Článek
Všichni se asi shodnou, že očekávat od dítěte, že bude vědět, nebo alespoň tušit, co bude v životě chtít dělat, je nesmysl. Všichni jsme jako děti měli zkreslené představy o světě, a ty ovlivňovaly i to, jakým způsobem jsme se k otázce budoucího živobytí stavěli. Když si jako dospělí uvědomíme, co určitá povolání obnáší, naše vysněná dráha z dětství už se nejeví jako atraktivní, ani realistická. To, co je mnohem důležitější, je fakt, že každé dítě se rodí s určitými předpoklady a vlohami, a tedy i inklinacemi k určitým činnostem, které sice nemusí ukazovat směrem k jednomu konkrétnímu povolání či kariéře, ale i tak nám o dítěti říkají hodně - jsou to aktivity, které dítě vykonává rádo a je zde velký potenciál je přetvořit ve skutečný talent či nadání. Ignorovat tyto rané známky jedinečnosti je nepochybně obrovskou chybou. Naopak rodič vybaven znalostmi o schopnostech a inklinacích svého dítěte může svému potomku nastínit možnosti budoucího vzdělání, které se budou s jeho schopnostmi slučovat, bez toho, aby ho nutil k nějaké určité, konkrétní dráze.
Z vlastní zkušenosti vím, jak z dítěte školství, okolí, rodina i vrstevníci dokáží vytlačit tyto stopy jedinečnosti, stejně jako jakékoliv sny, které se neshodují s tím, co společnost považuje za smysluplné a dosažitelné. Děti z vyšších společenských tříd možná dostatečný prostor k vyvinutí svého potenciálu dostanou, pokud se jim rodiče dostatečně věnují a o talentech svých dětí vědí, ale u zbytku společnosti se do problému vkrádají finanční obavy, z dětí přece musí něco být, aby se uživili, a už tolik nezáleží na tom, jestli je kariéra bude bavit a jestli nemají větší potenciál jinde. To pak často mohou objevit později v životě, často když už je buď pozdě, nebo případná změna obnáší nepříjemnosti a velké oběti. S tolika lidmi, kteří dělají to, k čemu nemají přirozené vlohy, se nemůžeme divit, že je tolik lidí nespokojených.
Tento proces bych nejlépe popsal následujícím příkladem: Dítě v předškolním věku a na prvním stupni základní školy projeví nějaký zájem; rádo píše příběhy, nebo například kreslí, a je přirozeně kreativní. Ve škole však začne mít problémy například s matematikou. Nyní se namísto kreativních činností dítě nabádá, aby věnovalo čas raději matematice, ta je přece přednější než dětinské příběhy či obrázky, které dítě jen těžko uživí. Dítě se v matematice mírně zlepší, avšak za cenu toho, že přijde o spoustu energie, kterou předtím využilo na své kreativní snažení. Po škole si nyní místo toho raději zahraje videohry, koukne na nějaké to video, a zají stres sladkostmi. Činnostem, které dítě předtím naplňovalo, se nyní postupně přestane věnovat, a jelikož rodiče buď inklinace dítěte nezaznamenali, nebo jim připisovali minimální důležitost, situaci nevidí jako problém. Dítě mezitím vyroste, a je čas si vybrat střední školu. V této chvíli nemá tušení, co by ho tak mohlo bavit a naplňovat, a proto příliš neprotestuje, když rodiče vyberou obor za něj, zpravidla takový, který se zdá jako lukrativní.
Střední školu sice dokončí, ale obor, který pro něj rodiče vybrali ho nebaví, a neplánuje v něm pokračovat. Nemá však mnoho možností, buď může v oboru začít pracovat i přesto, že ho nebaví, a riskovat tak nešťastný život, a nebo může jít ještě studovat, třeba na vysokou školu. Pokud však stále neví, co ho v životě baví, a co mu jde, pro jakou se má rozhodnout? Nakonec po letech pokusů a omylů znovu objeví svoje nyní zakrnělé kreativní schopnosti, a může si jenom představovat jaký by jeho život byl, pokud by nikdy nenabil pocitu, že jsou dobré známky v matematice důležitější než rozvíjení svých zájmů a schopností. Pokud se vám tento příklad zdá nereálný, mohu vás ujistit, že je, mluvím totiž z vlastní zkušenosti, potkal mě podobný osud. Je však důležité tento příklad správně interpretovat.
To, že naše dítě například miluje kreslení neznamená, že z něj bude další Picasso, a měli bychom ho automaticky poslat na uměleckou školu. Znamená to spíše to, že dítě je kreativní, což je poznatek, s kterým se musí při výběru dalšího směřování počítat, a pro takového člověka bude těžko účetnictví nebo analytika. Pokud je dítě zase velmi sociálně zdatné, také to neznamená, že z něj bude automaticky ambiciózní prodejce nebo budoucí podnikatel. Dává však smysl takového člověka vést spíše k aktivitám a kariérním cestám, které jeho schopnosti v prostředí mezilidských vztahů naplno využijí, aby se stále rozvíjely. A když nebude nejlepší v přírodopise, tak se svět nezboří. Ne u všech dětí je jednoduché poznat v čem vynikají, ale nikdo netvrdí že výchova dítěte je jednoduchá.
Zdroje:
