Článek
Psal se 15. červen roku 1975 a v Pardubicích se konala dlouho očekávaná výstava psích mazlíčků. Jednalo se o přehlídku německých boxerů, na kterou se těšili všichni hrdí majitelé poctivě vyšlechtěných plemen. Pravděpodobně nikoho nenapadlo, že ten den se zapíše do nejčernější kroniky psích výstav v historii tehdejšího Československa. Toho dne byly během akce velmi vysoké teploty, ale k tragédii bohužel velkou měrou přispěla i lidská ruka.
Pamětníky tehdejší akce už dnes nelze snadno dohledat. Pokud se mezi čtenáři někdo z nich najde, budeme rádi, když se podělí o své vzpomínky. Po tak dlouhé době není úplně lehké posoudit, na čí straně je vina. Mohli za celé neštěstí pořadatelé výstavy nebo samotní majitelé psů? Bohužel, co se v průběhu přehlídky zdálo pořadatelům vcelku normální, se záhy ukázalo jako tragické.
Na výstavu se tehdy přihlásilo 47 německých boxerů. Majitelé psů už se nemohli dočkat, až předvedou svého čtyřnohého miláčka ostatním a zcela určitě doufali, že právě ten jejich nejvíc okouzlí porotu. Snad možná i proto lehce přehlédli fakt, že jsou na psy kladeny vysoké nároky v nepříznivých podmínkách, které s sebou přineslo letní počasí. Už tehdejší odborníci zdůrazňovali, že bonitace (tj. posuzování a hodnocení psů) má probíhat v jarních, podzimních nebo zimních měsících.
Od šedesátých let se rasa německého boxera v Československu těšila velké oblibě a za připuštění a pozdější prodej štěňat někteří neváhali zaplatit slušné částky. Cena za štěně se pohybovala dokonce kolem 4000 Kčs, což na tehdejší dobu nebylo vůbec málo. Takové štěně však muselo vzejít z kvalitních a skvěle hodnocených předků. Proto se tehdejší členové boxerského klubu shodovali na tom, že majitelé psů na zmíněné výstavě chtěli dosáhnout skvělého ohodnocení za každou cenu. Bohužel si však nevšimli, že svého mazlíčka ženou do záhuby.
Kamenem úrazu na této výstavě byla jednoduchá kondiční zkouška ve smyslu: 10 minut běh v kruhu, 10 minut chůze a poté dalších 10 minut běhu. Mnozí majitelé už tuto zátěžovou zkoušku znali z jiných přehlídek, a protože ji pokaždé absolvovali bez úhony, neměli pocit, že by jejich psovi hrozilo nějaké nebezpečí. Jenomže tentokrát tu byl jeden velký rozdíl. Teplota vzduchu na slunci měla dosahovat až ke 40 °C. I pro člověka by byl dvacetiminutový běh vkuse na přímém slunci náročný. Zvíře, jehož termoregulace je mnohem složitější, takovou zátěž samozřejmě nemusí vydržet. A to se téměř u padesáti procent přítomných boxerů stalo. Majitelé uhynulých psů i ostatní přítomní diváci později zaslali do kynologického časopisu spousty dopisů a popisovali své otřesné zážitky:
Majitel jednoho z boxerů, pan František Sobolík píše:
Můj Benn z Hartlin uhynul v Pardubicích ještě přímo na cvičišti. Byl to dvouletý pes, pracovně velmi dobrý. Den předtím zvítězil v Memoriálu Soni Fagošové v Pardubicích. Ta nešťastná kondiční zkouška! Na podzim loňského roku jsme ji s Bennem na bonitaci absolvovali dobře, a teď měla tak tragický konec. A přitom v propozicích o ní nebyla ani nejmenší zmínka. Když už byla kondiční zkouška nutná, proč se nedělala hned zrána?
