Článek
Priscilla Beaulieuová dostala od otce první Elvisovu desku, když jí bylo jedenáct let. Už o něm hodně slyšela, všechny její kamarádky ho zbožňovaly a jí se také líbil, i když tolik zblázněná do něj zatím nebyla. Na tehdejší společnost byl až příliš divoký.
„Někteří z jeho dospělých posluchačů začali brzo jeho vystoupením vytýkat obscénnost. Má matka důrazně prohlásila, že Elvis „má moc špatnej vliv na děvčata a probouzí v nich představy, který mají ještě spát. Kdyby se konal pochod matek proti Elvisovi Presleymu, šla bych v první řadě.““
Otec rodiny Beaulieuových byl povoláním letecký důstojník a všichni se museli velmi často stěhovat. Nicméně Priscilla si většinou vždycky našla brzo kamarády, především díky své hezké tvářičce. Když se však měli stěhovat do Německa, byla z toho nešťastná. Jedna z kamarádek ji tehdy chtěla povzbudit a jen tak mimochodem jí sdělila, že v Německu je přece na vojně i jejich oblíbený Elvis. Priscilla si sice dělala legraci, že ho tam tedy vyhledá a navštíví, ale ve skutečnosti tomu věřila jen pramálo. Svět div se! Nakonec se tam seznámila s mladíkem, který byl Elvisův kamarád. A ten ji velmi brzy pozval na jednu party, kde se konalo osudové setkání. Bylo jí tehdy teprve čtrnáct let.
„Všichni se ohromně bavili, jenom já ne. Já byla nervózní, protože jak jsem se rozhlížela, nemohla jsem přehlídnout obrovský plakát s polonahou Brigittou Bardotovou v životní velikosti. Zrovna ona byla tou poslední osobou, kterou jsem tu chtěla vidět. Ona s tím svým mohutným poprsím, našpulenými rty a divokou hřívou blonďatých vlasů! Hned jsem si představila, že takové ženy se asi Elvisovi líbí a zdálo se mi, že já, taková holka, sem vůbec nepatřím.“
Ale líbila se mu. V Německu byla tehdy jedinou dívkou z Ameriky, z domova, po kterém se jim oběma stýskalo. Sblížili se velice rychle, ale protože byla Priscilla skoro ještě dítě, musel se brzy seznámit i s jejími rodiči, kteří ho vzali na milost. Nedělalo na ně dojem, že už v tak mladém věku vydělává jako muzikant statisíce dolarů, ale líbilo se jim, že se k nim chová uctivě a k jejich dceři jako skutečný džentlmen. Bylo na něm znát, že sám pochází z chudé, ale milující rodiny. Dokonce i Priscillina matka byla zničehonic jeho fanynkou. Začali se pravidelně scházet, ve vší počestnosti samozřejmě. Hudebník své přítelkyni hned vysvětloval, jak si svou partnerku představuje.
„Líbily se mu modrooké brunetky s jemným hlasem. Chtěl si mě tvarovat a vychovávat podle svých přání a ideálů. Jeho názory na vztahy mezi mužem a ženou byly naprosto tradiční, třebaže měl pověst rebela, který se vzpírá všem konvencím. Žena musí vědět, kam patří a muž přebírá veškerou iniciativu. Věrnost je nejdůležitější, a to hlavně u partnerky. Pořád mi připomínal, že dívka musí být stálá…Sám byl idolem tisíců žen a mohl mít kteroukoliv z nich. Samy se mu nabízely. A já jsem si včas uvědomila, že pokud si ho chci udržet, nesmím se moc vyptávat.“
V Německu spolu randili půl roku, než jeho vojenská služba skončila a on se musel vrátit. Po celou tu dobu spolu mnohokrát spali v jedné posteli, ale nedošlo k ničemu víc, než k objímání a polibkům. Oslovoval ji něžně Cillo, svěřil se jí, že k nikomu necítil to, co k ní, ale když chtěla, aby se spolu milovali, odmítl ji s tím, že je ještě moc malá. V tomto duchu se i nadále choval tak, jak se sluší a patří. Když odcestoval zpátky do USA, neviděli se dva roky, ale stále si psali a volali. Priscille bylo jasné, že její milovaný muž rozhodně nedrží celibát, ale i nadále mu posílala milostné dopisy a sem tam se nenápadně zeptala, jestli s někým chodí. Vždycky to popřel. Ve skutečnosti měl ještě jeden velmi vážný vztah s Anitou Woodovou. Priscilla něco málo o jejich vztahu věděla, ale dělala slepou. Anita naopak nevěděla o Priscille nic, a když se nakonec o jejich tajném románku dozvěděla, byl to pro ni šok a od Elvise odešla.
