Článek
Případ vraha z Běchovic šokoval českou veřejnost před více než dvaceti lety. Tehdy devatenáctiletý Michal Š. usmrtil dva lidi mimořádně brutálním způsobem. Důvod byl celkem prostý. Se svou přítelkyní se rozhodli, že vykradou dům jejích adoptivních rodičů. Odnesli si věci v ceně přibližně 200 tisíc korun. Každý rozumný člověk se musí ptát, zda bylo nutné během loupeže připravit dívčiny rodiče o život.
Dohromady si oběti vysloužily více než 40 bodných ran. Psychologové pak u soudu mladíka označili jako psychopatickou osobnost. Co slovo psychopat v praxi znamená? Státní zástupci, potažmo obhájci dotyčného viníka v tom očividně neměli jasno. Nejspíše se jim mělo lépe zdůraznit, že se jedná o člověka bez empatií, s neschopností vcítit se do pocitů druhých. Většinou se taková osoba vyznačuje chladnokrevným a manipulativním chováním, popírá svou vinu, nemá výčitky svědomí.
Soudní znalci vydedukovali, že lidé s těmito vlastnostmi, kteří se dopustí brutálního trestného činu už v tak mladém věku, mají nárok se nadále volně pohybovat ulicemi města. Dva lidské životy spořádaných lidí tak postavili na stejnou úroveň jako život devatenáctiletého zločince bez emocí, který v kterémkoliv okamžiku může vraždit dál. Zkrátka, jak bylo tehdy řečeno: „Soud neshledal podmínky pro uložení výjimečného trestu.“
Vrah z Běchovic se před spácháním vražd údajně léčil na sexuologii kvůli napadení ženy s kočárkem. Výčet podobných přestupků v mladíkově chování bude pravděpodobně delší, ale ne ke všemu se veřejnost, soudci nebo novináři dostanou. Odsouzený si odpykal svůj patnáctiletý trest a dle zákona se mohl vrátit na svobodu. Venku už nebyl hlídaný, výpis z trestního rejstříku mu na čelo bohužel nikdo nevytetoval, ale když se nad tím zamyslíme, nebylo by vhodné tímto způsobem agresivní násilníky ocejchovat? Jak si má obyčejný člověk dát pozor na vyšinutého jedince, když vlastně ani neví, že je vyšinutý, anebo si to uvědomí až moc pozdě?
Možná by se vrahovi vyhnula i 36letá Michaela S., která náhle zmizela na podzim loňského roku (2025). Jednoho dne odešla z domova, kde žila se svým 10letým synem, a už se nevrátila. Rozjelo se celostátní pátrání, nikdo nerozuměl tomu, co se jí mohlo stát. Nikdo nejspíš ani netušil, že se stýká s bývalým odsouzencem. A věděla to vůbec ona sama?
Po roce pátrání bylo tělo zmizelé ženy konečně nalezeno a kriminalisté nastínili skutečnost, že žena přišla o život násilně během sexuálních praktik. To, že má její život na svědomí trestanec Michal Š. nikoho z nás asi moc nepřekvapí, zajisté se tomu ale budou divit soudci, kteří dotyčnému muži vyměřili místo výjimečného trestu pouze 15 let vězení. Jejda, tak on se nám nepolepšil!
Kdyby si ovšem jmenovaný zločinec vysloužil trest přiměřený svým činům, pak by desetiletý chlapec nemusel přijít o svou matku. Kdo by ale dnes řešil výsledek soudního jednání, které proběhlo někdy před dvaceti lety? Je to už dávno a náš shovívavý soudní systém má nejspíš málo práce, a tak si na svobodu bude pouštět další delikventy, aby je vzápětí mohl soudit znovu.
Pokud by byl Mihal Š. znovu stíhán a odsouzen, hrozí mu tentokrát údajně až šestnáct let odnětí svobody. Skvělá práce, řekneme si. Dostane o jeden rok vězení navíc, než když vraždil posledně, a pak už se snad opravdu polepší a možná bychom ho za dobré chování mohli pustit i o pár let dřív. Horší to bude mít jeho spoluvězeň, který na úplatcích či zpronevěře vydělal desítky milionů. Ten takové štěstí mít nebude a na svobodu se hodně dlouho nepodívá, protože krade a to se teprve nesmí. Peníze jsou zkrátka peníze a v porovnání s nimi se lidský život můe zdát vlastně nepodstatný.
Já mám ovšem jasno v jednom, pokud v určitých případech brutalita nezná mezí, pak by se v těch samých případech rozhodně měly nastavit hranice lidské shovívavosti.
