Muži, kteří mají druhou tajnou rodinu: Otec dal oběma dcerám stejné jméno, aby se neprořekl

V České republice, stejně jako ve většině zemí dnešního světa, je trestným činem, když ženatý muž či vdaná žena vstoupí ještě do dalšího manželského svazku. Polygamní vztahy nesezdaných párů jsou oproti tomu přijímány bez problému. Širší společnost se možná na takové vztahy dívá s nesouhlasem, ale co může dělat? Pokud do takového vztahu vstupují jedinci dobrovolně, pak to je jen jejich problém. A proč by jim mělo být vlastně zakázáno, aby vstoupili do manželství s více partnery, pokud s tím všichni zúčastnění souhlasí? Máme to zkrátka zažité jako tabu, jako něco, co není běžné.

Je třeba zdůraznit, že k bigamii často dochází za takové situace, kdy jeden z partnerů o dalším svazku svého manžela či manželky nemá tušení. Zákon hovoří jasně - manželství je definováno jako spojení dvou lidí. Pokud do takového svazku chce „oficiálně“ vstoupit ještě někdo třetí, je to jasné porušení zákona. Proč tedy vládní orgány nejednají o legalizaci vícečetných manželství? Právem argumentujeme, že v soužití dvou manželů mnohdy dochází k velkým neshodám a lze si dost dobře představit, do jaké míry by se takové neshody znásobily, kdyby bylo manželů v jednom svazku více.

Přesto existují příběhy, ve kterých se jednotlivci rozhodnou do vícečetných vztahů vstoupit. To samé se stalo v případě pana P. Ten si své mládí užíval podobným způsobem, jako všichni mladí muži, a to v náručí různých partnerek. Nakonec se dostal do bodu, kdy se rozhod usadit a požádal o ruku dívku, se kterou právě chodil. Líbila se mu, byla inteligentní a společenská a ačkoliv to nebyla vášnivá láska, mnoho let spolu žili ve spokojeném vztahu, ze kterého vzešly tři děti.

Po dvaceti letech však začalo manželství uvadat po všech stránkách, zmizel všechen cit, společná témata, o kterých by spolu mohli mluvit. Spojoval je pouze zájem o blaho dětí. Pan P. hodně cestoval za prací a na jedné takové cestě se seznámil s mladou, atraktivní ženou, do které se okamžitě bláznivě zamiloval. Nikdy dřív nic podobného k nikomu necítil. Začal si s ní tajný románek a nevadila jim ani vzdálenost více než 300 km, která je od sebe dělila. On byl na cestách neustále a mohl se s ní pravidelně vídat.

Jeho nová milenka byla také vdaná a měla dvě děti, ale právě si procházela komplikovaným rozvodem. Oběma mimomanželský románek vyhovoval, zprvu ho možná ani nebrali tak vážně, ale láska mezi nimi sílila. V průběhu vztahu se dohodli, že on o rozvod žádat nebude, dokud jsou jeho děti ve školním věku. On ji zase na oplátku ubezpečil, že jí nebude bránit vídat se s jinými muži. Protože jí zatím nemohl slíbit společný život, nemohl jí ani upírat tu možnost, aby poznala někoho, kdo by jí navrhnul normální vztah. Tak se scházeli tajně dál, nicméně to zašlo do bodu, že zatoužili po společném dítěti. Když o několik měsíců později žena opravdu otěhotněla, měli z toho upřímnou radost.

Pro pana P. to dlouho vypadalo jako pohádka. V jedné rodině se staral o výchovu dospívajících dětí a ve druhé rodině se těšil na nového potomka. Nikdo mu nic nevyčítal a on se cítil šťastný. Všechno se ale začalo měnit v momentě, kdy se mu a jeho utajované partnerce narodil syn. Musel více pracovat, aby uživil obě rodiny a volného času ubývalo. Ačkoliv se partnerka č. 2 dlouhou dobu snažila být chápavá a tolerantní, idylka se v jejím případě začala postupně přetvářet na pocit prázdnoty a odloučení. Přála si mít partnera u sebe, ale on nechtěl ustoupit z úmluvy, kterou si stanovili hned na začátku.

