Postavili ho za pouhý rok, ale Hitler tam nejezdil rád. Skončilo v plamenech. Příběh Orlího hnízda

Na konci třicátých let minulého století se Evropa ocitala na prahu jedné z nejtemnějších kapitol svých dějin. Nacistické Německo pod vedením Adolfa Hitlera upevňovalo svou moc, zbrojilo a postupně rozšiřovalo své území. Propaganda mezitím budovala obraz vůdce, který má národ sjednotit a obnovit jeho někdejší slávu. Právě v této době se v bavorských Alpách, nedaleko městečka Berchtesgaden, odehrávala proměna, která neměla obdoby.

Oblast Obersalzberg, původně poklidná horská osada oblíbená mezi turisty a návštěvníky hledajícími zdravé horské klima, se po Hitlerově nástupu k moci začala měnit v jedno z nejdůležitějších center nacistického režimu. Hitler sem poprvé zavítal už v roce 1923 a později si zde vybudoval své venkovské sídlo známé jako Berghof. Zatímco okolní domy postupně mizely a jejich obyvatelé museli ustoupit novým mocenským plánům, oblast se uzavírala veřejnosti a získávala stále přísnější bezpečnostní režim. Právě nad tímto místem, na skalnatém vrcholu hory Kehlstein ve výšce 1834 metrů nad mořem, se zrodil projekt, který měl návštěvníky ohromit nejen svou polohou, ale i technickým provedením.

Nápad na vybudování Orlího hnízda vzešel v roce 1937 od Martina Bormanna, jednoho z nejbližších Hitlerových spolupracovníků. Na vrcholu hory Kehlstein chtěl vytvořit reprezentativní sídlo pro přijímání zahraničních diplomatů a významných hostů nacistického režimu. Návrhu se ujal architekt Roderich Fick a na jaře téhož roku začaly práce, které měly být dokončeny v rekordním čase. Přibližně 3 800 dělníků se podílelo na stavbě nejen samotného domu, ale také horské silnice, tunelů a výtahové šachty vedoucí hluboko do skály.

V náročném terénu bylo nutné odstřelovat skalní masivy, zpevňovat svahy a dopravovat stavební materiál do velkých nadmořských výšek. Jedním z nejobtížnějších úkolů se stala šest a půl kilometru dlouhá silnice, která překonává prudké převýšení a prochází pěti tunely. Celý projekt byl dokončen v roce 1938, přibližně za třináct měsíců, a jeho náklady dosáhly zhruba 30 milionů říšských marek. Orlí hnízdo tak nebylo jen luxusním horským sídlem, ale také mimořádně náročným technickým projektem, jehož skutečnou výzvou bylo především zpřístupnit skalnatý vrchol.

Uvádí se, že Adolf Hitler dostal Orlí hnízdo jako dárek k padesátým narozeninám. Tento příběh však historické prameny spolehlivě nepotvrzují. Budova nabízela luxusní přijímací sál s mohutným mramorovým krbem, jídelnu až pro třicet osob, sluneční terasu i soukromou pracovnu určenou Hitlerovi. Výtahová kabina obložená leštěnou mosazí a zrcadly završovala cestu tunelem vytesaným do skály. Přesto Hitler nebyl z horského sídla nijak zvlášť nadšený. Neliboval si ve vysokohorských polohách a Orlí hnízdo navštěvoval jen zřídka. Jeho hlavním sídlem v oblasti zůstal Berghof, který ležel níže na svahu. Stavba, jejíž vybudování si vyžádalo obrovské úsilí i náklady, tak nakonec sloužila spíše k reprezentaci nacistického režimu než jako skutečný Hitlerův domov. V roce 1944 se zde například pořádala velkolepá svatební hostina, když se vdávala sestra Evy Braunové.

Hitler navštívil Orlí hnízdo celkem čtrnáctkrát. Poprvé sem vyjel 16. září 1938 a nejčastěji sem zavítal na podzim téhož roku. Po vypuknutí druhé světové války jeho návštěvy téměř ustaly. Budova přesto nezůstala opuštěná: využívali ji další členové nacistického vedení a často sem přijížděla také Eva Braunová.

