Mnichov 1972: Maskovaný terorista na fotografii nebyl nikdy idetifikován. Konec příběhu ale známe

Letní olympijské hry v roce 1972 se konaly v západoněmeckém Mnichově a měly být symbolem nové éry. Nikdo tehdy netušil, že se navždy zapíší do dějin nejen sportovními výkony, ale i děsivou tragédií.

Německo tehdy pořádalo olympijské hry poprvé od skončení Druhé světové války a Mnichov měl ukázat úplně jiný obraz země než byl Berlín v roce 1936, kde Hitler využíval hry jako propagandu nacistického režimu. Organizátoři proto kladli velký důraz na otevřenost, optimismus a moderní pojetí. Chtěli ukázat přívětivou, moderní a mírumilovnou tvář Německa. Vesnice a stadiony byly navrženy v otevřeném, světlém a přátelském stylu, aby kontrastovaly s přísnou a militaristickou atmosférou válečného Německa. Země tímto způsobem přivítala 7000 sportovců ze 121 zemí světa, což se považovalo za rekordní účast.

Olympijské hry v Mnichově začaly 26. srpna slavnostním ceremoniálem a několik dní se skutečně nesly v duchu radosti a sportovních výkonů. Diváci sledovali rekordy v plavání, gymnastice i atletice a atmosféra ve vesnici působila uvolněně. Sportovci se volně pohybovali, bavili se a mohli se setkávat bez přísných bezpečnostních opatření. Právě tato otevřenost a důvěra v mírumilovný charakter her se ale staly osudnými.

V časných ranních hodinách 5. září 1972 přelezla skupina osmi ozbrojenců plot olympijské vesnice. Šlo o členy palestinské organizace nazývané Černé září, která vznikla už o dva roky dříve v důsledku izraelsko-palestinského konfliktu v Jordánsku.

Teroristé na sobě měli sportovní teplákové soupravy, takže zpočátku nepoutali pozornost. Krátce po vstupu do vesnice pronikli do budovy, kde bydlela izraelská výprava. Při pokusu o odpor byli dva izraelští sportovci zabiti hned na místě a devět dalších bylo zajato jako rukojmí. Únos proběhl přímo v srdci olympijské vesnice, což šokovalo nejen účastníky her, ale i celý svět sledující přenos v televizi.

Útočníci z Černého září vzápětí zveřejnili své požadavky: požadovali propuštění více než 200 palestinských a arabských vězňů držených v izraelských věznicích, ale i několika známých teroristů zadržovaných v Německu a dalších zemích. Pokud by nebyly jejich požadavky splněny, hrozili, že všechny rukojmí zabijí. Olympijské hry se tak ze dne na den změnily v dramatické vyjednávání s časem a v boj o životy nevinných sportovců.

Německá vláda byla v těžké situaci – Izrael kategoricky odmítal jakékoli ústupky a trval na tom, že s teroristy se nesmí vyjednávat. Německé úřady se snažily získat čas, proto nabízely peníze a dokonce i vlastní výměnu rukojmích, ale únosci vše odmítli. Situace se postupně vyhrotila a teroristé trvali na tom, že musí být se svými zajatci převezeni z Německa letadlem.

Nakonec byl dohodnut přesun rukojmích a teroristů na leteckou základnu Fürstenfeldbruck nedaleko Mnichova, odkud měli odletět do Káhiry. Německé bezpečnostní složky se mezitím rozhodly pokusit o záchrannou akci. Celý plán byl ale od počátku špatně připravený – policisté neměli zkušenosti s podobnými zásahy, chybělo jim vybavení i koordinace. Původně připravení ostřelovači na střeše nebyli dostatečně informováni, navíc nebyli vybaveni ani neprůstřelnými vestami či radiostanicemi.

Večer 5. září byli únosci i rukojmí převezeni autobusem a vrtulníky na základnu Fürstenfeldbruck. Na místě čekalo prázdné letadlo, které mělo sloužit jako past – uvnitř byli ukryti policisté vydávající se za posádku, ti se však v poslední chvíli rozhodli akci vzdát. Když teroristé zjistili, že jde o léčku, začala na ploše chaotická přestřelka mezi nimi a německými ostřelovači. Zmatek trval dlouhé desítky minut, během nichž nebyla komunikace mezi jednotlivými policejními jednotkami prakticky žádná. Výsledkem byla tragédie: všech devět izraelských rukojmích bylo zabito, stejně jako pět z osmi teroristů a jeden německý policista. Záchranná operace, která měla být odvážným vysvobozením, se změnila v krvavou katastrofu, jež otřásla celým světem.

Jedna fotografie ze dne útoku se stala pro osudný den na olympiádě v Mnichově ikonickou po celém světě. Je na ní zobrazen jeden z teroristů v kukle přetažené přes hlavu stojící na balkóně. Který z osmi útočníků to je, se nepodařilo do dnešního dne určit, jisté však je, že pod maskou se ukrývá jeden z následujících příběhů.