Jak něco takového může dopadnout? Podle názoru pana P., který na tuto etapu svého života vzpomíná s nostalgií, i velkou lásku může velice snadno zabít realita. Dnes je ještě stále ženatý se svou manželkou, ale jejich vztah je na bodu mrazu. Všichni z jeho okolí už vědí, že má z mimomanželského poměru další dítě. Tajná milenka si nakonec našla jiného přítele, který funguje jako plnohodnotný partner, ale pan P. svého syna pravidelně navštěvuje a finančně na něho přispívá. Dalo by se říct, že se svým způsobem stále stará o obě rodiny, ale k žádné partnerce ho už nic citově neváže. Těší se jen ze vzpomínek na pár let svého života, kdy všechno vypadalo jako v pohádce.

Trochu jiný, ačkoliv v základu stejný příběh se odehrával v rodině pana G. Ten se rovněž odhodlal žít dvojí život a v každém z nich mu po boku stála jiná partnerka. V tomto případě od sebe obě rodiny ani nežily příliš daleko, ale protože se jednalo o metropolitní město, dalo se všechno celkem snadno ututlat a dařilo se mu to skrývat prakticky celý život. Pravda vyšla najevo až po jeho smrti.

Pan G. pracoval jako makléř a zároveň historik. Peněz na uživení dvou rodin měl dostatek, a přece ne příliš. Zatímco v jedné rodině se žilo lépe a děti studovaly na nejlepších školách, v druhé rodině bylo třeba se uskromnit. Druhá rodina však měla výhodu v tom, že věděla všechno o té první. Pan G. nicméně své tajné rodině namluvil, že s oficiální manželkou žijí už jen na základě smlouvy a kvůli dětem. Zároveň kladl důraz na to, aby se nikdo z nich nesnažil druhou rodinu kontaktovat, což bylo až do jeho smrti plně respektováno.

Když muž ve svých 77 letech zemřel, oficiální dcera obdržela šokující telefonát od své neoficiální sestry, která byla o sedm let mladší, ale kupodivu dostala úplně stejné jméno. Celé tajemství bylo konečně odhaleno. Obě dvě se nakonec sešly, aby se lépe poznaly, ačkoliv situace byla až příliš neobvyklá. Tak se například neinformovaná sestra dozvěděla, že jejich otec si našel druhou ženu přibližně v době, kdy jí bylo pět let. Opakovaně svou milenku ujišťoval, že se s manželkou chystá rozvést, dokonce ji požádal o ruku, ale ta trpělivě čekala na den, kdy se její partner rozvede. Bohužel se toho nedočkala.

Nevěrný muž svou tajnou rodinu navštěvoval především o víkendech a všední dny trávil s oficiální rodinou. Nenechal si ovšem ujít žádné významné oslavy, nikdy nezmeškal ničí narozeniny a jak šel čas, postupně oslavil i příchod třech tajných vnoučat na svět. Nevlastní sestry probíraly svůj pohled na otce a překvapilo je, že každá ho viděla jinak. V utajované rodině se choval spíše klidně a láskyplně, zatímco mezi členy oficiální rodiny byl víc extrovertní a upovídaný, ale dával méně najevo své city.

Obě sestry k sobě nakonec našly láskyplnou cestu a i přes nezvyklou situaci jsou dnes rády, že jedna druhou ve svém životě mají. Pochopily, že jejich otce muselo stát velké úsilí žít život tak, aby dokázal být dobrým otcem oběma z nich a zároveň udržet vše tak dlouhou dobu pod pokličkou. Ne nadarmo se říká, že každý člověk má nějaké svoje tajemství.

Zdroje: Salon.com, dailymail.co.uk