomnici nad Popelkou.)

Polsko Vratislav získalo na základě posunutí hranic spolu s velkou částí Slezska. Němci byli vysídleni a na jejich místo přišli přesídlenci z východních území postoupených SSSR a další přibyli z centrálního Polska.

To, co obdivujeme, jsou repliky historických památek. Nejen v Polsku, ale i dalších městech. Obnovu tam berou vážně, u nás jde vše strašně pomalu a s obtížemi.

Turisticky je Vratislav velmi atraktivní, podobně i mnohem menší Svídnice, kde jsem navštívil „kostel Míru“, nádhernou dřevěnou stavbu, další najdete ve městě Jawór, který největším dřevěným barokním kostelem v Evropě.

Dále wikipedie:

Kostely jsou pojmenovány podle vestfálského míru, který byl podepsán roku 1648. Protestantské Švédsko donutilo císaře Ferdinanda III., aby se v mírové smlouvě zavázal, že umožní luteránům ve Slezsku provozovat bohoslužby v kostelích, které si věřící na vlastní náklady postaví. Podmínkou bylo, aby byly chrámy zbudovány bez cihel, tj. pouze ze dřeva, hlíny a slámy, aby se nacházely mimo město, ale na dostřel děla od hradeb (nemohly tak být využity k ozbrojenému odporu) a aby neměly věže ani zvony

Vřele doporučuji k návštěvě, jsou to monumentální svatostánky.

husitstvi.cz/clanky/zikmund-lucembursky-cisar-ve-stinu-husitu/zikmund-lucembursky-cisar-ve-stinu-husitu-iii-dil-boj-o-ceskou-korunu/

cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Hanke

cs.wikipedia.org/wiki/Kostely_míru

brno.rozhlas.cz/ve-stredoveku-byl-pivovarnik-spis-alchymistou-s-liborem-zajicem-a-janou

www.kudyznudy.cz/ceska-nej/historicke/vaclav-iv-kral-s-povesti-spatneho-panovnika