Vlastním jménem Luttif Afif. Narodil se do rodiny smíšeného původu – otec byl Arab, matka Židovka. Vyrůstal v Nazaretu a později studoval v Německu, kde se seznámil s prostředím palestinských exilových skupin. Byl považován za inteligentního, klidného a charismatického. Po studiích pracoval ve Francii a dle výpovědí byl zasnouben s německou dívkou. V Mnichově se projevil jako hlavní vyjednavač – mluvil dobře německy i francouzsky a působil spíše diplomaticky než fanaticky. Podle některých zdrojů měl v minulosti blízko k Fatahu a vojenský výcvik absolvoval v Libanonu. Teroristického útoku se údajně účastnil proto, aby vysvobodil své dva bratry z vězení v Izraeli. Na starostu olympijské vesnice působil jako člověk, se kterým se dá rozumě mluvit a také přiznal, že kdyby se poznali za jiných okolností, nejspíš by k němu cítil sympatie. Stejně tak jedna z policistek o něm mluvila jako o člověku, který s ní pokaždé mluvil korektně a zdvořile. Issa byl zastřelen během záchranné operace policejními jednotkami. Uvádí se, že to byl on, kdo hodil granát do vrtulníku, ve kterém byli čtyři rukojmí.

Vlastním jménem Yousef Nazzal. Pocházel z Bejrútu v Libanonu, kde se narodil v roce 1947. Patřil k nejbližším spolupracovníkům Luttifa Afifa a byl druhým mužem celé skupiny. Měl zkušenosti s vojenským výcvikem v palestinských táborech a byl znám svou tvrdou povahou. Na rozdíl od Afifa působil nekompromisně a méně ochotně vyjednávat. Některé prameny uvádějí, že byl považován za spolehlivého, ale impulzivního bojovníka. Jeho rodina prý o jeho aktivitách věděla a netajila se podporou palestinského odboje. Zahynul při střelbě v noci na 6. září 1972.

Vlastním jménem Khalid Jawad, se narodil kolem roku 1951, a byl tedy jedním z nejmladších členů komanda – asi 20letý. Pocházel z palestinského uprchlického prostředí, vyrůstal v Libanonu. O jeho dětství se ví málo, například to, že byl velkým hráčem fotbalu. Jako mladík se nicméně přidal k palestinským bojovníkům a brzy prošel vojenským výcvikem, což před svou rodinou tajil. Během útoku v Mnichově neměl takovou autoritu jako starší členové – spíše poslouchal rozkazy. Podle svědků byl odhodlaný, ale nezkušený. Zahynul v přestřelce na letišti. Rodina se dozvěděla o jeho účasti na teroristickém útoku až z novin, kde uviděli fotografii jeho mrtvého těla.

Vlastním jménem Afif Ahmed Hamid. Narodil se v roce 1948 v palestinském uprchlickém táboře. Byl považován za odhodlaného bojovníka a měl zkušenosti z předchozích akcí. Podílel se přímo na útoku v olympijské vesnici – byl to on, kdo při přepadení zabil dva izraelské sportovce. V Mnichově patřil mezi tvrdší jádro komanda. Zahynul během střelby na letišti Fürstenfeldbruck.

Vlastním jménem Mohammed Safady. Narodil se v roce 1953, byl tedy také velmi mladý – sotva 19letý. Pocházel z Libanonu, z chudých poměrů. Do organizace Černé září se připojil krátce před útokem. Údajně měl pověst tvrdohlavého mladíka, který se chtěl vyznamenat v „boji za Palestinu“. V Mnichově přežil přestřelku a byl zajat, ale už v říjnu 1972 propuštěn při výměně za rukojmí z uneseného letadla Lufthansa. Jeho další osud je nejasný – některé zdroje tvrdí, že byl později zabit Mossadem, jiné, že se dlouhá léta skrýval v Libanonu. Stejně tak vedoucí palestinské politické strany Fatah ve své době tvrdil, že Safady je stále naživu, ale musí se ukrývat.

Vlastním jménem Jamal Al-Gashey. Byl nejmladším členem komanda – teprve 19letý. Pocházel z palestinského uprchlického tábora a vyrůstal v prostředí, kde byla podpora ozbrojeného odboje samozřejmostí. Na rozdíl od starších členů neměl bohaté zkušenosti, ale byl považován za odhodlaného a poslušného. Přežil zásah na letišti a byl propuštěn v rámci výměny rukojmích. Později se ukrýval pravděpodobně v severní Africe i se svou ženou a dětmi. Naposledy anonymně vystoupil v dokumentu One Day in September (1999) a podle všeho měl stále strach o svůj život. V dokumentu prohlásil: „Jsem hrdý na to, co jsem v Mnichově dokázal, protože to Palestincům nesmírně pomohlo. Před tím svět nevěděl nic o našem boji, ale od toho dne se slovo Palestina opakovalo po celém světě.“

Vlastním jménem Adnan Al-Gashey. Příbuzný Jamala, nejspíš jeho strýc. Byl starší a zkušenější, měl za sebou delší výcvik. I on vyrostl v uprchlickém táboře a jeho rodina byla známá podporou palestinské věci. Údajně to to byl on, kdo během záchranné mise postřílel pět rukojmích v helikoptéře. Také přežil zásah policie a byl rovněž propuštěn po únosu letadla Lufthansa. Později se podle některých zpráv skrýval v Africe, jiné zdroje tvrdí, že ho dostihl Mossad. Jeho skutečný osud zůstává nejasný.

Ať už se pod maskou na fotografii ukrývá kterýkoliv z výše uvedených mužů, jisté je, že všichni měli jednu společnou vlastnost. Tou byla krutost a odhodlání bojovat za svou věc bez lítosti a bez úcty k lidskému životu. Přeživší útočníci se v rámci výměnné akce dostali svobodně do Lybie, kde je mnozí považovali za hrdiny. Pro zbytek světa se ale jednou provždy zapsali na seznam nemilosrdných teroristů.

Zdroj:

famouspictures, honestreporting, Munich_massacre, Luttif_Afif, spiked-online, historica.fandom, destination-munich