Zavítali jsme do Corleone: Jméno mafiánského bosse nevyslovujte moc nahlas, řekl nám průvodce

Prodloužený víkend na Sicílii nabízí spousty zajímavých míst k vidění a rozhodně není možné stihnout vše, co se nabízí. Samotný přejezd z jednoho konce ostrova na druhý zabere přibližně 4 hodiny autem, takže je dobré si předem nějaký vůz rezervovat, ale pozor na zdejší dopravní předpisy! Kdo někdy navštívil jih Itálie, pak asi dobře ví, že tady se pravidla nedodržují. Přednost má prostě ten, kdo je rychlejší a to si nedělám legraci.

Jak bylo řečeno, italský ostrov toho nabízí hodně, ale jedna věc je pro něj celkem typická. Možná vám trochu napoví slovní spojení „Cosa Nostra“ - v doslovném překladu „Naše věc“. Tohle označení se totiž používalo pro uskupení sicilské mafie. Od takové společnosti se slušní lidé samozřejmě drží raději dál, ale koho aspoň trochu neláká kouknout se pod pokličku zločinu a zjistit, co a jak se v takovém hrnci vařilo?

To nejbrutálnější období, které Sicílie zažila, se odehrávalo v rozpětí 70. až 90. let 20. století. Nevládnul mu nikdo jiný, než velký mafiánský boss zvaný Toto Rina. Narodil se v sicilském městečku Corleone, jehož jméno zná zcela určitě každý, kdo někdy četl knihu nebo viděl film Kmotr. Spisovatel Mario Puzo si název města vypůjčil a pojmenoval podle něj hlavní postavu svého příběhu z mafiánského prostředí. Tou osobou byl velký šéf mafie don Corleone.

Vyjíždíme z Katánie, druhého největšího města na Sicílii, ležícího na východním pobřeží ostrova, konkrétně na úpatí sopečného vulkánu Etna. Z města je mimochodem na sopku opravdu krásný pohled a rozhodně budí respekt, když sledujete, jak se z ní neustále dýmí. Probudit se může kdykoliv, ale věříme seizmologům, že by nás před případnou erupcí včas varovali.

Cesta automobilem trvá přibližně 3 hodiny po sicilské dálnici. Přes den je kupodivu celkem prázdná, místní mají nejspíš siestu, to až na večer se začne vozovka zaplňovat. Doporučuji udělat si po cestě zastávku například v městečku Enna, které patří k těm nejvýše položeným, konkrétně se nachází ve výšce 931 metrů nad mořem. Najdete zde Lombarsdký hrad, jeden z největších v celé Itálii.

Enna je určitě moc krásné místo a stojí za návštěvu, ale nás teď přece zajímá Corleone. Dorazit sem musíme nejpozději v deset hodin ráno, protože tou dobou nás už má čekat průvodkyně, aby nám k historii samotného města a mafiánského podsvětí něco zajímavého pověděla. Sraz máme na zdejším náměstí Falcone a Borsellino - pojmenovaném po dvou nejvýznamnějších osobnostech působících v boji proti organizovanému zločinu. Oba tito soudci byli Cosou Nostrou v 90. letech zlikvidováni.

Název města Corleone dle etymologů může pocházet od řecko-byzantského slova chóra leone - čili země lvů. Ostatně má také lva ve svém znaku. V průběhu dlouhých let město rostlo a dobře prosperovalo, jelikož se stalo hlavním producentem obilí, dokonce se mu začalo přezdívat „Sýpka Sicílie“. Nebo se mu také říkalo „Město stovky kostelů“, jelikož peněz a prostředků na výstavbu velkého množství církevních staveb bylo opravdu dost.

Jak a kdy vlastně mafie na Sicílii vznikla? Svůj původ má přibližně v polovině 19. století. Po vládě Bourbonů zůstala tato země celkem zaostalá. Začlenila se do nového italského státu, ale Itálie se o ostrov příliš nestarala, nedošlo k žádným pozemkovým reformám, na které obyvatelstvo neustále čekalo. Bohatá šlechta, coby majitel rozsáhlých pozemků, si najímala správce a ozbrojené muže, kteří měli její pozemky chránit, jenomže tito muži své síly začali brzo zneužívat a své majitele vydírat - slibovali ochranu za skutečně vysokou cenu a pokud ji neobdrželi, pak následoval teror. Tyto zvyky se od praktik dnešní mafie nijak nezměnili, jak víme.

Průvodkyně nám ukazuje staré černobílé fotografie současného náměstí a dá se říct, že za posledních sedmdesát let se to tu zase tolik nezměnilo. Na jedné z fotek datované do roku 1950 vidíme první čerpací stanici ve městě, v obležení starých vozů značky Fiat 500 Topolino. Na jiném obrázku je zase vidět dlouhý pohřební průvod - nejspíše nějakého místního oligarchy. Průvodem kráčí i několik malých dětí, kterým se říkalo sirotci. Ty většinou pohřební služba najímala a dala jim jasný úkol. Museli dostatečně naříkat.

Procházíme se po hlavní ulici Francesca Bentivegny a ptáme se průvodkyně na všechno možné, co nás zrovna napadne. Ona sama se v Corleone narodila, takže nepochybujeme, že ví všechno nejlépe, ačkoli v době největší mafiánské krutovlády byla ještě na houbách. Ulice má svůj chodník slávy, tak trochu podobný tomu v Hollywoodu. Tady jsou však na chodníku vidět dlažební kostky se jmény všech obětí mafie, které proti zločinu aktivně bojovaly.