Po dvou letech se za ním mladá Priscilla vydala do Los Angeles na prázdniny. Brzy poznala, jaký život Elvis vede. Byl to především jeden večírek za druhým, neustále se muselo něco dít. Pochopila například, že Elvis nemá rád klid. V jeho pokoji musela být neustále zapnutá televize nebo radio. Nerad spával sám, měl strach z náměsíčnosti, která ho trápila v dětství. Tou dobou si taky Priscilla všimla, že když jde Elvis do postele, sáhne po lahvičce prášků na spaní. S utrácením si taky nedělal velkou hlavu, peněz si prostě uměl užívat. Dokázal pro své přátele například pronajmout celý zábavní park nebo každému koupil motorku, aby se jako jedna velká banda mohli společně prohánět ulicemi. Několikrát taky Priscille naznačil, že dívka je klenotem muže a musí se vedle něj blýskat.
„Zatímco prodavačka vzadu prohledávala krám a vybírala všechno ve velikosti šest a čtyři, Elvis plenil stojany a poličky, vytahoval hory té třpytivé nádhery a chtěl vědět, co se mi líbí… Celá rozčilená jsem popadla asi šestery šaty, vybrala si k nim i střevíčky a zamířila ke kabině. Když jsem se pak prohlížela v zrcadle, vypadala jsem o hodně starší, byla jsem sexy a dokonale elegantní. K mým vlasům pak řekl: „Vlasy máš moc fajn, puso, ale teď jsme v Las Vegas, tady chodí každej načesanej. A musíš si nalíčit oči, chce to víc make-upu. Zvýrazní ti to obličej. Elvis to musel vědět nejlíp. Záleželo mu na tom.“
Můj život s Elvisem, Československý spisovatel, 1992
Dospívající dívka rychle zaběhla do koloběhu bouřlivého života, který hudebník vedl. Byla mladá a všechno pro ni bylo nové. Ji samotnou ale nezajímalo, jakým způsobem tráví volný čas, hlavně aby to bylo po jeho boku. Ne vždy ale bylo jednoduché udržovat tempo a krok. Přes den vyspávali, v noci se žilo!
„Abych si zvykla na ten převrácený režim, začala jsem, stejně jako to dělal Elvis a všichni ostatní, brát amfetaminy a prášky na spaní. Polykala jsem je navzdory všem svým přesvědčením a obavám. Bez nich bych to všechno nebyla schopná absolvovat. Mé zábrany se rozplývaly a sebevědomí rostlo. Obzvlášť ve chvílích po spolknutí pilulky. Líbilo se mi to. Třebaže jsem se tím vzdalovala skutečnosti, byli jsme spolu ve stejném světě a já se tomu přizpůsobovala.“
Život po boku hvězdy nebyl vždycky jednoduchý. Snažil se být neustále vtipný a milý, neustále něco vyprávěl a nikdy nechtěl slyšet lamentování nebo stesky, především ne od ženy. Náctiletá holka se mu chtěla zavděčit, jak jen mohla. Udělala by pro něj všechno. Oblékala se, jak chtěl, líčila se podle jeho požadavků. Několikrát se stalo, že se musela jít převléknout, když si na večer zvolila nevhodný oděv. Musela se dokonce naučit správnou chůzi, aby to vyhovovalo jeho vkusu. Plomby na zubech musely být bílé, lak na nehtech neoloupaný. Priscilla si až mnohem později uvědomila, že v té době byla jeho panenkou na hraní. Protože byl ale celým její světem, měla potřebu být v jeho očích dokonalá. Bála se, že by ho jinak mohla ztratit.
