Článek
Nebo možná zjevné jsou, ale bohužel se o nich nemluví, alespoň ne dost nahlas. Tahle minisérie je můj malý pokus přispět k debatě.
Předpokládám, že o nich slyšel každý. GPT, Claude, Llama, Grok a další kousky rychle rostoucího zvěřince modelů, které již nyní zvládají úkoly, jež před necelým rokem zněly jako scifi. Pokud tomu tak není, tak gratuluji, váš život je dost možná v mnohém jednodušší a spokojenější než ten můj. Nečtěte dál, zbytečně bych vás strašil. Nejste-li v této kategorii šťastlivců či chcete-li ji opustit, vítejte v prvním díle série ve které se podíváme tomuto zázraku na zub.
Umělá inteligence má oproti lidem spoustu výhod. Neunaví se, máme jí, kolik si jen zvládneme vyrobit grafických karet a je rychlá. Když se snažím napsat nějaký malý projekt, stačí pár řádek v konzoli a ona na mě vychrlí podrobné řešení včetně testů a dokumentace. A když udělá chybu? Omluví se a opraví ji. Tedy, pokud si jí všimnu.
Projekt utěšeně roste. Mnohem rychleji, než když bych se o totéž pokoušel já sám. Ovšem jenom do chvíle, než překročí jakousi kritickou hranici. V tu chvíli se model utopí ve vlastním balastu a začne vymýšlet nesmysly a musím zakročit, abych ho umravnil: Promažu přebytečné soubory (a že jich je), prohrabu se těmi zajímavými a začnu model komandovat: „tady to trochu uprav, je tu chyba“. Vrrrrrrrrr. „Opraveno. Všechno v pořádku.“ Což může, ale nemusí být pravda.
Dřív nebo později jsem se ale vždy dostal do stadia, kdy se model ztratil definitivně a měl jsem po žížalkách. Naštěstí na tom zatím nezávisí moje živobytí, ale je možné, že to tak dlouho nezůstane.
Proč o tom píšu?
Když jsem nastoupil na školu, programovat jsem neuměl. Tam, kde mí spolužáci bravurně kosili jeden úkol za druhým, jsem se musel hodiny mordovat abych prošel aspoň s pár body. Náš automatický odevzdávací systém byl neúprosný. Funguje to? Tady máš body. Nefunguje to? Zkus to znova.
Hodnoceno s odstupem ty úkoly nebyly těžké. Dnes bych jich většinu vysypal z rukávu bez zastavení. Nebo ještě lépe, řekl bych modelu: vyřeš. A to by se i stalo. Pro spoustu jednoduchých problémů to již dělám - proč bych složitě hledal klíčová slova pro příkazový řádek, když se můžu zeptat a mnohdy dostat správnou odpověď?
Můžeme polemizovat, nakolik tak ztrácím některé schopnosti a návyky a byla by to jistě zajímavá debata, ale tu si nechme na jindy. To, k čemu se snažím dostat, je následující: Mít současné nástroje k dispozici před lety, nikdy bych tyto schopnosti nezískal.
Někdo jiný možná. Ale já, se svou leností, schopností se vyhýbat nepříjemným věcem a snahou si udělat věci jednoduché? Nenaučil bych se nic. Nebo alespoň ne v potřebném rozsahu.
Někdo může namítat, že to je volba každého. „Není to stejné, jako když někdo používá kalkulačku místo toho, aby počítal na papíře?“ nebo možná spíše: „Dneska už taky neprogramujeme ve strojovém kódu.“
Ale nikdy v minulosti jsme neměli tak pohodlný způsob, jak nemyslet. A jak známo, myšlení bolí.
Děkuji za trpělivost, pokračování příště.
