Jak dnes žijí vrahové z Mansonovy "rodiny"? Od masakru v domě režiséra Polanského uplynulo 56 let

Charles Manson, muž, který se stal symbolem krutosti a fanatismu šedesátých let, nevyrůstal v prostředí, které by mu dalo šanci na klidný život. Narodil se roku 1934 v Ohiu nezletilé matce, dětství strávil v prostředí zanedbávání, násilí a útěků z nápravných zařízení. Už od útlého věku se střetával se zločinem a vězením, kde si osvojil manipulativní schopnosti a naučil se využívat slabostí druhých. Nedostatek lásky, neustálé odmítání a touha po moci se staly základem jeho osobnosti – osobnosti, která později přitáhla ztracené duše toužící po vůdci a proměnila je v tzv. „Mansonovu rodinu“.

Když byl Manson v roce 1967 propuštěn z vězení, kde si odpykával trest kvůli svým obvyklým prohřeškům, ocitl se v samém srdci „Léta lásky“ – v San Francisku. Město v té době přetékalo mladými lidmi, kteří opouštěli domovy a utíkali od pravidel vynucovaných americkou společností. Hledali svobodu, experimentovali s drogami a toužili po duchovním vedení. Manson, drobný muž s pronikavým pohledem a schopností přesně odhadnout slabiny druhých, se v tomhle prostředí rychle našel. Uměl zahrát na kytaru, dokázal plynule mluvit o lásce, Bibli i textech Beatles, a především působil dojmem, že má odpověď na všechny otázky.

Stal se neomezeným vládcem své skupiny. Společně se usadili v zaprášených chatrčích na opuštěném ranči nedaleko Los Angeles. Rozhodoval, kdo s kým bude spát, co budou jíst, kdy budou brát LSD a jak budou žít. Vštěpoval jim představu, že se blíží apokalyptická rasová válka, kterou nazýval „Helter Skelter“. Všichni mu věřili natolik, že byli ochotni vzdát se vlastního já a stát se jeho „anděly smrti“. A tak se malá skupina snílků a tuláků proměnila v sektu, která měla brzy šokovat celý svět.

V noci z 8. na 9. srpna 1969 vnikla do domu režiséra Romana Polanského na adrese Cielo Drive čtveřice členů Mansonovy „rodiny“. Nacházela se tam režisérova těhotná manželka Sharon Tate a její přátelé - Jay Sebring, úspěšný kadeřník celebrit a bývalý přítel Tateové, Abigail Folgerová, dědička rozsáhlého kávového impéria, a její partner Wojciech Frykowski. Tragickou náhodou se stal obětí i Steven Parent, osmnáctiletý mladík, který se do domu dostal jen proto, že jel navštívit domovníka na pozemku.

Vražednou skupinku vedl Charles „Tex“ Watson, muž, který se stal Mansonovou prodlouženou rukou. Přivedl členy sekty do domu a velel útoku. Zastřelil mladého Parenta u brány a poté vedl brutální útok uvnitř. Postřelil a pobodal Sebringa, krátce nato Frykovskému zasadil 51 ran nožem.

Susan Atkinsové bylo v době spáchání zločinu 21 let. Mladá žena byla Mansonovi oddaná až k fanatismu. Vyhraňovala se svou brutalitou a bezcitností. Podle svědectví držela Sharon Tate a nakonec jí sama zasadila několik bodných ran. Na dveře domu napsala slovo PIG (prase) krví oběti. Její chladný postoj a vychloubání se vraždou později výrazně přispěly k jejímu odsouzení.

Další účastnicí byla dvaadvacetiletá Patricia Krenwinkelová. Měla podíl na vraždě Abigail Folgerové, které zasadila desítky bodných ran. Krenwinkelová byla popisována jako silně oddaná Mansonovi a během činu jednala s mimořádnou krutostí.

Linda Kasabianová patřila ve skupině k nejmladším, bylo jí dvacet let. Jejím úkolem bylo zůstat venku u auta v roli hlídky. Tvrdila, že se snažila zabránit dalšímu násilí, například že odmítla přinést nože, nebo že upozorňovala na přicházející kolemjdoucí, ačkoliv to nebyla pravda. Později se stala korunní svědkyní obžaloby a díky její výpovědi byli ostatní pachatelé usvědčeni.

Ačkoliv se Charles Manson na vraždách přímo nepodílel, byl považován za hlavního organizátora vražd. Kromě masakru na Cielo Drive nařídil následující den ještě další vraždy. Manipulací a příkazy své následovníky vedl k činům, které měly podle něj rozpoutat rasovou válku. Před soudem se choval teatrálně, snažil se působit jako prorok a několikrát narušoval jednání. Byl odsouzen k trestu smrti, což bylo později pozměněno na doživotí. Zažil mnoho přesunů mezi věznicemi s maximální ostrahou. Zpočátku byl často umisťován do izolačních cel kvůli svému chování.

Snažil se udržovat vliv i ve vězení, psal dopisy, vydával hudbu a dokonce se pokoušel šířit své ideologie, včetně myšlenky „Helter Skelter“. V soudních a vězeňských zprávách byl popisován jako manipulativní, narcisistický a nebezpečný – často provokoval dozorce i spoluvězně. S věkem se potýkal s řadou zdravotních komplikací, včetně srdečních problémů, respiračních obtíží a rakoviny tlustého střeva. Zemřel 19. listopadu 2017 ve věku 83 let ve vězeňské nemocnici na komplikace spojené se srdeční zástavou a rakovinou tlustého střeva.

Charles „Tex“ Watson pocházel z Texasu, byl sportovně nadaný a chvíli studoval na univerzitě. Po přestěhování do Kalifornie propadl drogám a stal se Mansonovou pravou rukou. Watson se snažil oddělit svůj soudní proces od ostatních a po návratu z Texasu, kam utekl, byl souzen samostatně. Přiznal se k činům, ale hájil se Mansonovým vlivem. Byl odsouzen k trestu smrti, ten byl však v Kalifornii zrušen v roce 1972. Watsonův trest se proto změnil na doživotí.

Watson si odpykává svůj trest v San Diegu. Na rozdíl od Mansona se snažil působit dojmem, že svůj život změnil – stal se znovuzrozeným křesťanem, založil vězeňské společenství a začal psát nábožensky laděné knihy. V roce 1979 založil nadaci, skrze kterou vydává texty a kázání určená veřejnosti. O podmínečné propuštění požádal více než 18krát, všechny žádosti byly ale zamítnuty – naposledy v říjnu 2021, kdy mu komise jednoznačně odmítla vyhovět. Další možnost slyšení o propuštění má v roce 2026.

V průběhu let několikrát veřejně prohlásil, že lituje svých činů a tvrdil, že byl zcela ovládán Mansonem a drogami. Tvrdil, že se z něj stal jiný člověk, který se snaží pomáhat ostatním vězňům prostřednictvím víry. V roce 1978 napsal autobiografii, kde popisuje, jak se dostal k Mansonovi a jakou roli v rodině měl. Dnes žije ve vězení životem vězeňského „kazatele“ – věnuje se víře, knihám a dopisům. Přesto zůstává za mřížemi a je velmi nepravděpodobné, že by byl někdy propuštěn, vzhledem k závažnosti činů, za které byl odsouzen.

Susan Atkinsová byla umístěna do několika ženských věznic v Kalifornii. Zpočátku působila provokativně – vychloubala se svými činy a tvrdila, že vražda Sharon Tate byla „osvobozující zkušenost“. Postupem času se její postoj změnil, obrátila se k náboženství a prohlašovala, že našla vnitřní klid. Zapojovala se do vězeňských programů a pomáhala při organizaci bohoslužeb. V 80. letech byla dokonce považována za vzorovou vězeňkyni. Žádala o podmínečné propuštění celkem 18krát – nikdy neuspěla. I když byla v závěru života těžce nemocná (ochrnula a trpěla rakovinou mozku), úřady odmítly její propuštění. Zemřela ve vězeňské nemocnici 24. září 2009 ve věku 61 let.

Patricia Krenwinkelová je nejdéle vězněnou ženou v Kalifornii. Za mřížemi žije od roku 1969. Stala se respektovanou vězeňkyní, zapojila se do programů proti drogám a domácímu násilí. Mnohokrát veřejně vyjádřila lítost nad vraždami a tvrdila, že byla v Mansonově vlivu psychicky zcela zlomena. Požádala o podmínečné propuštění více než 14krát. V roce 2022 jí byla poprvé doporučena možnost propuštění, ale guvernér žádost zrušil. V roce 2025 jí komise znovu doporučila propuštění – nyní se čeká na finální verdikt guvernéra. Stále pobývá ve vězení, kde má pověst poklidné, kajícně působící vězeňkyně. Přesto je veřejnost velmi skeptická k jejímu případnému propuštění.

Linda Kasabianová nebyla na rozdíl od ostatních nikdy uvězněna, protože přijala dohodu o imunitě výměnou za svědectví proti Mansonovi a jeho stoupencům. Po skončení soudního řízení v roce 1971 se stáhla z veřejného života. Žila pod jiným jménem, na různých místech USA. Občas se objevila v dokumentech a rozhovorech, kde vyjádřila lítost nad svou účastí v „rodině“. Zemřela 21. ledna 2023 ve věku 73 let.

Zdá se, že všechny, kdo se podíleli na brutálních vraždách, stihl spravedlivý trest. Svůj život prožili za mřížemi a nedostali možnost vrátit se do běžného života, i přesto, že zpytovali své svědomí a veřejně litovali svých činů. Jejich jednání bylo příliš brutální a bezcitné, proto jejich trest nebyl nikdy odpuštěn. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se během let napravili, je vůbec možné takovým lidem znovu věřit?

Zdroje: wikipedia, Tex_Watson, biography, smithsonianmag, nytimes