Článek
Veřejně známým se stal jako Mrázek z ústředny, který si z lidí dělá dobrý den a všem se to líbilo. Od té doby uplynulo hodně let. Patrik společně s Leošem Marešem tvořili nerozlučné duo, které přečkalo kdejakou bouři. Byli rozdílní, měli odlišný pohled na život a na svět, ale sdíleli ho ze stejného místa kařdé ráno v radiovém studiu. Probrali snad všechno možné a přidávali k tomu svůj osobitý humor.
Patrik o své nemoci nerad mluvil. Každý to má v hlavě nastavené jinak. Někdo se s tragickými okolnostmi potřebuje srovnat v tichosti, sám v sobě. Jiný potřebuje svůj světabol ventilovat a otevřeně o něm hovořit. Ačkoliv se Patrik jevil jako extrovert a velký šprýmař, tuhle ránu si nejspíš potřeboval vstřebat sám, chmury zaháněl vtipem a ty nejniternější pocity sdílel jen s těmi nejbližšími.
V listopadu už se vědělo, že s oblíbeným hlasatelem není něco v pořádku. Rychle zhubnul a jeho hlas dostal jinou barvu. To lze ostatně slyšet v jedné z jeho posledních ranních show. Konkrétně to bylo 11. listopadu, na svatého Martina. Ve vysílání, které si můžete dnes pustit ze záznamu, je patrné, že Patrik už není úplně ve své kůži. Zní unaveně, smířeně, nevtipkuje tolik jako dřív a zní zamyšleně.
Leoš Mareš se to snaží s humorem vysvětlit. Posluchačům tvrdí, že nyní poslouchají Patrika v neplacené verzi a že si jen stačí připlatit, aby se mu vrátil hlas, fóry i energie. Shovívavým způsobem se tím snaží zakrýt fakt, že je jeho kolega vážně nemocný a že se vlastně nic tragického neděje. Takhle to prostě mělo být do poslední chvíle - udržet posluchače v naději, že Patrik tu s námi bude a že v to všichni pevně věří. Už jen to povzbuzení, že placená verze Patrika se zase brzy spustí, hovoří za vše.
Leoš si v jednotlivých vstupech nepřestává z Patrika dělat legraci, dobírá si ho a dohaduje se s ním, ale zároveň ho dojatě poslouchá, když se na nějaké téma rozmluví. Těžko posoudit, jestli v tu chvíli ještě skutečně věřil, že jeho kamarád všechno zvládne. Leoš především zdůrazňuje, že ačkoliv zní Patrik trochu jinak, pořád je jeho velkým fanouškem.
Na svatého Martina si oba moderátoři připomněli například fešáka Martina Maxu v oblíbeném cyklu Zpátky do minulosti a chvíli přemýšleli, jestli si na zpěváka s kulturistickým vzezřením posluchači ještě pamatují. Ne že by snad Maxa byl už na pravdě boží, ale zkrátka o něm už dlouho nebylo slyšet.
Pak kluci pustili písničku Když jsem šel z hradišťa a Leoše ve skladbě zaujala věta - všechno cos miloval, konec mívá. Následně se rozjela debata o emocích a o tom, že když některé pocity, jako je například láska, skončí, pak musí nutně dojít k trápení. Patrik hezky upozornil na to, že dokud si člověk neuvědomuje a nepřipouští konec, pak se trápit nemusí. Katka Říhová to završila prohlášením, že nejlepší je, když člověka srazí tramvaj. Tady pak prostoru pro trápení moc není.
Jedno z posledních vysílání se známou dvojicí v přímém přenosu přese všechno probíhalo v humorném duchu. Stahující se černá mračna nikdo z moderátorů nemínil vyhlížet. Proč taky? Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo. Do poslední chvilky.
Odpočívej v pokoji, Páťo!
Zdroje: evropa2.cz
