Článek
Každé ráno navlékám korálky.
Rána jsou většinou krásná, protože se překvapivě probudím a vidím, že jsem živá. Zaujmě mě to a chvíli o tom přemýšlím.Bolí mě něco? No určitě ano. Jinak už bych asi byla mrtvá. Pokud to bolí snesitelně, tak se raduji.
Těším se na nový den? Těším, protože si myslím, že mě ještě něco pěkného čeká.A tak čekám, ale záleží na tom, co je pro mne pěkné. Pejsek už také vstal a překvapivě nemá žádný zdravotní problém Ona je ta moje psí holka pořád nějaký problém a to mě deptá.
Když jsme tedy obě v pohodě, hned je ráno ještě hezčí. Je mi úplně jedno, jaké je počasí, protože na tom tolik nezáleží. V každém počasí je přece něco krásného a něco, co mě překvapí.
V koupelně se podívám do zrcadla a opět se raduji, že žiju. Ano, jsem to já. Jiná, než před lety a možná jiná, než včera. Utíká to a zastavit se to nedá. Dokážu se tedy z každého dne radovat a to je dobře. Přece se nebudu trápit. A také proč? Jsem relativně zdravá, pejsek je také relativně zdravý a to je důležité.
Každé ráno je vlastně jako korálek, který navlékám na stvol životních příběhů. Těch korálků je už hodně a je to vlastně dobře, že jsou jenom imaginární. Každý korálek stejný není. Některý je menší, některý hodně veliký. Také jsou korálky různě beztvaré a pomačkané. Ale to už se v životě stává.I když je těch korálků v mém životě hodně, stále ráda nějaký navlékám.
Prostě ráno je krásné, je to vždy začátek mého dalšího dne a já si ho užívám.
Když přijde večer, modlím se, abych ještě nějaké ráno mohla zažít.
A vidíte, jak málo mi stačí ke štěstí?