„V tomto stadiu našeho společného života byl Elvis mým mravokárcem, sledoval každé mé gesto, každou mou promluvu a velkoryse mě poučoval a radil. Jakmile jsem provedla něco, co se mu nelíbilo, hned přišla kritika. Je nesmírně důležité, aby ten, kdo je takto neustále pod mikroskopem, mohl taky na chvilku vyklouznout a odpočinout si. A to nešlo. Elvisovi neuniklo skoro nic.“
Přestěhovala se do jeho domu, kterému se říkalo Graceland a žila pod jeho střechou pět let, než ji požádal o ruku. Bylo to pět let, ve kterých se z dítěte stávala žena, kterou si Elvis formoval podle svých představ. Mezitím měl několik dalších milenek, o kterých Priscilla věděla, ale musela i nadále dělat hluchou a němou. Pokud mu občas něco vytkla, byla z toho hádka, a nakonec to dopadlo tak, že se mu musela omlouvat. Když na něj jednou začala skutečně křičet a dělat žárlivou scénu, zvolil výhružnou metodu.
„Vybuchl jako sopka… „Začínáš bejt pěkně drzá a dovoluješ si hodně. Co takhle kdybys na chvíli vypadla k vašim?“ To mě šokovalo. Zaječela jsem: „Nikam nejdu, ani mě nenapadne!“ „Ale jo, měla bys, já ti pomůžu.“ Šel k mé skříni a začal vyhazovat všechny šaty, které tam visely i s ramínky, a na tu hromadu pak vyhodil i mé kufry. „Tak holka, sbal si svých pět švestek a sbohem…“ Nemohla jsem uvěřit tomu, že by to mohl myslet vážně…Vzlykajíc jsem se pustila do balení svých věcí a Elvis se odvrátil a vyšel z místnosti…Hystericky jsem se rozklepala a ani nevím, co jsem balila. Skládala jsem pomalu své šatstvo, zděšená z toho, co se stalo. Když se vrátil do pokoje, pokračovala jsem v balení, vzlykala a cítila se hrozně ponížená. Pomalu jsem vstala a došla ke dveřím. Jen jsem k nim došla, ucítila jsem Elvisovu ruku na rameni, otočil si mě k sobě a v tu vteřinu jsem se ocitla v jeho náručí…Ať by řekl cokoliv, ve všem bych mu v tu chvíli dala za pravdu. Teprve mnohem později mi došlo, že tohle byla jeho finta, jak mít nade mnou navrch.“
Nakonec se s Priscillou oženil a teprve o svatební noci ji připravil o panenství. Do té doby svoje milostné potřeby uspokojovali různými způsoby, ale Elvis si v tomto ohledu svou budoucí ženu hýčkal a šetřil si ji až na tu správnou chvíli. Nedlouho na to, teď už jednadvacetiletá mladá paní Presleyová, přivedla na svět dcerku, ze které měl Elvis velkou radost. Od chvíle, kdy se narodila, však hudebník začal na svoji manželku nahlížet především jako na matku a jeho sexuální touha se vytrácela. Priscilla věděla, že je obě miluje, ale jejich vztah se postupně měnil. Elvis hodně pracoval a byl neustále mimo domov. Během let se začali jeden druhému vzdalovat. Kdysi nevinná dívka dospěla a pochopila, že život se dá žít i jinak. Jejich manželství sice skončilo rozvodem, ale vzájemné pouto se nikdy úplně nepřetrhlo. Měli se rádi až do konce jeho života. Elvis miloval mnoho žen, ale tou největší láskou byla jeho práce a touha po tom, aby byl sám milován. Pokud se mu dařilo profesionálně, byl šťastný. Kdykoliv však začala jeho kariéra kolísat, zajídal svou depresi hromadami prášků, což nakonec jeho srdce nevydrželo.
„Když umřel Elvis Presley, umřel i kousek každého z nás, kteří jsme ho znali a milovali… Jeho největší vášní bylo bavit své přátelé i fanoušky, jeho největší láskou bylo publikum. Moje a Elvisova láska nás vzájemně hluboce poznamenala. Byl a zůstane člověkem, který navždy ovlivnil můj život.“
Zdroj citací: Můj život s Elvisem, Priscilla Beaulieu Presleyová, Československý spisovatel, 1992
