Článek
Nedá se svítit, žijeme v době informační. Ze všech stran jsme bombardování články, videi, reklamami, příběhy. Některé z nich jsou pravdivé, jiné si jen kreativně půjčují střípky reality a používají je jako zbraň. Pojďme se teď na tyto metody podívat kousek blíže.
Tento text mi v šupleti leží již nějakou chvíli, ale to na použitých metodách nic nemění. Vzpomenete si ještě na jistý proslov v Mnichově, ve kterém se J.D. Vance zmínil o tom, jak v Británii omezují svobodu slova?
Gambit je šachová technika, při níž obětujeme figuru a získáme tak výhodu. Následující řádky ukazují mistrovský příklad jejího využití. Představuji vám
Anglický gambit
říjen 2022
Okolo potratové kliniky v Bournemouthu bylo zavedeno „nárazníkové pásmo“ ve kterém je zakázáno protestovat. Toto je jen jedno z dějství okolo širšího problému, spojeného s demonstracemi nátlakových skupin.
listopad 2022
Gambit začíná.
Adam Smith-Connor zasílá na magistrát email ve kterém oznamuje, že se jde pomodlit za svého nenarozeného syna. Tím se dostává do střetu s tímto nárazníkovým pásmem. Kdyby to nikomu neohlásil, je pravděpodobné, že by si ho nikdo nevšiml.
Přichází na místo, skloní hlavu a sepne ruce.
Přistupuje k němu policista a žádá ho, aby místo opustil, protože se nachází v nárazníkovém pásmu.
Adam odmítá a s policistou více než hodinu diskutuje.
Následně je obviněn z porušení nařízení. Od soudu odchází s pokutou šest tisíc liber a dvouletou podmínkou.
vyústění
Situace se následně chytí protipotratové spolky a sdružení. Ty pod záminkou svobody slova rozpoutají kampaň ve které nařknou vládu Anglie z cenzury a omezování jejich práv.
Jedná se o prakticky neřešitelnou situaci - zájem ochránit zranitelné je chválihodný. Nicméně gambit staví „establishment“ do prakticky neřešitelné situace:
Gambit prakticky nelze odmítnout. To by znamenalo nechat protest proběhnout a hodit tak nařízení do koše, protože se právě stalo nevymahatelným. Příště se tohoto „tichého protestu“ zúčastní lidé dva, potom třeba deset. Kde je hranice?
Takže je nutno Gambit přijmout - a vystavit se tak štvavé kampani kvůli potlačování svobody slova. To, že původním záměrem bylo ochránit občany v těžké životní situaci?
To zanikne v řevu paviánů.
co s tím?
Situace státu v podobných případech rozhodně není jednoduchá. Na jednu stranu bychom se mohli shodnout, že bychom se k sobě mohli chovat slušně. Na stranu druhou se jakékoliv „náhubkové“ nařízení dá podobným způsobem otočit proti vymahateli.
Má tedy stát rezignovat na podobné snahy nebo riskovat, že se vše otočí proti němu? A z druhé strany, kde je ta hranice, kdy už protestovat musíme a svoboda slova skutečně bude v ohrožení?
Bohužel mám spíše otázky a příklady toho, co se všechno může vymamlasit než odpovědi. Třeba se časem k něčemu dopracujeme.