Mezi časté a na tehdejší dobu významné návštěvníky patřili ministr propagandy Joseph Goebbels, šéf SS Heinrich Himmler a italský ministr zahraničí Galeazzo Ciano. Zavítal sem také itaský diktátor Benito Mussolini nebo francouzský velvyslanec André François-Poncet. Byl to právě on, kdo ve své zprávě popisoval svůj pobyt a použil při tom francouzský výraz Nid d’aigle – „Orlí hnízdo“. Zpráva se následně dostala i do anglického překladu a název převzala zahraniční média. V Německu se mu i nadále říká K ehlsteinhaus, tedy doslova „dům na Kehlsteinu“.

Hitlerova poslední doložená návštěva Orlího hnízda se uskutečnila 17. října 1940, kdy zde přijal italskou korunní princeznu Marii José, sestru belgického krále Leopolda III.

Na jaře 1945 se Orlí hnízdo ocitlo na dosah spojeneckých vojsk. Dne 25. dubna bombardovalo britské letectvo oblast Obersalzbergu, kde se nacházelo Hitlerovo hlavní horské sídlo Berghof i další budovy nacistického vedení. Zatímco okolní areál utrpěl rozsáhlé škody, Orlí hnízdo nálet přečkalo téměř nepoškozené. Na začátku května dorazili do oblasti američtí vojáci a horské sídlo obsadili.

Místo, které bylo ještě nedávno vyhrazeno nejmocnějším představitelům nacistického režimu, se náhle otevřelo cizím vojákům. Ti uvnitř našli luxusní vybavení, umělecké předměty i osobní věci, které tu zůstaly po odchodu původních obyvatel. Rabovaní bylo na pořadu dne.

Americký seržant Fred Butts ve vzpomínkách, které krátce před smrtí zaznamenala jeho rodina, tvrdil, že se 17. května 1945 dostal do Orlího hnízda jako první americký voják. K horskému sídlu vystoupal společně s neznámým francouzským vojákem; poslední úsek cesty vedl hlubokým sněhem. Protože byly dveře zamčené, rozbil pistolí zadní okno a dostal se dovnitř. Budova podle něj působila, jako by ji obyvatelé opustili na zimu: nábytek byl zakrytý a od podzimu tam zřejmě nikdo nebydlel. Butts popsal osmiboký hlavní sál s obrovskými okny, krb, psací stůl, skromně zařízenou ložnici i kuchyň plnou nádobí. Z místností si odnesl například Hitlerův telefonní seznam v kožených deskách, přehoz ze stolu, přikrývku a servírovací tác. Ve skladu objevil také zásoby vína, alkoholu a cigaret.

Orlí hnízdo přečkalo závěr druhé světové války téměř bez poškození, přestože spojenecké bombardování 25. dubna 1945 zničilo velkou část okolního areálu Obersalzberg. Po válce se dokonce diskutovalo o tom, zda stavbu nezbourat, aby se nestala poutním místem obdivovatelů Hitlera. Nakonec byla zachována a v roce 1952 se po opravách otevřela veřejnosti jako horská restaurace. Zatímco nedaleký Berghof, Hitlerovo hlavní sídlo, byl téhož roku záměrně zbořen, Orlí hnízdo se postupně proměnilo ve vyhledávaný turistický cíl a výtěžek z jeho provozu začal sloužit mimo jiné i dobročinným účelům.

Dne 23.10.2026 zachvátil budovu Orlího hnízda velký požár. Je možné, že se tím definitivně uzavírá kapitola jednoho z posledních odkazů nacistické moci, který veřejnosti sloužil až do současnosti.

Zdroje:

https://www.diepresse.com/1599279/hitler-liebte-suesses-stubenmaedchen-bricht-ihr-schweigen?utm_source=chatgpt.com

https://donmooreswartales.com/2010/09/27/fred-butts-2/?utm_source=chatgpt.com

https://wartimearchive.com/document/hitler-s-mountain-retreat-1945?utm_source=chatgpt.com

https://ww2stories.org/2024/09/15/the-eagles-nest/?utm_source=chatgpt.com