Rilský klášter: Srdce Bulharska a zázraky svatého Ivana - patrona národa

V srdci bulharského pohoří Rila stojí klášter, jehož kořeny sahají až do 10. století, kdy zde působil poustevník Ivan Rilský. Tento světec se proslavil nejen svou skromností, ale především zázraky, které mu lidé připisovali už za života a podle tradice i dlouho po jeho smrti. Rilský klášter je právem označován za duchovní srdce Bulharska. Místo víry, vzdělanosti i odporu proti útlaku. Od roku 1983 je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Rilský klášter (8 800 m²) je největším a nejznámějším pravoslavným klášterem v Bulharsku. Celý komplex se rozkládá na ploše 8,7 ha, v nadmořské výšce 1147 m, v hlubokém údolí řeky Rilska. Leží v přírodním parku Rilského kláštera a v blízkosti chráněné lesní rezervace. Dodnes zde žije kolem 60 mnichů a místo je oblíbeným poutním cílem pravoslavných křesťanů.

Význam kláštera se odráží i v bulharské měně: bankovka 1 leva z roku 1999 nese na líci ikonu sv. Ivana Rilského a na rubu hlavní kostel kláštera, zatímco bimetalová mince 1 leva z roku 2002 zobrazuje portrét světce.

Ivan Rilský (876–946), známý také jako svatý Jan Rilský, byl první bulharský poustevník. Narodil se ve Skrinu u pohoří Osogovo a původně byl pastýřem. Ve dvaceti pěti letech vstoupil do kláštera svatého Dimitrije pod vrcholem Ruen, kde se stal knězem. Brzy klášter opustil a zvolil život poustevníka, aby se plně oddal modlitbě. Žil v jeskyních Rilských hor v tvrdých podmínkách a bez majetku. Už za života byl považován za světce. Podle legendy k němu přicházela bez obav divoká zvířata a ptáci mu usedali na ruce. Vyprávělo se také o uzdravení nemocných a o vyhnání zlých duchů, což posilovalo jeho pověst divotvůrce (konatele zázraků). Tyto příběhy se rychle šířily mezi lidmi a poutníci přicházeli z širokého okolí. Z jejich řad se zformovala skupina žáků, která kolem poustevnické jeskyně vybudovala první klášterní osadu.

Sláva jeho zázraků se brzy rozšířila až do Velikého Preslavu. Car Petr I. podnikl dlouhou cestu, aby se s poustevníkem setkal. Ivan však osobní schůzku odmítl, obával se pýchy a marnivosti. Oba se poklonili z dálky. Car mu poslal dary, ale Ivan si ponechal jen trochu jídla a zlato vrátil s radou, aby panovník bohatství využil k ochraně země a pomoci chudým. Krátce před smrtí sepsal svůj Testament – literární dílo a morální poselství pro následovníky i celý bulharský národ.

Po jeho smrti byly ostatky považovány za zázračné. Putovaly z Rily do Sofie, poté do maďarského Ostřihomi a následně do Velikého Tarnova. Po pádu města byly přeneseny zpět do Rilského kláštera. Dodnes jsou relikvie uctívány jako duchovní poklad Bulharska. V klášteře je uchovávána stříbrná schránka s levou rukou světce, kterou poutníci vyhledávají jako nejcennější relikvii.

Krátce po své smrti byl oficiálně svatořečen Bulharskou pravoslavnou církví. Kanonizace potvrdila jeho výjimečné postavení v dějinách bulharského křesťanství a upevnila jeho roli patrona národa.

Jeho svátek se připomíná dvakrát: 18. srpna, kdy roku 946 zemřel, a 19. října, kdy byly jeho ostatky vráceny zpět do Rilského kláštera. Právě tento říjnový den se stal hlavním církevním svátkem, kdy se konají procesí a bohoslužby na jeho počest.

Jeho jméno nesou kostely doma i v zahraničí, např. v Chicagu či Petrohradu. Na jeho počest byla pojmenována i lokalita v Antarktidě a kaple svatého Ivana Rilského, postavená roku 2003, je nejjižnějším pravoslavným chrámem na světě.

