Článek
Když jsem byla hodně malá, ráda jsem kreslila. Nejvíce takové figurky, kterým dospělí říkali hlavonožec. Měly totiž jenom velikou hlavu a pod tím nožičky. Už malé dítě totiž ví , že hlava je nejdůležitější část člověka .Všechno se kolem ní točí . A hlava se z toho také točí.
Říkala to maminka, když něco nešlo, jak by mělo. Často ji také bolela hlava ze mne. Nikdy neříkala, že ji ze mne bolí ruce, nohy, nebo třeba břicho. Také ji šla z některých věcí hlava kolem. Rozhlížela jsem se kam šla, ale hlava byla stále na jejím krku. Nešlo mi to do hlavy, ale co si vezmu do hlavy, to musím udělat. Není to vždycky dobré,ale zatím si z toho hlavu nedělám.
Když přišel tatínek z práce, tak mamince vyprávěl, že má práce plnou hlavu a maminka také pravila, že neví, kde ji hlava stojí. Hlava ale nikde nestála, protože maminka hlavu nosí zpříma a prý pyšně. To říkala naše sousedka.
Soused prý ztratil hlavu, když viděl tu novou slečnu z prvního patra. Ale asi už hlavu zase našel, protože když jsem ho potkala, měl ji na krku.Tatínek mu jako kamarád radil, aby si to v hlavě srovnal, že v ní má zmatek a jemu, že hlava nebere, když soused tak lehkomyslně o hlavu přichází.
Trochu se mi z toho už hlava motá.Já prý mám hlavu prázdnou, říkal náš učitel a vzápětí dodal, že ji mám plnou blbostí. Tak nevím, co vlastně s tou hlavou mám. Asi si to nechám projít hlavou.Před nikým ale nebudu hlavu sklánět. Na rozdíl od ostatních nemám v hlavě zmatek a mám to v hlavě srovnané..
Také jsem slyšela,že má někdo v hlavě brouka a to musí být hodně nepříjemné.Chtěl ho asi vyhnat,protože šel hlavou proti zdi.Nerozbil si ji ale, protože jistě nechtěl,aby mu hlava brněla.Možná,že by o hlavu asi i přišel. Asi mu něco přerostlo o hlavu.
Nesmíme však hlavu věšet a proto hlavu vzhůru a pořád ji držet nad vodou.Když nebudem na hlavu padlí, pak budeme možná i hlavou myslet a nebudeme se s ní bezhlavě řítit do neštěstí.