Když se průvodkyně zeptáme, jestli je mafie ve městě stále aktivní a jak to bylo s hlavním mafiánským bossem Salvatorem Rinou, poradila nám, ať jeho jméno raději nevyslovujeme moc nahlas. Jeho manželka totiž stále žije v nedalekém sousedství, ačkoliv téměř nevychází ven. K velkému pozdvižení došlo dokonce měsíc před naší návštěvou, jelikož jeho nejstarší dcera Maria Concetta Riina byla propuštěna z vězení, kde si odpykávala trest za vydírání. Hned potom se vrátila do Corleone a nyní žije u své matky. No nevím, chtěli byste, aby vás na ulici míjeli příslušníci mafiánské rodiny? Každopádně není radno o rodině velkého Toto Riny mluvit zle, protože nikdy nevíte, jestli nepřijde pomsta. Jinak je prý ale ve městě už dlouhou dobu klid.

Pokračujeme dál až k Muzeu Antimafie, kde se dozvídáme zajímavé detaily z nejkrvavějších dob mafiánských zločinů. Nejděsivější jsou samozřejmě fotografie z míst smrti. Tyto fotografie vznikly především díky velmi odvážné fotografce Letizii Battaglii. Ta se specializovala především na fotografování kriminálních případů a masakrů spojených s řáděním mafie. Měla prý dokonce odposlouchávací zařízení napojené na policejní vysílačky, takže vždycky jako první věděla, kde se co děje. Za svůj život pořídila kolem 600 000 snímků. Stávalo se, že během jediného dne byla klidně i u pěti vražd.

Kdo byl vlastně šéf sicilské mafie a jak byl nakonec dopaden? Salvatore Rina se narodil do velmi chudé rodiny, která se snažila uživit, jak jen mohla. Jeho otec a starší bratr zahynuli při výbuchu bomby, kterou se snažili rozebrat, aby ji mohli kvůli materiálu prodat. Salvatorovi (zkráceně Toto) bylo tehdy 13 let a tato událost z něho během chvilky udělala hlavu rodiny. V osmnácti ho strýc představil mafiánské větvi zvané corleonesi, jejímž šéfem byl tehdy lékař Michele Navarra.

Lékař to asi nebyl moc příkladný. Průvodkyně nám vypráví historku, jak jednou do nemocnice přišel otec s malým chlapcem, který byl očividně ve velkém šoku, protože se stal svědkem jakéhosi masakru, který den před tím viděl. A Navarro moc dobře věděl, co to bylo za masakr, protože ho sám zorganizoval. Mafiánskému doktorovi nezbylo nic jiného, než se malého, nepohodlného svědka zbavit a tak mu vpravil smrtící injekci.

Toto Rina se během vlastních zločineckých akcí dostal do vězení, kde si odseděl pár let. Po propuštění se přidal k jiné větvi mafiánů a společně s nimi zavraždil Navarru a následně pomáhal eliminovat další členy nepřátelského klanu. Brzy na něj byl vydán zatykač, ale jemu se dařilo skrývat více než dvě desítky let a při tom organizovat vraždy dalších lidí, nejenom z řad nepřátelských skupin mafie, ale i politiků, novinářů a všech, kteří bojovali proti organizovanému zločinu. V těch letech snad nebylo jediného dne, kdy by na Sicílii nedošlo k nějaké vraždě.

Vrcholem byly vraždy dvou soudců, jejichž jména byla zmíněna už výše. Giovanni Falcone zemřel po výbuchu bomby nastražené na dálnici. Po detonaci zůstal na silnici obří kráter. Paolo Borsellino zemřel dva měsíce poté stejným způsobem po nastražení bomby u domu své nemocné matky. Oba muži tehdy počítali s tím, že jsou jejich životy v ohrožení. Falcone kvůli tomu dokonce odmítnul mít děti.

Vražda soudců vyvolala vlnu odporu, lidem došla trpělivost a skutečně chtěli, aby byl konec mafiánskému řádění. Toto Rina byl nakonec udán jedním z informátorů, který dal policii tip na místo, kde by se mohl skrývat. V roce 1993 byl Rina konečně dopaden a odsouzen na doživotí, které si odseděl ve vězení poblíž Milana. Dožil se tam úctyhodných 87 let. Na svědomí měl stovky lidských životů, většinu se mu ovšem ale nepodařilo prokázat.

V corleonském muzeu je mimo jiné místnost věnovaná události, která probíhala v Palermu v letech 1986 - 1992. Konal se tady největší soud proti sicilské mafii a vlastně mafii jako takové vůbec. Byl kvůli tomu dokonce vybudován nedobytný bunkr přímo ve věznici Ucciardone v Palermu, kde všechna jednání probíhala. Usvědčeno bylo mnoho členů mafie a to především díky výpovědím jednoho z mafiánů, který během potyček přišel o mnoho členů své rodiny. Tommaso Buscetta se rozhodl, že se ostatním pomstí jednoduše tak, že půjde s pravdou ven a prozradil všechno, co se dalo. Usvědčeno bylo tehdy více než 300 příslušníků organizovaného zločinu, nepočítaje 19 bossů odsouzených na doživotí.

Návštěva Corleone byla skutečně nevšední a zajímavá. Pokud se do Corleone vydáte v zimních měsících, můžete se zajet podívat na nedaleké vodopády a pročistit si trochu hlavu od ponurých myšlenek. Tohle malé městečko bylo ohniskem velkého teroru a jeho dozvuky je možné slyšet ještě dnes.

Jestli se budete jednou procházet po místních ulicích, dělejte to s pokorou. Nikdy nevíte, kdo vás má na mušce…

Zdroje:

návštěva Corleone s průvodcem

virgilio.it, Letizia_Battaglia