S jeho jménem jsou dodnes spojovány četné zázraky, zejména uzdravení. Klášter je považován za místo s mimořádnou léčivou energií, kterou vyhledávají poutníci i dnes. Zvláštní kapitolu tvoří příběhy z místní hornické komunity, pro niž se klášter stal zdrojem síly i naděje.

Horníci si Ivana Rilského zvolili za svého ochránce. Podle tradice jim pomáhal nejen při práci, ale i v kritických chvílích.

Rilský klášter má za sebou dramatické dějiny, které odrážejí osudy celého Bulharska. Jeho počátky sahají do 10. století, kdy u jeskyně svatého Ivana vznikla první mnišská komunita. Už tehdy jej podporovali panovníci, kteří mu věnovali rozsáhlé dary, a v dalších stoletích se stal významným centrem národního vědomí.

Ve 14. století se klášter proměnil díky feudálovi Hreljovi. Ten zde vybudoval slavnou Hreljovu věž a kostel svaté Bohorodičky. V horním patře věže se dodnes ukrývá malá kaple, odkud se otevírá výhled na celý areál i okolní lesy.

Ani tato podoba však nevydržela dlouho. Po vpádu Osmanů byl klášter v 15. století zničen, ale díky darům Sultany Mara Branković, ruské pravoslavné církve a kláštera Rossikon na Athosu se jej podařilo znovu vybudovat. Roku 1469 sem byly slavnostně vráceny relikvie svatého Ivana Rilského, což posílilo jeho význam jako poutního místa.

Další těžkou ránu zasadil klášteru požár v roce 1833. V období bulharského národního obrození byl proto přestavěn. Vznikla rozsáhlá rezidenční část se třemi sty komnatami a školou. Klášter se také stal útočištěm revolucionářů.

Význam kláštera byl později oficiálně potvrzen. Roku 1976 byl prohlášen národní památkou a v roce 2002 jej navštívil papež Jan Pavel II., čímž se jeho sláva rozšířila daleko za hranice Bulharska.

Rilský klášter má obdélníkový půdorys s centrálním nádvořím. Jeho dominantou je kostel Narození Bohorodičky, známý černobíle pruhovanými arkádami, bohatou freskovou výzdobou a zlatým ikonostasem. Fresky zobrazují biblické scény včetně Posledního soudu a patří k nejcennějším ukázkám bulharského sakrálního umění. Mezi exponáty se nachází i první bulharský glóbus.

Kolem kostela se rozkládá čtyřpatrový rezidenční trakt se stovkami komnat, několika kaplemi a velkou kuchyní s obřími nádobami. Součástí komplexu je také knihovna uchovávající stovky rukopisů a tisíce starých tisků, doplněná o dárcovskou síň. Masivní kamenné zdi a drobná okna dávají budovám vzhled pevnosti, která odolávala času i nepřátelům.

Klášter však nebyl jen architektonickým skvostem, ale po staletí také centrem vzdělanosti. V jeho skriptoriích se opisovaly rukopisy, překládala církevní literatura a uchovávaly vzácné ikony i historické dokumenty. Dnes tuto tradici připomíná muzeum, které vystavuje liturgické předměty, rukopisy, ikony i etnografické exponáty. Součástí muzea je i Rafailův kříž, unikátní dřevěné dílo s více než stovkou biblických scén a 650 postavami, na němž mnich Rafail pracoval více než dvanáct let, až přišel o zrak.

Celý areál působí jako harmonická směs bulharské tradice a cizích vlivů. Typické jsou portiky s černobílým pruhováním a barevná paleta hnědé, bílé a červené, odkazující k barvám lidových krojů.

Rilský klášter je dodnes živým místem poutí a duchovních cvičení. Zvláštní atmosféra panuje během svátku svatého Ivana Rilského, kdy se konají procesí, bohoslužby i kulturní akce. Dvě patra hlavní budovy dnes slouží jako skromný hostel. Bez teplé vody a s jednoduchým vybavením, ale s možností prožít noc přímo v klášterním prostředí. Areál je snadno dostupný autem po silnici č. 107.

Klášter se nachází v srdci Rilských hor, obklopený lesy, horskými loukami a potoky. Okolní krajina je ideální pro pěší túry. Například k jeskyni svatého Ivana Rilského, kde světec žil v samotě nebo k Rilským jezerům, odkud se otevírají panoramatické výhledy na hřebeny hor.

📚 Použité zdroje: