Paititi: Ztracené město Inků a stopa vedoucí do Vatikánu

Cusco je dodnes srdcem inckého světa. Odtud vyrážejí poutníci k Machu Picchu, ale už více než čtyři století se jiné výpravy obracejí opačným směrem, dolů z hřebenů, do vlhkých lesů a bažin Amazonie. Tam má podle legend ležet Paititi, město pokryté zlatem, ukryté v džungli na pomezí Peru, Bolívie a Brazílie.

Legenda o Paititi se začala rodit už v prvních desetiletích po pádu Cusca. Španělští kronikáři slyšeli od indiánů vyprávění o království ukrytém v nížinách Amazonie, kam se stáhli Inkové se svými poklady. V polovině 17. století se objevuje příběh o princi Guaynaapocovi, který se z Cusca vydal zpět do města, kde vládl jeho otec. Města za horami, v zemi řek a lagun.

Zprávy byly plné fantaskních obrazů. Vyprávělo se o velké laguně s ostrovy bohatými na perly, o provinciích žen‑válečnic, které žily bez mužů, i o běloších s rudými vlasy, kteří se objevovali na březích řek a směňovali kovové nástroje za drahé kameny. Tyto příběhy se mísily s legendami o Eldoradu a městě Manoa, „městě zářících střech“, a vytvářely obraz Amazonie jako prostoru, kde se skrývá nevyčerpatelné bohatství i neznámé civilizace.

Největší překvapení však přišlo zcela jinde – v Římě. V roce 2001 nalezl italský archeolog Mario Polia v jezuitském archivu listinu z roku 1600. V ní misionář Andres Lopez popisuje město plné zlata, stříbra a drahokamů, které domorodci nazývali Paititi. Podle jedné verze jezuité město skutečně nalezli a chtěli jeho obyvatele evangelizovat. Papež však údajně jejich žádost odmítl a polohu města utajil, aby zabránil zlaté horečce a masové hysterii. Konspirační teorie tvrdí, že poklady byly odvezeny do Vatikánu, kde se dodnes skrývají v katakombách.

Lopezův rukopis, součást Historia del Perú, popisuje Paititi jako mimořádně bohaté město na řece Madre de Dios. Podle dokumentu měl Lopez dokonce osobně jednat s vládcem Paititi a obrátit jej na křesťanskou víru. Zmínil, že město leží „deset dnů pochodu od hranic Peru“. Zvláštní jsou i zprávy o obyvatelích, údajně tam žili „bílí lidé“ se světlými vlasy a modrýma očima, kteří používali zlato i na běžné nádoby. Polia sám upozorňuje, že jde o svědectví z druhé ruky, ale podobné příběhy slyšel už v 70. letech od kmene Aguaruna.

Touha po Paititi přivedla do pralesa nesčetné výpravy. Už v 16. století se conquistadoři pokoušeli proniknout přes horské průsmyky do zemí na východ od And. Slíbili si nové Cusco, plné zlata, ale místo toho našli bažiny, tropické nemoci a odpor místních kmenů. Mnohé výpravy zastavilo vyčerpání, jiné čekal tragický konec.

V novověku se legenda stala posedlostí. Nejznámějším jménem je britský cestovatel Percy Harrison Fawcett. Charismatický dobrodruh, který prý inspiroval postavu Indiana Jonese, věřil, že v brazilské Amazonii existuje „Ztracené město Z“. V roce 1925 se vydal na cestu a už se nikdy nevrátil.

Další následovali. Německý fotograf a někdejší nacistický kameraman Hans Ertl pátral v Bolívii, peruánský lékař Carlos Neuenschwander vedl více než patnáct expedic, francouzsko‑americká výprava v 70. letech zmizela beze stopy. Každý z nich přinesl střípky (mapy, fotografie, zprávy o ruinách), ale žádný nedokázal legendu potvrdit.

Zlom nastal v roce 1979, kdy byla v peruánské Amazonii zdokumentována osada Mameria – incké domy v pirca stylu. Poprvé byl přímo v džungli doložen incký život. Pro mnohé je to předzvěst něčeho většího. Pokud existovala síť osad, mohla existovat i skrytá metropole.

Další střípky skládají petroglyfy Pusharo, rozsáhlé rytiny hluboko v amazonském pralese. Někteří je čtou jako mapu: proudy řek, směry, symboly posvátných míst. Nad tím vším se vznášejí kopce Paratoari, z letadel vypadají jako pravidelné tvary uprostřed zeleného oceánu.

Americký psycholog Gregory Deyermenjian strávil v oblasti desetiletí. Dokumentoval Mamerii, hledal souvislosti mezi cestami a osadami a přinášel důkazy o inckých stopách v místech, která tehdejší mapy neznaly. Francouzský historik Thierry Jamin věnoval roky Pusharu a Paratoari. V roce 2012 lokalizoval „čtvercovou horu“ a poblíž ní jezero se čtyřmi lagunami, které zapadá do místních legend. Pokusy proniknout dál však narážejí na neprostupný porost, nepředvídatelné řeky a hrdé komunity, které brání svá území. Expedice se často vracejí jen s poznámkami a hypotézami, ale bez definitivního důkazu.

V posledních letech vede peruánský badatel Virgilio Yábar série expedic k Paratoari a hlásí ruiny, petroglyfy i geoglyfy, které dřív nikdo nezaznamenal. Jiní vědci testují hypotézy nejdřív na satelitních datech, teprve pak se vydávají do pralesa.

V roce 1780 se José Gabriel Condorcanqui, známý jako Túpac Amaru II, postavil proti španělské nadvládě. Při své korunovaci se neprohlásil pouze Inkou, ale i „Pánem Amazonie s domíniem v Gran Paititi“. Tím ukázal, že Paititi pro něj nebylo jen mýtem, ale důkazem přežívající moci Inků.

Pro povstalce představovalo Paititi ztracenou metropoli, kam se uchýlili Inkové se svými poklady a odkud by jednou mohli znovu povstat.

Tento rozměr legendy přežívá i dnes. Paititi se objevuje v debatách o kulturním dědictví, o ochraně Amazonie i o právech původních obyvatel. Pro mnohé není jen příběhem, ale symbolem identity, odporu a naděje.

Legenda o ztraceném městě žije dál i mimo vědecké kruhy. Objevuje se ve filmu Tad, The Lost Explorer, v populární videohře Shadow of the Tomb Raider, kde Paititi hraje klíčovou roli, i ve strategii Civilization VI. V roce 2021 se příběh dostal i do literatury pro mladší čtenáře v knize Charlie Thorne and the Lost City.

Po staletích pátrání zůstává Paititi neprokázané. Expedice přinesly důležité stopy, ale nikdy jednoznačný důkaz. Vatikánské archivy, místní legendy i moderní satelitní snímky nabízejí jen další indicie.

Hledání pokračuje, i když je Amazonie nebezpečná a obtížně přístupná. Paititi ale dál uniká.