Paní Vančurová, která se přišla na akci podívat spolu s dětmi, popisuje:
Vše se proměnilo přímo ve štvanici. Rozhodčí nemilosrdně honili majitele těchto krásných zvířat a oni, zvyklí poslouchat své pány, běhali. Lidé se museli střídat, aby nepadli, ale psy neměl kdo vystřídat. Dva lékaři, kteří dělali vše, co bylo v jejich silách, byli bezmocní a zoufalí. Umělé dýchání dával každý, kdo to jen trochu ovládal. Vyvrcholením bylo, když na jedné straně cvičiště lidé plakali nad svými pejsky, kteří v křečích umírali, a na druhé straně se tleskalo a vyhlašovali vítěze.
Pan Rudolf Vrbka zase upozorňoval na odměřenost porotců, v níž zcela bez emocí hodnotili nastalou situaci:
Někteří psi padli v kruhu, jiní to vzdali, zbytek vydržel. Ovšem ze všech těchto tří skupin psi hynuli buď přímo na cvičišti, nebo pod rukama veterinárních pracovníků. A co říci k výrokům rozhodčích? Jeden řekl, že se mu to začíná líbit, teď prý to bude to pravé a teď prý si přijde na své. Ten pes, který vydržel, neuhynul, se stává budoucím plemeníkem jen proto, že vydržel, ať vzhledově vypadá jakkoliv a povahově také. Rozhodčí přikládají vinu za úhyn psů majitelům. Nevztahuje se však vina i na ně, když dál bez nejmenšího zakolísání a bez vzrušení pokračovali v posuzování, s ledovou tváří, jako by byli na smrt v kruhu zvyklí, jako by to tam dokonce patřilo?
Doktorka Jana Pospíšilová se snažila na celou událost nazírat objektivně a nastínila tehdejší atmosféru mezi členy boxerského klubu.
Přemýšlím, kde hledat viníka. Pro většinu to bude snadná volba, ale nevidím to tak jednoduše. Ty psy nezabilo několik lidí, na jejich smrti jsme se podíleli všichni, i když někdo zcela málo, protože zaznělo i varování. Jiní by měli být voláni k odpovědnosti. Mnozí z nás si nevzali ponaučení ani z této tragické události. Ty psy totiž zabila jakási idea, duch nebo atmosféra našeho klubu. Je to nezdravá atmosféra plná napětí. Vytváří se prý z lásky k plemeni. Plodí rozpory mezi samotnými chovateli, mezi výcvikáři, ale hlavně mezi oběma skupinami…
Ze 47 boxerů jich důsledkem jedné zátěžové zkoušky nepřežilo 20. Někteří zemřeli ještě ten den, zbytek v následujících dnech vlivem špatné termoregulace. Mezi nimi byla i skvěle šlechtěná plemena s mnoha oceněními. V následujícím roce nastalo velké obviňování. Majitelé uhynulých boxerů byli přesvědčení, že vina je na straně organizátorů a rozhodčích, ti se však bránili pádnými argumenty, že akce byla dobrovolná a nikdo nebyl nucen se zkoušek účastnit. Nebylo zjištěno ani pochybení týkající se veterinární péče. Majitelé zvířat měli prý vědět, jak moc jsou jejich psi odolní.
K tomuto verdiktu nakonec dospěla i ústřední kynologická komise, podle níž bylo na přehlídce německých boxerů vše v pořádku a vše probíhalo podle plánu. Hromadné uhynutí psů jde na vrub majitelům, porotci ani pořadatelé na celé akci nenesou žádnou vinu.
Věřím, že dnes by podobná akce rozhodně neskončila jen takovýmto krátkým a bezcitným prohlášením. Každopádně by tento incident neměl být zapomenut a rozhodně už by se neměl nikdy opakovat.
Zdroje informací:
https://www.ecanis.cz/clanky/proc-zbytecne-uhynuli-zdravi-chovni-psi-_1214.html?pid=19#google_vignette
Německý boxer, Martin Říha, Nakldatelství Plot, 2017
Zdroje citací:
Německý boxer, Martin Říha, Nakldatelství Plot, 2017 (převzato z časopisů Pes přítel človeka a Zpravodaje boxerklubu)
