Článek
Dědek jedu.
Proč všichni staříci si stále dokazují,
že jsou ještě mladíci a co všechno oni umí.
Jen já si užívám svého věku.
Přes své tělo chatrné si přetahuji deku
a takhle z fleku si hekám.
Kam spěchám?
Vím, že už nikam a tak co mi brání,
válet si šunky bez ustání
a bez reptání své ženy, která už není.
Já se však ještě válet mohu.
Někdy i přes svou chromou nohu
vstanu a jdu si kam chci já.
A tak dotáhnu tu nohu k prvnímu hlohu.
Tam padnu schvácen, ale rád,
neb pohledem se mohu pokochat.
Jde kolem babka mého stáří,
ale jak mladě se ještě tváří.
Nese se jako za mlada
a určitě je nerada
, že roky ji sčítám .
A tak ji vítám a ptám se jí
co zdravíčko.
Však otázka ta , a já nevím proč
jí vhání červeň na líčko.
Snaží se tvářit zdravě
a dokáže to ještě hravě.
A pak mě zpraží okem hrdé mladice
a ladně kráčí si dál, babice.
Já jsem dědek jedu,
jen já to tak svedu.
A ptáte se mě , jak se mám?
Já se vás také nezeptám.
